Přeskočit na obsah

Jiří Ptáček (výtvarník)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Ptáček
Narození29. března 1949 (75 let)
Praha
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Ptáček (* 29. března 1949 Praha) je český malíř.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Ptáček se vyrůstal v Českém Krumlově a Českých Budějovicích. V letech 1966 až 1970 studoval na Střední odborné škole výtvarné (Výtvarná škola Václava Hollara) v Praze.[2] V letech 1970–1976 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1985 se na AVU vrátil jako nástupce svého bývalého pedagoga Arnošta Paderlíka a do roku 1990 vedl jako docent a profesor speciálku monumentální a figurální malby.[3] Samostatně vystavuje od roku 1978. Výstavy uspořádal například pro Galerii Čs. spisovatel v Praze (1990), Dům umění v Českých Budějovicích (1991), Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě (1995) nebo Galerii Jiřího Jílka v Šumperku (2010). V letech 1995 a 2009 měl velké výstavy ve Wortnerově domě AJG v Českých Budějovicích.

V letech 1984–1985 pracoval na výtvarné stránce bezmála padesátiminutového animovaného filmu Salar,[4] za který obdržel Cenu Národní galerie Praha (1986). Z příležitostných knižních ilustrací lze jmenovat např. výtvarný doprovod knihy Františka Hrubína Romance pro křídlovku (1992). Byl editorem a autorem grafické úpravy Paderlíkovy knižní monografie (2002). Jeho díla jsou zařazena do sbírek Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, Východočeské galerie v Pardubicích nebo Galerie výtvarného umění v Náchodě. V roce 2010 získal Cenu Intersalonu na výtvarné přehlídce pořádané Asociací jihočeských výtvarníků. Žije v Českých Budějovicích.[5] Jeho syn Jiří Ptáček je kritik umění a kurátor.[6]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Raná malba Jiřího Ptáčka byla figurativní. Pod vlivem práce na animovaném filmu Salar, jehož příběh se odvíjí na ose života říčního lososa, se již v 2. polovině 80. let stala Ptáčkovou hlavní inspirací příroda. S počátkem 90. let dospěl k imaginativní obraznosti, v níž abstraktní tvarosloví jen vzdáleně poukazovalo na reálné předobrazy v mikroskopických zvětšeních mořského planktonu nebo pestrých životních formách korálových útesů. Později obrátil pozornost ke všednodenním zážitkům a pozorováním. Inspirací k malbám se mu stávaly např. ranní mlhy, popadané větve stromu nebo detaily zahrady. Ptáčkova malba vychází z tradice lyrické abstrakce a stojí na organickém tvarosloví, detailech větších celků a kolorismu. Na počátku 90. let komponoval obrazy z výrazně dynamických prvků, později spěl k více kontemplativnímu výrazu skrze zklidnění kompozice a výstavbu v odstínech převažující barvy. Před polovinou nultých let dospěl k malbám vibrujících, téměř monochromních ploch (cyklus Zranění, 2005).[zdroj?]

Vedle volné tvorby se Ptáček v rozmezí 70. až 90. let věnoval rovněž realizacím v architektuře. Vytvořil několik keramických stěn (ve spolupráci s Jiřím Malým), dekorativních obrazů v textilní technologii aradekor a deskových maleb.[zdroj?]

Realizace

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]

Realizace v architektuře (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1976–1977 fontána sídliště Za kapličkou (ve spolupráci s Jiřím Malým)
  • 1977–1978 keramická dělicí stěna ve foyer Kulturního domu v Táboře (ve spolupráci s Jiřím Malým)
  • 1981 keramický glazovaný reliéf pro polikliniku v Krči (ve spolupráci s Jiřím Malým)
  • 1984 keramický glazovaný reliéf pro ČSTV ve Špindlerově Mlýně (ve spolupráci s Jiřím Malým)
  • 1988 malba pro koncertní síň Otakara Jeremiáše, České Budějovice
  • 1990 Domov, keramický glazovaný reliéf, prodejna Jednoty, Týn nad Vltavou (ve spolupráci s Jiřím Malým)
  • 1992 Jihočeská krajina, akryl na desce, jídelna administrativní budovy Jaderné elektrárny Temelín

Samostatné výstavy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1978 Jihočeské papírny, České Budějovice (spolu s Anežkou Kovalovou a Petrem Hanou)
  • 1978 Výstavní síň KSSPPOP, České Budějovice
  • 1980 Galerie Díla, Olomouc
  • 1981 Muzeum Aleše Hrdličky (spolu s Miroslavem Konrádem, Jiřím Malým a Jiřím Řeřichou), Humpolec
  • 1981 Výstavní síň KSSPPOP, České Budějovice (spolu s Jiřím Řeřichou)
  • 1983 Galerie Okresního muzea v Písku (spolu s Jiřím Prachařem a Jiřím Řeřichou)
  • 1984 Výstavní síň KSSPPOP, České Budějovice (spolu s Jiřím Řeřichou)
  • 1987 Foyer Malé scény DK ROH, České Budějovice
  • 1988 Galerie na dvorku, České Budějovice (spolu s Tomášem Prollem)
  • 1989 Galerie Díla, České Budějovice
  • 1990 Příroda podle Ptáčka. Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1991 Dům umění, České Budějovice
  • 1992 Galerie Mladá fronta, České Budějovice
  • 1993 Salar. Zámek Wolffstein, Freyung, Německo
  • 1995 Jiří Ptáček: Obrazy. Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava (spolu s Jaroslavem Kolihou)
  • 1995 Jiří Ptáček: Obrazy. Wortnerův dům AJG, České Budějovice
  • 1996 Příroda. Kolowratský palác, Praha
  • 1997 Příroda. Galerie Salva Quarda, Litoměřice
  • 1999 Jiří Ptáček: Obrazy. Radniční výstavní síň, České Budějovice
  • 2000 Obrazy z minulého století. Hradní galerie, Nové Hrady
  • 2003 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie Doxa, Český Krumlov
  • 2004 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie Prácheňského muzea, Písek
  • 2004 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie A. D. 1551, Tábor
  • 2005 Jiří Ptáček: Obrazy. Galerie Cordonhaus, Cham, Německo
  • 2008 Paměť krajiny. Galerie Hans-Eisenmann-Haus, Neushönau, Německo
  • 2009 Ozvěny a nápovědy. Wortnerův dům AJG, České Budějovice
  • 2009 Letmo a náznakem. Radniční výstavní síň, České Budějovice
  • 2010 Příběhy krajiny. Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
  • 2021 Jádro a oběžnice. Městská galerie Týn nad Vltavou

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Jiří Ptáček | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ abART person. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ TETIVA, Vlastimil. Asociace jihočeských výtvarníků. 1. vyd. České Budějovice: Asociace jihočeských výtvarníků a Nadace rožmberské růže, 1993. 52 s. 
  4. ↑ SALAR (1986). BFI [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-10. (anglicky) 
  5. ↑ ADMIN. CV | Jiří Ptáček [online]. [cit. 2021-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ abART person. cs.isabart.org [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Příroda podle Ptáčka. Galerie Českolsovenský spisovatel, 1990 (katalog)
  • Ptáček: obrazy. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, 1995 (katalog) ISBN 80-900633-7-3
  • Ozvěny a nápovědy. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou, 2009 (katalog) ISBN 978-80-86952-16-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Ptáček_(výtvarník)&oldid=24024247“