Johann Ledebur-Wicheln
| Johann Ledebur-Wicheln | |
|---|---|
.jpg) | |
| Ministr zemědělství Předlitavska | |
| Ve funkci: 30. září 1895 – 30. listopadu 1897 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předseda vlády | Kazimír Badeni |
| Předchůdce | Ferdinand von Blumfeld jako správce |
| Nástupce | Artur Bylandt-Rheidt |
| Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 2. ledna 1889 – 14. května 1903 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1898 – 1901 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Ve funkci: 1894 – 1895 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Ve funkci: 1883 – 1892 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Strana konz. velkostatku |
| Narození | 30. května 1842 Křemýž  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 14. května 1903 (ve věku 60 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1868) Karolína Czerninová z Chudenic (1848–1908) |
| Rodiče | Adolf z Ledebur-Wichelnu a Johana z Nostic-Rienecku |
| Děti | Eugen Ledebur-Wicheln |
| Příbuzní | Františka z Ledebur-Wichelnu[1], Šarlota z Ledebur-Wichelnu[1] a Jan Adam z Ledebur-Wichelnu[1] (vnoučata) |
| Alma mater | Karlo-Ferdinandova univ. |
| Profese | politik |
| Commons | Johann Ledebur-Wicheln |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Johann Ledebur-Wicheln, též hrabě Johann Ledebur nebo Johann von Ledebur-Wicheln (30. května 1842 Křemýž[2] – 14. května 1903 Praha-Malá Strana[3]) byl český a rakousko-uherský, respektive předlitavský šlechtic a politik, koncem 19. století ministr zemědělství Předlitavska ve vládě Kazimíra Badeniho.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Ledebour-Wicheln původem z Vestfálska. Studoval práva v Praze a pak absolvoval studijní cesty v Německu a Anglii, kde se začal zabývat zemědělskou problematikou. V letech 1883–1893 byl poslancem Českého zemského sněmu, kde zasedal ve velkostatkářské kurii. Zde se profiloval jako stoupenec českého státního práva a česko-rakouského národního vyrovnání. Podporoval politiku mladočechů.[4] Podle dobového zdroje ovšem na sněmu setrval po kratší dobu. Již na schůzi v září 1892 byla oznámena jeho rezignace.[5]
V roce 1889 se stal doživotním členem Panské sněmovny.[4]
Vrchol jeho politické kariéry nastal za vlády Kazimíra Badeniho, v níž se stal ministrem zemědělství Předlitavska. Funkci zastával v období 30. září 1895 – 30. listopadu 1897.[6] Snažil se navázat na agrární reformy plánované jeho předchůdcem Juliem von Falkenhaynem. Prosazoval zemědělské družstevnictví a rozvoj zemědělského odborného školství. Z jeho iniciativy došlo v lednu 1898 k založení prvního zemědělského velkoskladu v dolnorakouském městě Pöchlarn.[4]
V roce 1898 se ještě vrátil na Český zemský sněm, když byl v doplňovacích volbách v lednu 1898 zvolen za velkostatkářskou kurii.[7]
Zemřel v květnu 1903 ve věku šedesáti let. Je pohřben v rodné Křemýži.[2]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Sňatkem se spříznil s významnou českou rodinou Černínů, v roce 1868 se oženil s hraběnkou Karolínou Černínovou (1848–1908), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže, dcerou Jaromíra Černína. Z jejich manželství pocházelo pět dětí narozených v Praze a na černínském zámku v Petrohradě.[8]
- 1. Johanna (18. 12. 1868 – 9. 4. 1940 Teplice)
- ⚭ (1887) František Gabriel z Hartigu (15. 8. 1859 Vídeň – 21. 8. 1903 Mimoň), poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu, majitel panství Mimoň a Stráž pod Ralskem
- 2. Adolf Maria (2. 1. 1870 – 20. 2. 1949 Alkoven)
- ⚭ (1896) hraběnka Marie Žofie Rességuier de Miremont (14. 7. 1872 Nisko – 28. 3. 1941 Vídeň)
- 3. Evžen (14. 11. 1873 – 12. 11. 1945 Terezín), senátor Národního shromáždění ČSR za Německou křesťansko sociální stranu lidovou 1920–1929, kritizoval československý stát a jeho národnostní politiku, v květnu 1945 byl internován do Terezína, kde i zemřel
- ⚭ (1910) hraběnka Eleonora Larisch-Mönnich (8. 6. 1888 Solca – 3. 7. 1975 Kisslegg, Bádensko-Württembersko)
- 4. Karolína Marie (1. 7. 1875 – 4. 1. 1956 Balatongyörök)
- ⚭ (1897) hrabě Viktor Széchenyi de Sárvár-Felsõvidék (10. 10. 1871 Prešpurk – 19. 4. 1945 Budapešť)
- 5. František (6. 9. 1877 – 24. 5. 1954 Wallerstein)
- ⚭ (1909) princezna Marie Montenuovo (20. 10. 1881 Margarethen am Moos, Dolní Rakousy – 10. 8. 1954 Tegernsee)
Majetek
[editovat | editovat zdroj]Vlastnil několik velkostatků v Čechách (Křemýž, Kostomlaty pod Milešovkou, Milešov).[9] Hlavním rodovým sídlem byl zámek Křemýž, do rodového majetku patřil také Ledebourský palác v Praze s proslulou barokní zahradou.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Křemýž
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Tomáše, sign. TO Z6, s. 56
- ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, L, s. 80. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1889skc/4/stenprot/001schuz/s001003.htm
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1895skc/2/stenprot/034schuz/s034005.htm
- ↑ Rodina Jana Ledebur-Wichelna in: Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Gräflichen Häuser 1922, Gotha, 1922; s. 546–547 dostupné online
- ↑ PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 329–330 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Johann Ledebur-Wicheln na webu rakouského parlamentu
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan z Ledebur-Wichelnu na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Johann Ledebur-Wicheln
