Přeskočit na obsah

Karel Ervín z Nostic-Rienecku

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Ervín hrabě von Nostic-Rieneck
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
18. srpna 1905 – 2. října 1911
(do 14. června 1907 pouze dědičný)
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1901
PanovníkFrantišek Josef I.
Narození22. června 1850
Smečno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. října 1911 (ve věku 61 let)
Planá
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHrobka Nostitzů v Plané
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťMarie Anna Karolína z Nostic-Rokytnice (od 1874)
RodičeHugo Maria z Nostic-Rienecku a Marie Kristýna z Clam-Martinic
DětiKarolína z Nostic-Rienecku
Josef Hartvík z Nostic-Rienecku
Maria-Anna von Nostitz-Rieneck
PříbuzníMarie Antonie z Abenspergu a Traunu[1] (vnučka)
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolické
OceněníŘád Františka Josefa, Řád Pia IX.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Ervín hrabě z Nostic-Rienecku (německy Carl Erwein Maria Reichsgraf von Nostitz-Rieneck; 22. června 1850 Smečno – 2. října 1911 Planá) byl česko-rakouský šlechtic, politik a mecenáš z rodu Nosticů. Dlouhodobě se uplatňoval ve veřejném životě v Čechách, v letech 1883–1901 byl poslancem Českého zemského sněmu, proslul také působením v charitě. Sňatkem se vzdálenou příbuznou a dědičkou rokytnické linie Nosticů získal několik velkostatků v západních, východních a severních Čehách (Planá, Rokytnice, Horky nad Jizerou).[2] Jako spolumajitel těchto statků byl v roce 1905 jmenován členem Panské sněmovny.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Planá

Pocházel ze starého šlechtického rodu Nosticů, patřil k linii Nostic-Rieneck.[3] Byl nejstarším ze tří synů hraběte Huga Nostice (1814–1884) a jeho manželky Marie Kristiny, rozené hraběnky Clam-Martinicové (1827–1910).[4][5] Narodil se na zámku Smečno, který patřil rodině jeho matky. Studoval na gymnáziu v Praze, v roce 1869 nastoupil jako jednoroční dobrovolník do armády, v roce 1870 byl přeložen do stavu záloh v hodnosti nadporučíka dragounů. V roce 1880 byl jmenován c. k. komořím[6] a poté se dlouhodobě aktivně věnoval politice. V letech 1883–1901 byl poslancem českého zemského sněmu, kam byl volen za velkostatkářskou kurii a zastupoval Stranu konzervativního velkostatku.[7][8] V roce 1901 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[9] V roce 1905 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny, kde mu v roce 1907 bylo potvrzeno dědičné členství.

Hrobka Nosticů v Plané

Významné zásluhy si získal v charitě a stál u založení Vincentina, ústavu pro nevyléčitelně nemocné na Břevnově. Zřízení ústavu předcházelo založení Spolku sv. Vincence z Pauly, v jehož řadách se Karel Ervín také angažoval.[10] Ve Vincentinu působil nakonec jako prezident kuratoria (1908–1911).[11] V letech 1905–1911 byl také prezidentem Jednoty katolicko-politické v království Českém. Za zásluhy byl nositelem komturského kříže Řádu Františka Josefa a komandérem papežského Řádu Pia IX. V roce 1899 získal čestné občanství v Rokytnici v Orlických horách.[12]

Zemřel 2. října 1911 na zámku v Plané. Jeho pohřbu se zúčastnila řada významných osobností včetně českého místodržitele knížete Františka Thun-Hohensteina. Byl pohřben v rodové hrobce u kostela sv. Anny v Plané, kterou krátce předtím nechal zřídit.

Majetkové a rodinné poměry

[editovat | editovat zdroj]
Marie Nostitzová s vnoučaty z rodin Nosticů a Ringhofferů

V roce 1874 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Nosticovou (1853–1928),[13] která patřila k rokytnické rodové linii a spolu s mladší sestrou Ernestinou (1857–1930) byla dědičkou posledního rokytnického Nostice, hraběte Josefa II. (1821–1890).[14][15] Ernestina zdědila majetek ve Slezsku (Luboradz) a Marie převzala stěžejní statky v Čechách. Jednalo se o fideikomis Planá, alodiální velkostatek Rokytnice a další menší statky na Mladoboleslavsku (Horky nad Jizerou, Luštěnice a Brodce). K velkostatkům patřilo přes 7 500 hektarů půdy, z toho polovinu tvořily lesy.[16] Součástí dědictví byl také rodový palác v Praze v Mikulandské ulici (známý též jako Schönkirchovský). Pobyty v Praze střídala rodina s venkovským životem na zámcích v Plané a Rokytnici. Pražský palác byl v roce 1911 zvýšen o třetí patro[17] a mimo jiné zde sídlilo ředitelství nosticovských statků. I když Karel Ervín do správy majetku vstupoval, Marie byla výhradní majitelkou až do svého úmrtí v roce 1928. Pohřbena byla taktéž v rodové hrobce v Plané.

Marie Nosticová byla dámou Řádu hvězdového kříže (1885) a nositelkou Alžbětina řádu (1908).[18] Z manželství s Karlem Ervínem se narodily čtyři děti.

  • 1. Karolína (1876–1950), dáma Řádu hvězdového kříže, I. ∞ 1895 (rozvod 1916) Karel hrabě von Wurmbrand Stuppach (1866–1942), c. k. komoří, major, II. ∞ 1916 Karel hrabě von Abensperg-Traun (1877–1965), c. k. komoří
  • 2. Josef (1878–1946), c. k. komoří, dědičný člen Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, ∞ 1900 Rosa princezna z Lobkowicz (1879–1957), dáma Řádu hvězdového kříže
  • 3. Marie Anna (1882–1952), ∞ 1904 Alfred svobodný pán Ringhoffer (1880–1938)
  • 4. Ernestina (1885–1949), představená kongerace Nejsvětějšího srdce Páně ve Štýrském Hradci

Karel Ervín měl tři mladší sourozence, sestra Selina (1852–1888) se provdala za svého bratrance Alberta Nostice-Rienecka (1843–1929), který v armádě dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda. Bratr Jindřich (1854–1895) byl c. k. komořím a nadporučíkem, nejmladší ze sourozenců Robert (1856–1929) byl knězem.

Díky své matce měl příbuzenské vazby na rodinu Clam-Martiniců, jeho bratrancem byl pozdější rakouský předseda vlády hrabě Heinrich Clam-Martinic (1863–1932).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl 18.; Praha, 1902 (reprint 1999), s. 437 ISBN 80-7185-057-8
  3. ↑ Rodokmen rodu Nostic-Rieneck na webu euweb.cz dostupné online
  4. ↑ Rodina Huga Nostic-Rienecka na webu geni.com dostupné online
  5. ↑ Rodina Huga Nostic-Rienecka na webu euweb.cz dostupné online
  6. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 216 dostupné online
  7. ↑ Přehled poslanců českého zemského sněmu 1883–1889 na webu Parlamentu České republiky dostupné online
  8. ↑ Přehled poslanců českého zemského sněmu 1895–1901 na webu Parlamentu České republiky dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 217 dostupné online
  10. ↑ AMBROŽOVÁ, Kristýna: Dějiny domu milosrdenství Vincentium v Praze-Břevnově (bakalářská práce); Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2011; s. 55–57 dostupné online
  11. ↑ Vznik a dějiny domu milosrdenství Vincentinum; Praha, 1935; s. 7–8 dostupné online
  12. ↑ Čestní občané města - Oficiální stránky města Rokytnice v Orlických horách. www.rokytnicevoh.cz [online]. [cit. 2024-07-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ Marie Nosticová na webu geni.com dostupné online
  14. ↑ Rodokmen rodové linie Nostitz-Rokitnitz na webu euweb.cz dostupné online
  15. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 784–786 dostupné online
  16. ↑ Přehled majetku Marie Nostitzové in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 416–420 dostupné online
  17. ↑ Schönkirchovský palác na webu Národního památkového ústavu dostupné online
  18. ↑ POUZAR, Vlastimil a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 337 ISBN 978-80-85955-39-2

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Ervín_z_Nostic-Rienecku&oldid=24130779“