Juan Williams Rebolledo
| Juan Williams Rebolledo | |
|---|---|
 Juan Williams Rebolledo v roce 1871 | |
| Rodné jméno | Juan Eduardo Williams Rebolledo |
| Narození | 1826 Curacaví  Chile |
| Úmrtí | 24. června 1910 Santiago de Chile Chile |
| Civilní činnost | Politik |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Viceadmirál |
| Sloužil | Chile |
| Složka |  Chilské námořnictvo |
| Velel | Vrchní velitel námořnictva |
| Války | První tichomořská válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Juan Williams Rebolledo (1826 Curacaví – 24. června 1910 Santiago de Chile) byl chilský námořní důstojník a politik. Proslavil se vítězstvím nad španělskou lodí Virgen de Covadonga během bitvy u Papuda v roce 1865. Roku 1867 byl zvolen do Národního kongresu jako poslanec za Valparaíso.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a služba v námořnictvu před rokem 1865
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1826 v Curacavi v Chile matce Micaelye Rebolledo a Juanovi Williamsovi, anglickému námořníkovi v chilských službách.[1] Do námořnictva vstoupil 18. května 1844 a nalodil se na fregatu Chile. V říjnu téhož roku přešel na plachetnici Magallanes, s kterou absolvoval průzkumné plavby na jihu země. V dubnu 1850 se stal důstojníkem na brigantině Meteoro, a o rok později se vrátil na své původní působiště a pomáhal potlačit povstání chilských liberálů.[2][3]
Začátkem roku 1852 byl jmenován velitelem lodi Infatigable. O tři roky později byl poslán do Anglie, aby zde dohlížel na stavbu korvety Esmeralda; domů se vrátil na konci roku 1856.
1. března 1857 převzal velení brigantiny Ancud, jež prováděla hydrografický průzkum řeky Maullín a souostroví Chiloé. V roce 1860 byl jmenován velitelem lodi Maipú, o rok později byl povýšen na korvetního kapitána a v dubnu 1863 na fregatního kapitána. V září téhož roku mu bylo svěřeno velení Esmeraldy, a účastnil se s ní na příkaz vládní komise vytyčování severních hranic Chile.[4][5]
Bitva u Papuda a pozdější léta
[editovat | editovat zdroj].jpeg)
V roce 1865, kdy během probíhající první tichomořské války k Valparaísu připlula loď španělského admirála Pareja s ultimátem pro chilskou vládu, vyplul Williams se svou lodí z přístavu a zamířil k Chiloé. Později se vrátil na sever, a pokoušel se s Peruánci vyjednat spojení chilské a peruánské flotily. Po neúspěšných jednáních se vrátil k domovským břehům, a rozhodl se útočit na slabší španělská plavidla blokující chilské přístavy. Jakmile se dověděl bližší informace o pohybu nepřátelské lodi Virgen de Covadonga, odplul směrem na jih s cílem napadnout ji. Dne 26. listopadu 1865 se obě plavidla utkala v námořní bitvě u Papuda, a slaběji vyzbrojený španělský škuner byl poražen a zajat s celou posádkou. Po tomto jednoznačném vítězství byl Williams povýšen na kapitána a později velel spojeným chilsko-peruánským námořním jednotkám.[5][3]
Po vypuknutí Druhé tichomořské války mezi Chile, Peru a Bolívií v roce 1879 měla chilská vláda v plánu provést útok na nepřátelská plavidla v Callau. Vrchní velitel námořnictva Williams ale nejdříve započal blokádu přístavu Iquique; ke Callau se vypravil až o něco později, přičemž v samotné blokádě pokračovaly jen zastaralé lodě Esmeralda a Virgen de Covadonga.[6] Ty se 21. května 1879 utkaly s peruánskými plavidly v bitvě u Iquique a u Punta Gruesa, a Virgen de Covadonga zvítězila, ale Esmeralda byla potopena.[1] Krátce poté Williams rezignoval na svou funkci a byl nahrazen kapitánem Galvarino Riverosem.[6]
Poté, co zastával několik různých funkcí v námořnictvu, byl v roce 1890 znovu povýšen na vrchního velitele námořnictva. Na začátku chilské občanské války v roce 1891 zůstal loajální vládě prezidenta José Manuela Balmacedy a po vítězství revolucionářů byl nucen odejít do důchodu. V březnu 1908 pak byl povýšen na viceadmirála. Zemřel 24. června 1910 ve svém sídle v Santiagu.[6]
Politická činnost
[editovat | editovat zdroj]Po vítězství u Papuda byl liberály zvolen poslancem za Valparaíso (aniž by se o tento post ucházel), ale do úřadu nenastoupil, jelikož se odmítl vzdát velení námořnictva. Později také odmítl místo na ministerstvu války.[1] V roce 1873 se stal městským radním ve Valparaísu.[3]
Rodina a osobnost
[editovat | editovat zdroj]Jeho manželkou byla Clara Josefina Naegelé Guetot, dcera francouzského inženýra Naegelé a Italky Caroliny di Lucca Visconti. S touto inteligentní a hudebně nadanou ženou měl Williams pět dětí; Juan, jeden z jeho dvou synů, zemřel v bitvě u Placilla 28. srpna 1891.[1][3]
Dle Vicuña Mackenny byl Williams Rebolledo „muž se železnou fyzickou silou i morálkou“.[1] Několik dní po Williamsově smrti publikoval politik Alfredo Irarrázaval Zañartu článek, v němž vyprávěl, jak admirál v souladu se svou povahou několik hodin před svým skonem shromáždil rodinné příslušníky a přátele, a připil si s nimi na jejich zdraví.[1]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Byla po něm pojmenována chilská válečná fregata Almirante Williams (FF-19) a dva torpédoborce.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f MARTÍNEZ WILLIAMS, Jaime. A CIEN AÑOS DE SU MUERTE. Un perfil biográfico: Williams Rebolledo con un siglo de distancia. El Mercurio. 27. 6. 2010. Dostupné online [cit. 2023-05-30]. (španělsky)
- ↑ RODRIGUEZ, Juan Augustín. El Vice Almirante Juan Williams Rebolledo [dále jen Rodriguez (1971)]. Revista de Marina. 1. 6. 1971, s. 264. Dostupné online [cit. 2023-05-30]. ISSN 0034-8511. (španělsky)
- ↑ a b c d MORENO, Víctor (a kol.). Biografía de Juan Williams Rebolledo. Buscabiografias.com [online]. 19. 7. 2019 (Aktualizováno 18. 3. 2023) [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ SATER, William F. Williams Rebolledo, Juan (1826–1910). Encyklopedia.com [online]. [cit. 2023-05-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Rodriguez (1971), s. 265.
- ↑ a b c Rodriguez (1971), s. 266.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Williams Rebolledo na Wikimedia Commons
