Karel Ludvík Dlauhoweský z Dlouhévsi
| Karel Ludvík baron Dlauhoweský z Dlouhévsi | |
|---|---|
 | |
| Hlava rodu Dlauhoweských z Dlouhévsi | |
| Ve funkci: 27. února 1907 – 13. června 1956 | |
| Předchůdce | Karel Dlauhoweský z Dlouhévsi |
| Nástupce | Jan Ignác Dlauhoweský |
| Majitel majorátu Němčice, Kraselov a Hodějov | |
| Ve funkci: 27. února 1907 – 1948? | |
| Předchůdce | Karel Dlauhoweský z Dlouhévsi |
| Nástupce | statky znárodněny, od roku 1994 Jan Ignác Dlauhoweský[1] |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1900 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | major (v záloze) |
| Narození | 2. září 1876 Vídeň Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 13. června 1956 (ve věku 79 let) Smečno  Československo |
| Místo pohřbení | Hrobka Dlauhoweských na hřbitově v Česticích |
| Titul |  baron (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) |
| Choť | (1901) Hedwig von Konopka (1880–1969) |
| Rodiče | Karel Dlauhoweský z Dlouhévsi (1844–1907) a Gabriele von Kulczyce-Wisłocka (1847–1909) |
| Děti | 1. Anna (1902–1977) 2. Gabriela (1905–1982) 3. Jan Ignác (1909–1996) 4. Karel Felix (1910–1976) |
| Příbuzní | vnuk: Václav Dlauhoweský (* 1946) vnuk: Jan Dlauhoweský (1948–1971) děd: Bedřich Dlauhoweský z Dlouhévsi (1811–1881) praděd: Arnošt Dlauhoweský z Dlouhévsi (1779–1855) |
| Zaměstnání | šlechtický velkostatkář |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Ludvík Dlauhoweský z Dlouhévsi (2. září 1876 Vídeň – 13. června 1956 Smečno)[2] byl český šlechtic z rodu Dlauhoweských z Dlouhévsi. Byl majitelem majorátu Němčice (u Strakonic), Kraselov a Hodějov.
Původ, život a majetek
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn c. k. komořího a pozdějšího tajného rady Karla Dlauhoweského z Dlouhévsi (1844–1907), který v letech 1897–1906 zastával post nejvyššího hofmistra arcivévody Otty, a jeho manželky Gabriely von Kulczyce-Wislocka (1847–1909). Měl sestru Friederiku Marii (1883–1957), která byla do svého sňatku s neurozeným Dr. Ottou Pflegerem dámou Řádu hvězdového kříže.[2] Pradědeček Arnošt Dlauhoweský (1779–1855) byl v roce 1829 povýšen do panského stavu.[3]
V roce 1900 získal titul c. k. komořího,[2] byl majorem jízdy u hulánů,[4] později v záloze. Vlastnil majorát Němčice, Kraselov a Hodějov,[2] ale nebyl dobrým hospodářem a velkostatek zadlužil. Dluhy se částečně umořovaly z apanáže, kterou dostávala manželka od otce i po její svatbě.[4]
V září 1939 podepsal prohlášení české šlechty o věrnosti českému národu. Za to nacisté na jeho majetek uvalili vnucenou správu. Po komunistickém puči byl jeho majetek znárodněn. Na začátku 50. let byl s chotí vyhnán ze zámku Němčice a nastěhoval se do dvou pokojů k jedné rodině v Němčicích.[5] Znárodnění jeho majetku ho zlomilo,[6] dožil v ústavu sociální péče.[4]
Byl pohřben v rodinné hrobce v Česticích.[7]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Dne 24. srpna 1901 se v Krakově oženil s Hedwigou svobodnou paní von Konopka (19. 11. 1880 Krakov – 17. 1. 1969 Broumov), dcerou Jana Františka von Konopka a Anny hraběnky von Bobrówka-Bobrowska). Manželka byla původem Polka, česky se naučila až po svatbě.[8] V roce 1901 se stala dámou Řádu hvězdového kříže. Narodily se jim čtyři děti:[2]
- 1. Anna (15. 7. 1902 Tarnów – 22. 5. 1977 Lomec), jako S. Paula byla členkou Kongregace šedých sester
- 2. Gabriela (5. 3. 1905 Tarnów – 9. 6. 1982 zámek Diana)
- 3. Jan Ignác (2. 8. 1909 Němčice (u Strakonic) – 20. 6. 1996 Zábrodí (u Červeného Kostelce))
- 4. Karel Felix (31. 8. 1910 Němčice (u Strakonic) – 5. 1. 1976 Třinec)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zámek Němčice [online]. Asociace majitelů hradů a zámků [cit. 2022-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-08-22.
- ↑ a b c d e POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 109–110.
- ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 69.
- ↑ a b c DOČEKAL, Boris. Baron Václav Dlauhoweský. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995–2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 100.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 158. Dále jen Paradoxy české šlechty.
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 159
- ↑ Hrobka rodiny Dlouhoweský [online]. Šumava.cz [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Paradoxy české šlechty, s. 173