Přeskočit na obsah

Karel Ervín z Nostic-Rienecku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Ervín hrabě von Nostic-Rieneck
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1905 – 1911
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1901

Narození22. června 1850
zámek Smečno
Úmrtí2. října 1911 (ve věku 61 let)
zámek Planá
Místo pohřbeníHrobka Nostitzů
Titulhrabě
ChoťMarie Anna Karolína z Nostic-Rokytnice (od 1874)
RodičeHugo Maria z Nostic-Rienecku a Marie Kristýna z Clam-Martinic
DětiKarolína z Nostic-Rienecku
Josef Hartvík z Nostic-Rienecku
Maria-Anna von Nostitz-Rieneck
PříbuzníMarie Antonie z Abenspergu a Traunu[1] (vnučka)
Profesepolitik
OceněníŘád Františka Josefa, Řád Pia IX.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Ervín hrabě z Nostic-Rienecku (německy Carl Erwein Maria Reichsgraf von Nostitz-Rieneck) (22. června 1850 Smečno2. října 1911 Planá) byl česko-rakouský šlechtic, politik a mecenáš z rodu Nosticů. Dloudobě se uplatňoval ve veřejném životě v Čechách, v letech 1883–1901 byl poslancem Českého zemského sněmu, proslul také působením v charitě. Sňatkem se vzdálenou příbuznou a dědičkou rokytnické linie Nosticů získal několik velkostatků v západních, východních a severních Čehách (Planá, Rokytnice, Horky nad Jizerou).[2] Jako spolumajitel těchto statků byl v roce 1905 jmenován členem Panské sněmovny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Zámek Planá

Pocházel ze starého šlechtického rodu Nosticů, patřil k linii Nostic-Rieneck.[3] Byl nejstarším ze tří synů hraběte Huga Nostice (1814–1884) a jeho manželky Marie Kristiny, rozené hraběnky Clam-Martinicové (1827–1910).[4][5] Narodil se na zámku Smečno, který patřil rodině jeho matky. Studoval na gymnáziu v Praze, v roce 1869 nastoupil jako jednoroční dobrovolník do armády, v roce 1870 byl přeložen do stavu záloh v hodnosti nadporučíka dragounů. V roce 1880 byl jmenován c. k. komořím[6] a poté se dlouhodobě aktivně věnoval politice. V letech 1883–1901 byl poslancem českého zemského sněmu, kam byl volen za velkostatkářskou kurii a zastupoval Stranu konzervativního velkostatku.[7][8] V roce 1901 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[9] V roce 1905 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, kde mu v roce 1907 bylo potvrzeno dědičné členství.

Hrobka Nosticů v Plané

Významné zásluhy si získal v charitě a stál u založení Vincentina, ústavu pro nevyléčitelně nemocné na Břevnově. Zřízení ústavu předcházelo založení Spolku sv. Vincence z Pauly, v jehož řadách se Karel Ervín také angažoval.[10] Ve Vincentinu působil nakonec jako prezident kuratoria (1908–1911).[11] V letech 1905–1911 byl také prezidentem Jednoty katolicko-politické v království Českém. Za zásluhy byl nositelem komturského kříže Řádu Františka Josefa a komandérem papežského Řádu Pia IX.Ř. V roce 1899 získal čestné občanství v Rokytnici v Orlických horách.

Zemřel 2. října 1911 na zámku v Plané. Jeho pohřbu se zúčastnila řada významných osobností včetně českého místodržitele knížete Františka Thun-Hohensteina. Byl pohřben v rodové hrobce u kostela sv. Anny v Plané, kterou krátce předtím nechal zřídit.

Majetkové a rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Marie Nostitzová s vnoučaty z rodin Nosticů a Ringhofferů

V roce 1874 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Nosticovou (1853–1928),[12] která patřila k rokytnické rodové linii a spolu s mladší sestrou Ernestinou (1857–1930) byla dědičkou posledního rokytnického Nostice, hraběte Josefa II. (1821–1890).[13][14] Ernestina zdědila majetek ve Slezsku (Luboradz) a Marie převzala stěžejní statky v Čechách. Jednalo se o fideikomis Planá, alodiální velkostatek Rokytnice a další menší statky na Mladoboleslavsku (Horky nad Jizerou, Luštěnice a Brodce). K velkostatkům patřilo přes 7 500 hektarů půdy, z toho polovinu tvořily lesy.[15] Součástí dědictví byl také rodový palác v Praze v Mikulandské ulici (známý též jako Schönkirchovský). Pobyty v Praze střídala rodina s venkovským životem na zámcích v Plané a Rokytnici. Pražský palác byl v roce 1911 zvýšen o třetí patro[16] a mimo jiné zde sídlilo ředitelství nosticovských statků. I když Karel Ervín do správy majetku vstupoval, Marie byla výhradní majitelkou až do svého úmrtí v roce 1928. Pohřbena byla taktéž v rodové hrobce v Plané.

Marie Nosticová byla dámou Řádu hvězdového kříže (1885) a nositelkou Alžbětina řádu (1908).[17] Z manželství s Karlem Ervínem se narodily čtyři děti.

  • 1. Karolína (1876–1950), dáma Řádu hvězdového kříže, I. ∞ 1895 (rozvod 1916) Karel hrabě von Wurmbrand Stuppach (1866–1942), c. k. komoří, major, II. ∞ 1916 Karel hrabě von Abensperg-Traun (1877–1965), c. k. komoří
  • 2. Josef (1878–1946), c. k. komoří, dědičný člen Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, ∞ 1900 Rosa princezna z Lobkowicz (1879–1957), dáma Řádu hvězdového kříže
  • 3. Marie Anna (1882–1952), ∞ 1904 Alfred svobodný pán Ringhoffer (1880–1938)
  • 4. Ernestina (1885–1949), představená kongerace Nejsvětějšího srdce Páně ve Štýrském Hradci

Karel Ervín měl tři mladší sourozence, sestra Selina (1852–1888) se provdala za svého bratrance Alberta Nostice-Rienecka (1843–1929), který v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda. Bratr Jindřich (1854–1895) byl c. k. komořím a nadporučíkem, nejmladší ze sourozenců Robert (1856–1929) byl knězem.

Díky své matce měl příbuzenské vazby na rodinu Clam-Martiniců, jeho bratrancem byl pozdější rakouský předseda vlády hrabě Heinrich Clam-Martinic (1863–1932).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999), s. 437 ISBN 80-7185-057-8
  3. Rodokmen rodu Nostic-Rieneck na webu euweb.cz dostupné online
  4. Rodina Huga Nostic-Rienecka na webu geni.com dostupné online
  5. Rodina Huga Nostic-Rienecka na webu euweb.cz dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 216 dostupné online
  7. Přehled poslanců českého zemského sněmu 1883–1889 na webu Parlamentu České republiky dostupné online
  8. Přehled poslanců českého zemského sněmu 1895–1901 na webu Parlamentu České republiky dostupné online
  9. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 217 dostupné online
  10. AMBROŽOVÁ, Kristýna: Dějiny domu milosrdenství Vincentium v Praze-Břevnově (bakalářská práce); Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2011; s. 55–57 dostupné online
  11. Vznik a dějiny domu milosrdenství Vincentinum; Praha, 1935; s. 7–8 dostupné online
  12. Marie Nosticová na webu geni.com dostupné online
  13. Rodokmen rodové linie Nostitz-Rokitnitz na webu euweb.cz dostupné online
  14. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 784–786 dostupné online
  15. Přehled majetku Marie Nostitzové in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 416–420 dostupné online
  16. Schönkirchovský palác na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  17. POUZAR, Vlastimil a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 337 ISBN 978-80-85955-39-2

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]