Přeskočit na obsah

Jens Stoltenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jens Stoltenberg
V březnu 2024
V březnu 2024
Ministr financí
Úřadující
Ve funkci od:
4. února 2025
Předseda vládyJonas Gahr Støre
PředchůdceTrygve Slagsvold Vedum
Ve funkci:
25. října 1996 – 17. října 1997
Předseda vládyThorbjørn Jagland
PředchůdceSigbjørn Johnsen
NástupceGudmund Restad
16. generální tajemník NATO
Ve funkci:
1. října 2014 – 1. října 2024
ZástupceAlexander Vershbow
Rose Gottemoeller
Mircea Geoană
PředchůdceAnders Fogh Rasmussen
NástupceMark Rutte
Předseda vlády Norska
Ve funkci:
17. října 2005 – 16. října 2013
PanovníkHarald V.
PředchůdceKjell Magne Bondevik
NástupceErna Solbergová
Ve funkci:
17. března 2000 – 19. října 2001
PanovníkHarald V.
PředchůdceKjell Magne Bondevik
NástupceKjell Magne Bondevik
Lídr Strany práce
Ve funkci:
10. listopadu 2002 – 14. června 2014
PředchůdceThorbjørn Jagland
NástupceJonas Gahr Støre
Ministr průmyslu a energetiky
Ve funkci:
7. října 1993 – 25. října 1996
Předseda vládyGro Harlem Brundtlandová
PředchůdceFinn Kristensen (jako ministr průmyslu)
NástupceGrete Faremo (jako ministryně ropy a energetiky)
Poslanec Stortingu
Ve funkci:
1. října 1993 – 30. září 2017
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana práce (od 1973)
Narození16. března 1959 (65 let)
Oslo
ChoťIngrid Schulerud (od 1987)
RodičeThorvald Stoltenberg a Karin Stoltenberg
DětiCatharina Stoltenberg
PříbuzníCamilla Stoltenberg a Nini Stoltenberg (sourozenci)
Alma materOslo Waldorf School
Oselská katedrální škola
Univerzita v Oslu
Profeseekonom, politik a státník
OceněníÅrets europeer (2003)
Barnehelseprisen (2005)
Cena Hala Kocha (2012)
Literární cena Peera Gynta (2012)
Willy Brandt Medaille (2013)
… více na Wikidatech
PodpisJens Stoltenberg, podpis
CommonsJens Stoltenberg
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jens Stoltenberg (* 16. března 1959) je norský ekonom a politik, předseda Norské strany práce. Od února 2025 je ministrem financí ve vládě Jonase Gahra Støreho Předtím působil jako ministerský předseda Norska, v letech 2014 až 2024 byl generální tajemník NATO.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Počátky vnímání politiky

[editovat | editovat zdroj]

Stoltenberg se v politice začal angažovat již v mladistvém věku. Tehdy na něj měla významný vliv jeho sestra Camilla. Ta byla v té době členkou marxisticko-leninské skupiny s názvem Rudá mládež. Mladý Stoltenberg požadoval vystoupení Norska z NATO a měl pravidelné kontakty se sovětským diplomatem, který byl agentem KGB.[1] Nesouhlas s válkou ve Vietnamu jej vedl k politickým projevům. Po náletech a těžkém bombardování severovietnamského přístavního města Hai Phong, na konci vietnamské války, se účastnil protestů před velvyslanectvím USA v Oslu. Protestující házeli na tuto budovu kameny a rozbili několik oken.[2] Stoltenbergovi se podařilo zatčení uniknout, několik z jeho přátel však bylo policií chyceno.[3]

Politická kariéra v Norsku

[editovat | editovat zdroj]

Stoltenberg vyrostl v politické rodině. Jeho otec Thorvald Stoltenberg byl ministrem zahraničních věcí a jedním z nejvíce prominentních norských politiků. Jeho matka Karin Stoltenbergová byla druhou ministryní. Jeho teta z matčiny strany je manželkou bývalého ministra zahraničních věcí Jørgena Holsta. Stoltenberg je ženatý s diplomatkou Ingrid Schulerudovou, s níž má dvě děti. Byl vychován v duchu waldorfské pedagogiky, studoval v Oslo katedralskole a na Univerzitě Oslo. Účastnil se bilderberských setkání.

Stoltenberg byl předsedou mládežnické organizace „Arbeidernes Ungdomsfylking“ Dělnické strany v letech 1985 a 1989 a šéfem místní organizace Dělnické strany v Oslu mezi lety 1990 a 1992.

Byl statssekretær – druhý ministr – v oblasti životního prostředí (1990–1991), ministr průmyslu (1993–1996) a ministr financí (1996–1997). Vedl výbor pro ropu a energetiku (1997–2000).[4] Jeho první funkční období v roli premiéra (2000–2001) bylo považováno v rámci vlastní strany za kontroverzní, byl zodpovědný za reformy a modernizaci sociálního státu, tato reforma obsahovala částečnou privatizaci klíčových státních společností. V parlamentních volbách 10. září 2001 získala strana jeden z nejhorších výsledků, zvítězila s pouhými 24 % hlasů. Volební výsledek byl rychle následován zápasem o předsednictví mezi Thorbjørnem Jaglandem a Stoltenbergem, který ze střetu vyšel jako vítěz.

V parlamentních volbách 2005 strana zaznamenala zlepšení volebního výsledku a získala většinu v parlamentu spolu s dalšími „rudozelenými“ stranami levého středu. Tento výsledek vydláždil cestu ke vzniku rudozelené koalice, které Stoltenberg od 17. října 2005 předsedal.

Generální tajemník NATO

[editovat | editovat zdroj]
Americký ministr zahraničních věcí John Kerry a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg

V říjnu 2014 se stal generálním tajemníkem NATO.[5]

V září 2015 po setkání se Stoltenbergem kritizoval místopředseda české vlády Andrej Babiš šéfa NATO za nezájem o ochranu evropských hranic během evropské migrační krize. Babiš prohlásil: „NATO uprchlíci nezajímají, přitom jejich vstupní branou do Evropy je Turecko, člen NATO, a pašeráci na území Turecka, člena NATO, operují.“[6]

Stoltenberg podpořil 24. listopadu 2015 Turecko po sestřelení ruského bombardéru Su-24 a prohlásil, že NATO je s Tureckem solidární.[7] Su-24 byl sestřelen tureckou F-16 v okamžiku, kdy ruský bombardér kvůli navigační chybě překročil turecké hranice. Bombardér poskytoval vzdušnou podporu vojákům syrské armády v boji proti syrské odnoži al-Káidy a Brigádě syrských Turkmenů v guvernorátu Latákie,[8]

3. února 2016 Stoltenberg obvinil Rusko, že „destabilizuje evropský pořádek“ a prohlásil, že odpověď NATO „musí být jasná a tvrdá“. Stoltenberg podpořil více vojenských cvičení NATO ve východní Evropě. Ruský premiér Dmitrij Medveděv v reakci na Stoltenbergova prohlášení řekl, že „Politika NATO směrem k Rusku zůstává nepřátelská a neprůhledná. Zdá se, že jsme sklouzli k nové studené válce.“[9]

Stoltenberg podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, které Turecko obviňuje z terorismu. Stoltenberg prohlásil, že „Turecko je jednou ze zemí NATO, které trpělo nejvíce terorismem, a všechny národy mají právo se bránit, ale musí se to dít přiměřeným způsobem.“[10]

Stoltenberg přivítal rusko-americký summit v Helsinkách ve Finsku v červnu 2018 a prohlásil, že NATO si nepřeje novou studenou válku a nechce Rusko izolovat.[11]

Ve funkci generálního tajemníka skončil v říjnu 2024, když jej nahradil bývalý premiér Nizozemska Mark Rutte.[12]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Nato boss sang anti-Nato songs as a youth. The Local [online]. The Local Europe AB, 2015-08-06 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ BARET, Daniel. Šéf NATO kdysi zpíval písně proti Alianci a oháněl se brožurkou s Leninem. Reflex [online]. Czech News Center, 2015-08-07 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ SALVESEN, Geir. Thorvalds verden. Oslo: Schibsted, 1994. 424 s. ISBN 82-516-1545-3. S. 398–399. (norsky (bokmål)) 
  4. ↑ https://www.britannica.com/biography/Jens-Stoltenberg - Britannica Jens Stoltenberg
  5. ↑ Vedení NATO převezme další Seveřan. Po Rasmussenovi přijde norský expremiér Stoltenberg. iHNed.cz [online]. Economia, a.s., 2014-03-28 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ Babiš: NATO se chová účelově! Proti pirátům zasáhlo, uprchlíci ho nezajímají. Deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2015-09-10 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ Turkey's downing of Russian warplane - what we know. BBC News [online]. 2015-12-01 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ GURCAN, Metin. After shooting down Russian jet, what's next for Turkey?. Al-Monitor [online]. 2015-11-26 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Rusko destabilizuje Evropu, tvrdí šéf NATO. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-02-13 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  10. ↑ Šéf NATO: Turecko má právo na obranu, ale na přiměřenou. Týden.cz [online]. 2018-01-25 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ The Latest: Gorbachev has high hopes for Putin-Trump summit. Associated Press [online]. 2018-06-28 [cit. 2020-06-11]. Dostupné online. 
  12. ↑ ČT24, ČTK. „Mistr kompromisů“ Rutte nastupuje do funkce generálního tajemníka NATO. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Premiéři Norska

Einar Gerhardsen (1945–1951) • Oscar Torp (1951–1955) • Einar Gerhardsen (1955–1963) • John Lyng (1963) • Einar Gerhardsen (1963–1965) • Per Borten (1965–1971) • Trygve Bratteli (1971–1972) • Lars Korvald (1972–1973) • Trygve Bratteli (1973–1976) • Odvar Nordli (1976–1981) • Gro Harlem Brundtlandová (1981) • Kåre Willoch (1981–1986) • Gro Harlem Brundtlandová (1986–1989) • Jan Peder Syse (1989–1990) • Gro Harlem Brundtlandová (1990–1996) • Thorbjørn Jagland (1996–1997) • Kjell Magne Bondevik (1997–2000) • Jens Stoltenberg (2000–2001) • Kjell Magne Bondevik (2001–2005) • Jens Stoltenberg (2005–2013) • Erna Solbergová (2013–2021) • Jonas Gahr Støre (od 2021)

Generální tajemníci NATO

Hastings Lionel Ismay (1952–1957) • Paul-Henri Spaak (1957–1961) • Dirk Stikker (1961–1964) • Manlio Brosio (1964–1971) • Joseph Luns (1971–1984) • Lord Carrington (1984–1988) • Manfred Wörner (1988–1994) • Sergio Balanzino (1994) • Willy Claes (1994–1995) • Sergio Balanzino (1995) • Javier Solana (1995–1999) • George Robertson (1999–2004) • Jaap de Hoop Scheffer (2004–2009) • Anders Fogh Rasmussen (2009–2014) • Jens Stoltenberg (2014–2024) • Mark Rutte (od 2024)

Vlajka NATO
Vlajka NATO
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jens_Stoltenberg&oldid=24676257“