Přeskočit na obsah

Josephine Wright Chapman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josephine Wright Chapman
Narození20. srpna 1867
Fitchburg
USAUSA USA
Úmrtí1943 (ve věku 75–76 let)
Bath
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Povoláníarchitektka
RodičeMary E. Wright
James Levi Chapman
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josephine Wright Chapman (20. srpna 1867 Fitchburgzáří 1943 Bath)[1] byla americká architektka, průkopnice mezi ženami v oboru, která byla v 1. polovině 20. století jednou z méně než 100 profesionálních architektek ve Spojených státech. Byla také první ženou architektkou v dějinách americké architektury, která založila a vedla svou vlastní kancelář, čehož dosáhla na konci 19. století.[2][3] Pracovala v New Yorku a v Bostonu. Začínala jako učeňka u prestižní architektonické firmy Blackall, Clapp and Whittemore. Svou první kancelář otevřela v roce 1897 v Grundmann Studios, bostonském ženském uměleckém družstvu. Ve své době, když byla jednou ze 70 profesionálních architektek ve Spojených státech,[4] a zároveň členkou Newyorské společnosti architektů, jí kvůli jejímu pohlaví bylo odepřeno členství v Americkém institutu architektů i v Bostonském klubu architektury. I přesto její „repertoár” brzy zahrnoval kostely, knihovny a apartmány, stejně jako ženské kluby v Lynn, Worcesteru a v Massachusetts. Svou druhou kancelář založila v New Yorku, kde se její kariéra opravdu rozjela, jak dokládá deník The Ladies’ Home Journal, který o její popularitě napsal: „Její stavby můžete najít všude v okolí New Yorku..”

Čtyři z jejích budou jsou zapsané v Národním registru historických památek: Winthrop Building v Bostonu, Craigie Arms v Cambridge, Tuckerman Hall ve Worcestru a Hillandale ve Washingtonu D.C..[5]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Vyrostla ve Fitchburgu v Massachusetts jako jedna ze čtyř dětí Mary E. Wright a Jamese Leviho Chapmana, který byl prezidentem firmy Fitchburg Machine Works.[5]

Deníkem Ladies Home Journal (říjen 1914) byla popsána jako „skromná, přímá a prostá” se „schopnostmi, energií a nezdolnou vírou v sebe sama”.

Její vzdělání v oboru architektury započalo v roce 1892, kdy ji přijal do učení architekt Clarance Blackall.[5] Ten ji vzdělával v navrhování veřejných budov a experimentování s novými materiály. V roce 1893 jeho firma navrhla první budovu s ocelovou konstrukcí – Winthrop Building v Bostonu. V roce 1897 Chapman založila vlastní architektonickou kancelář v Grundmann Studios, ženském uměleckém družstvu. Zakázka, díky které si vybudovala svojí reputaci v oboru, byl návrh budovy New England Building na Panamerické výstavě v Buffalu v roce 1901. S návrhem pro budovu započala hned poté, co se oznámení o soutěži objevilo v novinách. To bylo základem jejího budoucího úspěchu.

Harvardova univerzita jí zadala vypracování projektu studentské koleje Craigie Arms. Během práci na tomto projektu také navrhovala episkopální kostel St. Mark's Episcopal v Leominsteru v Massachusetts.[6] Na začátku 20. století pracovalo v její architektonické kanceláři šest kresličů, včetně jedné ženy.[3]

Po roce 1901 podala přihlášky pro vstup do Amerického institutu architektů a Bostonského klubu architektury. V obou případech byla odmítnuta.[5] V roce 1907 se přestěhovala do New Yorku, kdy ji přijala Newyorská společnost architektů. Zde si otevřela kancelář ve Washington Square Park, zaměřenou na rezidenční budovy.[3]

Pozdější život

[editovat | editovat zdroj]

Champan odešla na odpočinek v roce 1925 a odstěhovala se do Paříže. Později odjela do Anglie, kde byl při leteckém náletu zničen její londýnský byt. Poté se přestěhovala do Bradford-on-Avon.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josephine Wright Chapman na anglické Wikipedii.

  1. Josephine Wright Chapman [online]. ancestry.com [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. 
  2. Chapman, Josephine Wright – BWAF Dynamic National Archive [online]. [cit. 2022-03-26]. Dostupné online. 
  3. a b c Sarah Allaback. The first American women architects. [s.l.]: University of Illinois Press, May 23, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-252-03321-6. S. 60. 
  4. Pan American Exposition Buffalo 1901 [online]. [cit. 2022-03-26]. Dostupné online. 
  5. a b c d Josephine Wright Chapman [online]. [cit. 2022-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. St. Mark’s Episcopal Church [online]. [cit. 2022-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Ottawa Free Trader, April 19, 1901
  8. She Builds Churches. Boston Has Developed a New Sphere of Industry for Women's Effort. Biloxi Daily Herald; Date: Jun 22, 1900
  9. Biloxi Daily Herald; Date: Jun 22, 1900
  10. Carpentry and Building, April 1901
  11. Tuckerman Hall [online]. Dostupné online. 
  12. Helen M. Winslow. The Boston Women's Club House. Delineator, 1903.
  13. Woman's Club House Corporation. Boston Evening Transcript – October 23, 1897
  14. Hillandale Homeowners Association [online]. Dostupné online. 
  15. Habitats/Douglas Manor; Rustic Queens Hideaway. The New York Times, August 14, 1994
  16. Douglas Manor, NY [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne January 8, 2013. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]