Druhá tichomořská válka

Druhá tichomořská válka
	Změna území po válce
Trvání	14. únor 1879 – 20. říjen 1883
Místo	tichomořské pobřeží Peru a Bolívie, Jižní Amerika
Příčiny	hraniční spory Chile a Bolívie
Výsledek	vítězství Chile, Bolívie ztrácí přístup k moři department Litoral a Tarapacá přičleněny k Chile.; oblasti Tarata, Arica a Tacna okupovány Chile do roku 1929, pak navráceny Peru;
Strany
Peru Bolívie	Chile
Velitelé
Mariano Ignacio Prado (1876-1879); Nicolás de Piérola (1879-1881); Francisco García Calderón (1881); Lizardo Montero Flores (1881-1883); Miguel Iglesias (Severní Peru 1882-1885); ; ; Hilarión Daza (1876-1879); Narciso Campero (1879-1884)	Anibal Pinto (1876-1881); Domingo Santa Maria (1881-1886)
Síla
1879; Bolivijská armáda: 2.300 vojáků; Bolivijské loďstvo: žádné; Peruánská armáda: 4.700 vojáků; Peruánské loďstvo: 2 obrněné lodě, 1 korveta, 1 dělový člun; ; prosinec 1880; Peruánská armáda: 28.000 vojáků; Peruánské loďstvo: žádné	1879; Chilská armáda: 4.000 vojáků ; Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 4 korvety, 1 dělový člun, 1 škuner; ; prosinec 1880; Chilská armáda: 41.000 vojáků; Chilské loďstvo: 2 válečné lodě, 3 obrněné lodě, 4 korvety, 2 dělové čluny
Ztráty
10.467 zabito či zraněno; (9.103 válečných zajatců ); města Pisagua, Iquique, Mollendo, Supe, Chorrillos, Miraflores, Concepcion, San Pablo vybombardována či vypálena	2.825 zabito; 7.347 zraněno; žádné město nebylo ovlivněno válkou
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tichomořské války představovaly dva ozbrojené konflikty některých zemí Latinské Ameriky v 19. století, které měly teritoriální vztah k Tichému oceánu a Jižní Americe.

Druhá tichomořská válka, také válka o ledek, byla konfliktem mezi Chile a peruánsko-bolivijskou konfederací. Byla vedena v letech 1879–1883.

Nástin událostí

Důvodem ke 2. tichomořské válce, označované také jako válce o ledek, byly rozpory mezi Chile a Peru o naleziště ledku v andské provincii Atacama. Na straně Peru stála Bolívie. Problémem se staly nejasně vytyčené státní hranice a daňový spor mezi Bolívií a Chile. V únoru 1879 došlo k bolivijskému útoku na chilský přístav Antofagasta. 8. října 1879 došlo k námořní bitvě u Angamos, kterou vyhrála Chile. V ní utrpěl smrtelná zranění admirál Miguel Grau Seminario, hrdina peruánského námořnictva.

Po zničení peruánského loďstva došlo k pozemní fázi. Ta započala vyloděním chilského vojska a následující bitvou u Pisaguy, kterou Chile vyhrálo. Jeho armáda následně obsadila celé území bolivijského departementu Litoral a navíc i peruánské provincie Arica a Tacna. Zde se vojenské jednotky nezastavily a postoupily až k hlavnímu peruánskému městu Limě, kterou po ostřelování dobyly. Následujícími významnými střety se staly bitva u Chorrillos, bitva u Miraflores a poslední bitva u Huamachuca.

Výsledek

20. října 1883 došlo k vyhlášení příměří v Ancónu, ke kterému bylo Peru donuceno. Tímto aktem odstoupilo druhé straně provincie Tarapacá, Tacna a Arica. Bolívie s Chile podepsala prozatímní mírovou smlouvu následujícího roku 1884. Chile získalo území Antofagasty, čímž Bolívie ztratila přístup k moři. Konečná mírová smlouva byla podepsána v roce 1889, k její ratifikaci však došlo až roku 1904.

Důsledkem války o ledek byl nový status quo, kterým se Chile stalo nejbohatší jihoamerickou zemí.

Odkazy

Reference

↑ 19.000 v San Juan, 4.000 v Limě, 1.000 v El Callao, 4.000 v Arequipa, Col. Jose de la Torre Basadre 1964

Související články

První tichomořská válka

Literatura

PEČENKA, M.; LUŇÁK, P. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-46-X.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá tichomořská válka na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] 19.000 v San Juan, 4.000 v Limě, 1.000 v El Callao, 4.000 v Arequipa, Col. Jose de la Torre Basadre 1964

[1]