Otto Meixner
Otto Meixner von Zweienstamm | |
---|---|
Velitel 7. armádního sboru | |
Ve funkci: 1912 – 1914 | |
Předchůdce | Anton Seefranz |
Nástupce | Andreas Fail-Griessler |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904) |
Narození | 1. února 1858 Krakov |
Úmrtí | 10. října 1946 (ve věku 88 let) Mondsee |
Příbuzní | Hugo Meixner (sourozenec) |
Profese | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otto Meixner von Zweienstamm (1. února 1858 Łobzów (dnes Krakov, Polsko) – 10. října 1946 Mondsee, Rakousko) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil od roku 1879 v armádě. Sloužil u různých posádek mimo jiné v Čechách a na Moravě. Od roku 1912 byl velitelem 7. armádního sboru a v roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Na začátku první světové války byl účastníkem bojů na východní frontě, v roce 1915 byl zbaven velení a v roce 1919 penzionován, od té doby žil v soukromí. Jeho bratr-dvojče Hugo Meixner (1858–1951) sloužil také v armádě a jako generál pěchoty byl taktéž v roce 1915 odeslán do penze.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z důstojnické rodiny, byl synem c. k. nadporučíka Eduarda Meixnera, měl bratra-dvojče Huga (1858–1951).[1] Oba studovali nejprve v Sankt Pölten a poté na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[2] a v hodnosti poručíka nastoupili k 55. pěšímu pluku. Spolu s bratrem později absolvoval školu pro vyšší důstojníky ve Vídni a až poté se jejich kariéra rozdělila. Otto sloužil u 22. pěší brigády, v roce 1886 byl povýšen na kapitána a v letech 1890–1891 sloužil v Olomouci. Poté postupoval v hodnostech (major 1892, podplukovník 1895), uplatnil se jako vojenský pedagog a novinář.[3] Od roku 1899 byl velitelem 13. pěšího pluku v Krakově, poté sloužil v Plzni. Mezitím dosáhl hodnosti plukovníka (1898) a v roce 1904 byl povýšen na generálmajora. Od prosince 1907 zastával funkci sekčního šéfa na ministerstvu zeměbrany[4] a v roce 1908 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1911 převzal velení 4. pěší divize v Brně.[5]
Od roku 1912 zastával funkci vrchního velitele 7. armádního sboru se sídlem v Temešváru.[6][7] V roce 1913 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty[8][9] a téhož roku byl jmenován c. k. tajným radou.[10] Na začátku první světové války byl jeho armádní sbor původně určen k invazi do Srbska, k tomu ale nedošlo a v srpnu 1914 byl převelen na východní frontu. Krátce poté byl oficiálně ze zdravotních důvodů odvolán a přeložen do Vídně. K datu 1. února 1915 dostal časově neurčenou dovolenou, formálně byl penzionován až v roce 1919.[11]
Dne 18. listopadu 1888 se v Brně oženil s Elisou Albertinou von Kubin, dcerou c. k. polního podmaršála Johanna von Kubin (1819–1870). Jednalo se o dvojitou svatbu, protože Elisina starší sestra Augusta Ernestina (1860–1923) se téhož dne provdala za Ottova bratra Huga.[12]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1908 byl spolu s bratrem povýšen do šlechtického stavu (Edler Meixner von Zweienstamm), během své kariéry obdržel také řadu vyznamenání.[13] V letech 1926–1937 byl prezidentem Společnosti bývalých absolventů Tereziánské vojenské akademie.
- Vojenský záslužný kříž III. třídy (1897)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Řád železné koruny III. třídy (1903)
- Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1910)
- Bronzová vojenská záslužná medaile (1911)
- Mobilizační kříž (1913)
- Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913)
- Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
- Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Eduarda Meixnera na webu geni.com dostupné online
- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 78 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 178 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 235 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1911; Vídeň, 1911; s. 178 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 94, 130 dostupné online
- ↑ Vrchní velení rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Otto Meixner na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
- ↑ Služební postup Otto Meixnera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 117 dostupné online
- ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 239–240 (heslo Kubin) ISBN 978-80-905324-1-0
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Hugo Meixnera in: Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 3 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 233–234 (heslo Otto Meixner) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Narození 1. února
- Narození v roce 1858
- Narození v Krakově
- Úmrtí 10. října
- Úmrtí v roce 1946