Jindřich Lefl z Lažan

Jindřich Lefl z Lažan
Jindřich Lefl z Lažan
Vojenská služba
Služba	České království
Hodnost	vojenský hejtman
Bitvy/války	Bitva pod Vyšehradem †
Narození	14. století
Úmrtí	1. listopadu 1420; Vyšehrad u Prahy České království
Děti	Hynek Bechyňský z Lažan ; Jan Bechyňský z Lažan
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Lefl z Lažan a Bechyně (2. polovina 14. století – 1. listopadu 1420) byl polsko-český šlechtic a válečník, zakladatel rodu Bechyňů z Lažan. Zpočátku husitského hnutí byl příznivcem Jana Husa, kterému poskytl azyl na svém hradě Krakovci. Po vypuknutí husitských válek se pak účastnil se bojů proti husitům a v listopadu 1420 zahynul na následky zranění v bitvě pod Vyšehradem.

Životopis

Mládí

Pocházel ze slezského Svídnického knížectví,^[1]se v Čechách usadil na počátku 15. století, rod byl příbuzný s Žejdlici ze Šenfeldu. Jindřich Lefl (původně ze Seidlitz) byl synem Kunzela ze Seidlitz, který působil na dvoře Karla IV. Jindřich pak působil jako důvěrník a komoří krále Václava IV. Postavení u dvora umožnilo Jindřichovi zakoupit mnohé statky, mj. roku 1410 hrad Krakovec s panstvím za 2500 kop od Jíry z Roztok. Stál na straně stoupenců reformace a na hradě Krakovci hostil Jana Husa před odjezdem do Kostnice.^[2] V roce 1414 obdržel pak Bechyňské panství, po tamním hradu si jeho potomci upravili rodové jméno.^[3] Spolu s Mikešem Divůčkem z Jemniště pak v Husův prospěch vyjednával s Václavem IV. Za podporu Husa byl žalován u papeže Jana XXIII., aby byl spolu s dalšími dvěma sympatizujícími šlechtici na Václavově dvoře, Vokem z Valdštejna, a Janem Sádlem ze Smilkova, souzen před papežskou stolici.

Po Husově upálení v Kostnici roku 1415 prokázal svou ideově nestálou povahu. Nejprve stranil králi, později Husovi, po vypuknutí husitských válek se následně přidal na stranu Václavova bratra Zikmunda Lucemburského.

Úmrtí

Se svou družinou se 1. listopadu 1420 se po boku české a moravské šlechty zúčastnil bitvy pod Vyšehradem, kde byl smrtelně zraněn. U jeho úmrtního lože měl potom paradoxem osudu stát kališnický kněz.

Rodina

Se svou manželkou měli dva syny, kteří se dožili dospělosti, Hynka a Jana. Hynkovi připadl hrad a panství Krakovec a Janovi panství Bechyně. Po bratrově smrti vysoudil Jan Krakovecké panství, jež v roce 1437 prodal za 2500 kop grošů, a mezi lety 1440 až 1445 svá panství rozšířil o podolskou část Rataje, která byla po jeho smrti roku 1477 rozdělena mezi jeho tři syny. Vnuci Jindřich Burian, Václav a Oldřich pak panství prodali pánům ze Šternberka.^[4]^[5]

Odkazy

Reference

↑ HALADA; JAN. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: Akropoplis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Bechyňové z Lažan, s. 15–16.
↑ Archivovaná kopie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-27.
↑ JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: nakladatelství Albatros, 1988. 367 s. 13-737-88. S. 22–23.
↑ http://www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/historie/historicke-texty/v-zrcadle-casu.html
↑ VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 45.

Externí odkazy

[lexikon-1] HALADA; JAN. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: Akropoplis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Bechyňové z Lažan, s. 15–16.

[hrady-2] Archivovaná kopie. www.hrady.cz [online]. [cit. 2022-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-27.

[erby-3] JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. Praha: nakladatelství Albatros, 1988. 367 s. 13-737-88. S. 22–23.

[4] ttp://www.mestobechyne.cz/prakticke-informace/historie/historicke-texty/v-zrcadle-casu.html

[ReferenceA-5] VAVŘÍNEK, Karel. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2009. Praha: Zdeněk Vavřínek, 2008. 504 s. ISBN 978-80-904241-0-4. S. 45.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]