Přeskočit na obsah

Jenny von Westphalen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jenny von Westphalen
Rodné jménoJohanna Bertha Julie Edle von Westphalen
Narození12. února 1814
Salzwedel
Úmrtí2. prosince 1881 (ve věku 67 let)
Londýn
Příčina úmrtírakovina jater
Místo pohřbeníhřbitov Highgate
Tomb of Karl Marx
Povolánísocioložka a politička
Manžel(ka)Karl Marx (1843–1881)
DětiJenny Longuetová
Laura Marxová
Eleanor Marxová
Edgar Marx[1]
Heinrich Edward Guy Marx[1]
Jenny Evelin Francis Marxová[1]
RodičeLudwig von Westphalen[1] a Caroline Heubel[1]
PříbuzníEdgar von Westphalen a Ferdinand von Westphalen (sourozenci)
Jean Longuet[2], Edgar Longuet[2], Marcel Longuet[2], Jenny Longuet[2], Harry Longuet a Charles Longuet (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johanna Bertha Julie Jenny von Westphalen či Jenny Marxová (12. února 1814 – 2. prosince 1881) byla německá divadelní kritička a politická aktivistka, od roku 1843 do své smrti manželka filozofa Karla Marxe.

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Jenny von Westphalen se narodila v městečku Salzwedel v severním Německu v rodině, jež byla poměrně nedávno povýšena mezi nižší šlechtu (svobodné pány čili barony). Její otec, Ludwig von Westphalen (1770–1842), byl úředník a vládní rada v Salzwedelu a v Trevíru. Její dědeček z otcovy strany Philipp Westphal, syn blanenburského poštmistra, byl v roce 1764 za vojenské zásluhy povýšen do šlechtického stavu („Edler von Westphalen“) vévodou Ferdinandem Brunšvickým.[3][4][5][6][7] Během sedmileté války totiž sloužil jako jakýsi vévodův náčelník štábu.[8]

Jennina babička z otcovy strany, Jeanie Wishartová (1742–1811), byla skotská šlechtična: její otec, reverend Dr. George Wishart (syn Williama Wisharta, rektora Edinburské univerzity), byl vzdálený potomek krále Jakuba I. Skotského,[9] zatímco její matka Anne Campbellová pocházela ze skotského klanu Campbell a byla potomkem rodu vévodů z Argyllu,[10] kteří byli po staletí nejmocnější skotskou rodinou. To vedlo ke slavnému incidentu z roku 1854, kdy byl Karl Marx zatčen, protože se pokoušel zastavit Jenniny stříbrné příbory nesoucí vévodské insignie; policie měla podezření, že německý uprchlík nemohl přijít k majetku Argyllů legálně.[11]

Jennina matka Carolina Heubelová (1780–1856) pocházela ze střední třídy. Její otec byl vysloužilý vojenský štolba.[12] Jennin bratr Edgar von Westphalen (1819–1890) byl spolužák a přítel Karla Marxe. Další bratr, Ferdinand Otto Wilhelm Henning von Westphalen, byl konzervativní politik a pruský ministr vnitra v letech 1850–1858. Ačkoli byl jedním z předních konzervativních politiků, udržoval Ferdinand s levičáckými manželi Marxovými přátelské vztahy.[13]

Jenny von Westphalen a Karl Marx se pravidelně setkávali už jako děti. Jenny byla o čtyři roky starší než Karl. V dospívání se stali blízkými přáteli. Oba byli sečtělí a vzdělaní a brzy k sobě začali cítit náklonnost. Podle Marxe byla Jenny nejkrásnější dívkou Trevíru.[14] Její otec Ludwig von Westphalen, přítel Marxova otce, se také spřátelil s dospívajícím Marxem a často s ním chodil na procházky, kde diskutovali o filozofii a anglické literatuře.[15] Jenny a Karl se zasnoubili v roce 1836. Nakonec se vzali dne 19. června 1843 v Bad Kreuznachu v kostele sv. Pavla.

Po uzavření manželství se Karl a Jenny Marxovi přestěhovali do ulice Rue Vaneau v Paříži a přátelili se s německým básníkem Heinrichem Heinem, který žil na Rue Matignon.

Vyhnanství a smrt

[editovat | editovat zdroj]
Jenny Caroline a Jenny Laura Marxovy v roce 1858.

V roce 1844 cestovala Jenny sama se svou dcerou Jenny navštívit svou matku. V roce 1845 francouzská politická policie Karla Marxe s těhotnou Jenny vykázala z Francie; Laura se proto narodila v Bruselu.

V roce 1848 bruselská policie Jenny zadržela a vykázala ze země. Marxovi se pak vrátili do Paříže, a poté se přestěhovali do Kolína nad Rýnem.

Revoluční rok 1848, kdy Marx s Engelsem psali Komunistický manifest, měl za následek, že pruské úřady nechaly Karla Marxe deportovat do Francie, odkud odešel i s rodinou do Londýna.

Někdy v letech 1849–1850 se Marxovi usadili na ulici Dean Street v Londýně. V roce 1856 se přestěhovali na ulici Grafton Terrace poblíž Hampstead Hill rovněž v Londýně, a to díky penězům, které Jenny odkázala její matka, která toho roku zemřela. Dům na Grafton Terrace 9, tenkrát ještě na okraji Londýna, měl malou zahradu a dvě patra se šesti pokoji a kuchyní. Filozof Leszek Kołakowski o životě Marxovy rodiny v Londýně napsal: „Karl Marx byl notoricky neschopný řídit rodinné finance a Jenny byla pravidelnou zákaznicí londýnských zastaváren.“[16]

V pozdějších letech trpěla Jenny Marxová vnitřními bolestmi, diagnostikovanými jako rakovina jater. Po rodinné návštěvě ve Francii zemřela v Londýně ve věku 67 let dne 2. prosince 1881. Byla pohřbena na hřbitově Highgate v Londýně, stejně jako Karl Marx. V roce 1954 byly její ostatky spolu s ostatky jejího manžela a dalších členů rodiny přeneseny do nového hrobu, nad nímž byl postaven památník.

Děti

[editovat | editovat zdroj]
Karl Marx (1818–1883), Friedrich Engels (1820–1895) a Marxovy dcery: Jenny Caroline (1844–1883), Jenny Julia Eleanor (1855–1898) a Jenny Laura (1845–1911). Fotografie kolem r. 1864.

Karl a Jenny Marxovi měli v chronologickém pořadí následujících sedm dětí:

  1. Jenny Caroline (1. května 1844 - 11. ledna 1883). V roce 1872 se vdala za Charlese Longueta. Byla socialistickou aktivistkou. Psala pro socialistický tisk ve Francii 60. let 19. století. Nejdůležitější byly její informace o zacházení Britů s feniánskými revolucionáři v Irsku. Zemřela na rakovinu močového měchýře ve věku 38 let.
  2. Jenny Laura (26. září 1845 - 26. listopadu 1911), narozená v Bruselu v Belgii. Sezdaná v roce 1868 s Paulem Lafarguem. Byla také socialistickou aktivistkou. Laura a její manžel společně po desetiletí politicky pracovali, překládali Marxovo dílo do francouzštiny a šířili marxismus ve Francii a Španělsku. Zemřela při společné sebevraždě se svým manželem. Bylo jí 66.
  3. Charles Louis Henri Edgar (3. února 1847 v Bruselu - 6. května 1855) domácky zvaný Mush a pojmenovaný po svém strýci Edgarovi, bratru Jenny von Westphalen. Zemřel ve věku 8 let.
  4. Henry Edward Guy (5. září 1849 - 19. listopadu 1850) zvaný Guido, narozený a zemřelý v Londýně.
  5. Jenny Eveline Frances ("Franziska"; 28. března 1851 - 14. dubna 1852)
  6. Jenny Julia Eleanor (16. ledna 1855 - 31. března 1898), narozená v Londýně. Rovněž byla socialistickou aktivistkou. Spáchala sebevraždu ve věku 43 let; otrávila se poté, co zjistila, že její dlouhodobý partner Edward Aveling se v červnu 1897 tajně oženil s mladou herečkou jménem Eva Fryeová.
  7. Nepojmenované dítě, narozené a zemřelé 6. července 1857 v Londýně.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Short Sketch of an Eventful Life (1865–1866) [17]
  • Aus der Londoner Theaterwelt . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 328, 21. listopadu 1875
  • Londoner Saison . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 95, 4. dubna 1876
  • Englische Shakespeare-Studien . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 3, 3. ledna 1877
  • Shakespeares "Richard III" im Londoner Lyceum-Theater . In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 39, 8. února 1877
  • Vom Londoner Theater. In: Frankfurter Zeitung und Handelsblatt, Frankfurt nad Mohanem, č. 145, 25. května 1877
  • Die hervorragendesten Persönlichkeiten der englischen Salonwelt. In: Der Sprudel. Allgemeines deutsches Bade-Journal, Wien, IX. Jg., Č. 3, 18. května 1879
  • Irving at home. In: Der Sprudel. Allgemeines deutsches Bade-Journal, Wien, IX. Jg., Č. 7, 23. června 1879

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jenny von Westphalen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ a b c d Edgar Longuet est un descendant de Karl Marx. In: Ouest-France. 16. května 2013. Dostupné online.
  3. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781945430664. 
  4. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9781446449271. 
  5. ↑ Dostupné online. 
  6. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. ↑ Klaus Gietinger, Karl Marx, die Liebe und das Kapital
  8. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. GGKEY:JH1D3TU7F5Q. 
  9. ↑ Burke's landed gentry of Great Britain, page 617
  10. ↑ The Political Ideas of Marx and Engels: Marxism and Totalitarian Democracy, 1818-50, Richard Norman Hunt,(Springer 2016), page 23
  11. ↑ Francis Wheen, Karl Marx: A Life, (Fourth Estate, 1999), page 184
  12. ↑ Jonathan Sperber, Karl Marx: A Nineteenth-Century Life
  13. ↑ Jürgen Reetz: Four Letters of Jenny Marx from the years 1856 - 1860th Trier 1970 (Schriften aus dem Karl-Marx-Haus Heft 3) Trier 1970 (Writings from the Karl Marx House No. 3)
  14. ↑ Francis Wheen, Karl Marx: A Life, (Fourth Estate, 1999), ISBN 1-85702-637-3, page 17
  15. ↑ Francis Wheen, Karl Marx: A Life (Fourth Estate, 1999), ISBN 1-85702-637-3
  16. ↑ Leszek Kołakowski (1978). Main Currents of Marxism, Vol I: The Founders, Oxford: Clarendon Press, p. 193-194
  17. ↑ Marx and Engels through the eyes of their contemporaries. Progress Publishers, Moskow 1972, p. 131–142

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BLUMENBERG, Werner. Karl Marx: An Illustrated History. New York: Verso, 1998. ISBN 1-85984-705-6. 
  • DURAND, Pierre. La Vida Amorosa de Marx. [s.l.]: Libros Dogal, 1977. ISBN 84-7463-007-X. (Spanish) 
  • DURAND, Pierre. La vie amoureuse de Karl Marx; essai monographique. Paris: Julliard, 1970. (French) 
  • GABRIEL, Mary. Love and Capital: Karl and Jenny Marx and the Birth of a Revolution. NY: Little, Brown, 2011. ISBN 978-0-316-06611-2. 
  • GIROUD, Françoise. Jenny Marx o la mujer del diablo. P. Elias (trans). Barcelona: Editorial Planeta, October 1992. ISBN 84-08-00109-4. (Spanish) 
  • GIROUD, Françoise. Jenny Marx, ou, La femme du diable. Paris: Robert Laffont, 1992. Dostupné online. ISBN 2-221-06808-4. (French) 
  • HENDERSON, William Otto. The Life of Friedrich Engels. [s.l.]: Taylor & Francis, 1976. Dostupné online. ISBN 978-0-7146-4002-0. 
  • TUCKER, Robert C. Philosophy & myth in Karl Marx. 3rd. vyd. New Brunswick, NJ: Transaction Publishers, 2001. ISBN 0-7658-0644-4. 
  • Boris Nikolajewski: Jenny Marx. Ein Lebensabriß. Dietz, Berlin 1931.
  • Otto Mänchen-Helfen, Otto / Boris Nikolajewski: Karl und Jenny Marx. Ein Lebensweg. Verlag der Bücherkreis, Berlin 1933.
  • Bert Andréas: Briefe und Dokumente der Familie Marx aus den Jahren 1862–1873 nebst zwei unbekannten Aufsätzen von Friedrich Engels. In: Archiv für Sozialgeschichte. 2. Bd. Verlag für Literatur und Zeitgeschehen, Hannover 1962.
  • Mohr und General. Erinnerungen an Marx und Engels. 2. durchges. Aufl. Dietz Verlag, Berlin 1965.
  • Bruno Kaiser: Jenny Marx als Theaterkritikerin. Zu einer bedeutsamen Wiederentdeckung. In: Beiträge zur Geschichte der Arbeiterbewegung. Berlin 1966, Heft 6, S. 1031–1042.
  • Jürgen Reetz: Vier Briefe von Jenny Marx aus den Jahren 1856-1860. Trier 1970. (Schriften aus dem Karl-Marx-Haus Trier Heft 3)
  • Emile Bottigelli: Sieben unveröffentlichte Dokumente von Friedrich Engels. In: Friedrich Engels. 1820–1870. Referate Diskussionen Dokumente. Redaktion: Hans Pelger. Verlag für Literatur und Zeitgeschehen, Hannover 1971, S. 319–325
  • Johann Ludwig Graf Schwerin von Krosigk: Jenny Marx. Liebe und Leid im Schatten von Karl Marx. Eine Biographie nach Briefen, Tagebüchern und anderen Dokumenten. Staatsverl, Wuppertal 1975, ISBN 3-87770-015-2.
  • Heinrich Gemkow: Neu aufgefundene Briefe von Karl und Jenny Marx. In: Beiträge zur Geschichte der Arbeiterbewegung. Berlin 1976, Heft 6, S. 1028 ff.
  • Ingrid Donner, Birgit Matthies: Jenny Marx über das Robert-Blum-Meeting am 9 November 1852 in London. In: Beiträge zur Marx-Engels-Forschung. 4, Berlin 1978, S. 69–78.
  • Luise Dornemann: Jenny Marx: Der Lebensweg einer Sozialistin. Dietz, Berlin 1980.
  • Heinrich Gemkow: Erbschaftsverzichterklärung von Jenny Marx. In: Beiträge zur Geschichte der Arbeiterbewegung. 22.Jg. Berlin 1980, Heft 1, S. 59–62.
  • H. F. Peters: Die rote Jenny. Ein Leben mit Karl Marx. Kindler, München 1984, ISBN 3-463-00880-7.
  • „Sie können sich denken, wie mir oft zu Muthe war...“. Jenny Marx in Briefen an eine vertraute Freundin. Hrsg. von Wolfgang Schröder. Verlag für die Frau, Leipzig 1989.
  • Jenny Marx. Ein bewegtes Leben. Zusammengestellt und eingeleitet von Renate Schack. Illustrationen von Erika Baarmann. Dietz Verlag, Berlin 1989.
  • Manfred Kliem: Neue Presseveröffentlichungen von Jenny Marx über William Shakespeare und Henry Irving im "Sprudel" von 1879 entdeckt. In: Beiträge zur Marx-Engels-Forschung 28, Berlin 1989, S. 198–216.
  • Boris Rudjak: Eine erstaunliche Verwechslung. In: Marx-Engels-Forschungsberichte 6. Karl-Marx-Universität Leipzig, Leipzig 1990, S. 159–164.
  • Heinz Monz: Zwei Briefe aus Niederbronn (Elsaß). In: Kurtrierisches Jahrbuch. 30.Jg. Trier 1990, S. 237–252.
  • Galina Golovina, Martin Hundt: Jenny Marx als "Geschäftsführer". Eine neue Quelle zu Marx' Mitarbeit an der New-York Tribune. In: MEGA Studien. 1996/2, Dietz Verlag, Berlin 1997, ISBN 3-320-01943-0, S. 109–112.
  • Angelika Limmroth: Jenny von Westphalen—Die Frau von Karl Marx. 3. veränd. u. überarb. Aufl. Großbodungen 2006, ISBN 3-00-013060-8. (Bodunger Beiträge, H. 6)
  • Jörn Schütrumpf (Hrsg.): Jenny Marx oder: Die Suche nach dem aufrechten Gang. Karl Dietz Verlag Berlin, Berlin 2008, ISBN 978-3-320-02147-4.
  • Angelika Limmroth: Jenny Marx. Die Biografie. Karl Dietz Verlag, Berlin 2014, ISBN 978-3-320-02296-9
  • Rolf Hecker, Angelika Limmroth (Hrsg.): Jenny Marx. Die Briefe. Karl Dietz Verlag, Berlin 2014, ISBN 978-3-320-02297-6 329 dopisů, často otištěných poprvé.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jenny_von_Westphalen&oldid=21970730“