Josef Krautwald von Annau

Josef Krautwald von Annau
Generál pěchoty Josef Krautwald von Annau, velitel 3. armádního sboru na italské frontě (1917)
Velitel 3. armádního sboru
Ve funkci: 26. března 1915 – 29. ledna 1918
Předchůdce	Emil Colerus von Geldern
Nástupce	Hugo Martiny
Velitel 10. armádního sboru
Ve funkci: 4. ledna 1915 – 26. března 1915
Předchůdce	Hugo Meixner
Nástupce	Hugo Meixner
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	generál III. třídy v.v. (1919), generál pěchoty (1917), polní podmaršá (1913), generálmajor (1910)
Narození	1. října 1858 Vídeň
Úmrtí	13. dubna 1925 (ve věku 66 let) Bratislava
Titul	svobodný pán (1918)
Profese	voják
Ocenění	Řád železné koruny 1. třídy (1915) Císařský rakouský řád Leopoldův (1916) Vojenský záslužný kříž (1916)
Commons	Joseph Krautwald von Annau
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef svobodný pán Krautwald von Annau (německy Joseph Freiherr Krautwald von Annau) (1. října 1858 Vídeň – 13. dubna 1925 Bratislava) byl rakousko-uherský generál a vojevůdce první světové války. V c. k. armádě sloužil od roku 1879 a vystřídal působení u různých jednotek po celé monarchii. Na začátku první světové války se v hodnosti polního podmaršála jako velitel divize uplatnil na východní frontě v Haliči. Během bojů v Karpatech byl již samostatným velitelem armádního sboru, od roku 1915 bojoval na italské frontě. V roce 1917 dosáhl hodnosti generála pěchoty a v roce 1918 byl povýšen na barona. Po zániku monarchie žil v Bratislavě a v československé armádě obdržel hodnost generála III. třídy ve výslužbě (1919).

Životopis

Generál Josef Krautwald von Annau

Byl synem generálmajora Josefa Krautwalda (1821–1886) povýšeného v roce 1880 do šlechtického stavu. Podle otcova služebního zařazení strávil dětství na různých místech monarchie, takže základní vzdělání získal v Hradci Králové a Sibiu, gymnázium absolvoval v Praze a v letech 1875–1879 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni. Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručík u 2. ženijního pluku v Banja Luce a v roce 1882 byl povýšen na nadporučíka. V letech 1883–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a následně byl jako kapitán zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1888). Zároveň sloužil u ženistů v Brně (1888–1892) a Linzi (1892–1896). V roce 1896 byl povýšen na majora a další čtyři roky strávil jako velitel ženijního praporu v Ptuji (1896–1900).

V roce 1900 získal hodnost podplukovníka a stal se velitelem praporu u pěšího pluku č. 96 v Rijece a Karlovaci, současně působil jako pedagog na vojenské škole v Záhřebu. V letech 1904–1910 byl velitelem pěšího pluku č. 96 a v roce 1904 dosáhl hodnosti plukovníka. Jako generálmajor (1910) převzal velení 53. pěší brigády v Košicích a od roku 1912 byl velitelem 34. pěší divize v Temešváru. K datu 1. května 1913 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.

První světová válka

Na začátku první světové války byl se svou divizí začleněn do armádního sboru generála Meixnera určeného k invazi do Srbska. K tomu ale nedošlo a ještě v létě 1914 byl Krautwald přeložen na východní frontu, kde se zúčastnil bojů o Halič. V lednu 1915 byl pověřen velením 10. armádního sboru, s nímž měl podíl na úspěšné ofenzívě v Karpatech proti ruským vojskům. V březnu 1915 byl jmenován velitelem 3. armádního sboru a byl přeložen na italskou frontu, kde se zúčastnil dvou bitev na Soči v rámci armády maršála Boroeviće. V květnu a červnu 1916 vedl úspěšný útok proti 1. italské armádě a obsadil Asiago. K datu 1. května 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty a po začlenění svého sboru do 11. armády generála Scheuchenstuela bojoval ve vítězné bitvě u Monte Ortigara (červen 1917). Poté organizoval další útoky proti italské armádě a koncem roku 1917 svedl první úspěšné boje na Piavě. V severní Itálii setrval do ledna 1918, kdy ze zdravotních důvodů požádal o uvolnění z funkce a byl odeslán na dovolenou.

V rakousko-uherské armádě byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919. Usadil se v Bratislavě a požádal o služební zařazení do nově vzniklé československé armády. K datu 1. listopadu 1919 mu byla přiznána hodnost československého generála III. třídy ve výslužbě s nárokem na penzi. Zemřel v Bratislavě a byl pohřben na Ondřejském hřbitově.

Tituly a ocenění

Od roku 1880 byl spolu s otcem uživatelem šlechtického titulu rytíř (Ritter Krautwald von Annau). Po opuštění aktivní služby v roce 1918 byl povýšen do stavu svobodných pánů, téhož roku také získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu ocenění, kromě vyznamenání v Rakousku-Uhersku byl nositelem Řádu rumunské hvězdy (1909).

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1904)
• Řád železné koruny III. třídy (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1915)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1916)
• Vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
• Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1918)

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 199–200 (heslo Josef Krautwald) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Krautwald von Annau na Wikimedia Commons
• Josef Krautwald von Annau in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Autoritní data	GND: 1018016252 ISNI: 0000 0003 6014 4455 NLI: 987009165954005171 VIAF: 220516978