Jaromír Hecht

kpt. Jaromír Lahulek-Hecht
kpt. Jaromír Lahulek-Hecht
Narození	22. října 1923; Praha; Československo
Úmrtí	6. srpna 1946 (ve věku 22 let); Humenné; Československo
Příčina úmrtí	dopravní nehoda
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Národnost	česká
Povolání	voják
Znám jako	Jaromír Lahůlek
Rodiče	Věra a Zdeněk Lahůlkovi
Příbuzní	sestra Věra Tichá, švagři Ladislav Fišman a Pavel Tichý
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Hecht (rodným jménem Jaromír Lahůlek, 22. října 1923 Praha – 6. srpna 1946 Humenné) byl důstojníkem 1. československoho armádního sboru.

Život

Před druhou světovou válkou

Jaromír Lahůlek se narodil 22. října 1923 v Praze v rodině Věry a Zdeňka Lahůlkových, příslušníků pražské proletářské inteligence. Rodina se z důvodů své angažovanosti stěhovala postupně na ostravsko, do Přerova a v roce 1930 zpět do Prahy. V roce 1932 byl Zdeněk Lahůlek vyslán Komunistickou stranou Československa do Moskvy. Protože byl v té době souzen pro svou politickou činnost vycestoval s pasem na jméno Emil Hecht. Toto příjmení začaly následně používat i obě jeho děti. Rodina žila postupně v Moskvě, v sibiřském Prokopjevsku a od jara 1937 opět v Moskvě. V roce 1935 byli Jaromírovi rodiče nuceni zažádat o sovětské občanství. Jeho otec byl v listopadu 1937 zatčen NKVD a bez soudu poslán na deset let do vyhnanství v Kazachstánu, rodina poté živořila. Matka se chtěla s dětmi vrátit do Československa, to jí ale nebylo umožněno. Jaromír Hecht se v Noginsku, kde rodina žila, vyučil frézařem.

Druhá světová válka

V létě 1940 byl Jaromír Hecht povolán do Rudé armády, kde sloužil v pracovních jednotkách. Sice jako občan Sovětského svazu, ale Čechoslovák, měl právo přihlásit se do vznikající československé jednotky, což učinil. Odjel do Buzuluku a příslušníkem československého vojska se stal 23. března 1942. Byl přidělen k motocyklové rotě, během jara 1942 absolvoval poddůstojnickou školu, v červnu byl přidělen k rotě npor. Otakara Jaroše, který si jej vybral jako svou spojku. Zúčastnil se bojů u Sokolova. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a tankistický kurz, kde získal klasifikaci velitele tanku. Jeho strojem se stal tank T-34/76 se jménem Lidice. Zúčastnil se bitvy o Kyjev, bojů u Čerňachova, Bílé Cerekve a Korsuň-ševčenkovské operace. Po vzniku 1. československého tankového pluku na jaře 1944 byl ustanoven velitelem tankové roty. Během Karpatsko-dukelské operace se zúčastnil bojů o strategická místa. Službu mu ztěžovaly opakující se malarické stavy a názorové střety se staršími důstojníky. Účastnil se bitvy u Jasla a Ostravské operace. V únoru 1945 byl ustanoven zástupcem 1. tankového praporu.

Po druhé světové válce

Po skončení druhé světové války byl Jaromír Hecht v červnu 1945 přiřazen ke štábní rotě Ministerstva národní obrany. Pod svým rodným jménem Jaromír Lahůlek v září 1945 přihlásil do přípravky Akademie výtvarných umění v Praze pro obor figurálního malířství, po dvou semestrech ale studium ukončil. V létě 1946 byl převelen na východní Slovensko v návaznosti na akce banderovců. Dne 6. srpna 1946 zahynul jako spolujezdec při dopravní nehodě u Humenného. Pohřben je na Vinohradském hřbitově.

Ocenění

Vyznamenání

3x 1944 a 1x 1945 Československý válečný kříž 1939
1944 Řád rudé hvězdy
1945 Československá medaile za zásluhy 1. stupně
1945 Řád vlastenecké války

Posmrtná ocenění

Jaromír Hecht byl krátce po své smrti in memoriam povýšen do hodnosti kapitána
1948 Sokolovská pamětní medaile
1949 Československý vojenský řád Za svobodu 1. stupně
1959 Dukelská pamětní medaile

Rodina

Otec Jaromíra Hechta vyhnanství přežil, vrátil se do Československa a zemřel v roce 1962. Jeho sestra Věra Tichá působila rovněž v řadách 1. československého armádního sboru jako zdravotnice. Po válce se stala spisovatelkou, dílo Balada o českém vojákovi je životopisem Jaromíra Hechta.^[1] Jejím prvním manželem byl dělostřelec Ladislav Fišman, druhým Jiří Kyncl a třetím Pavel Tichý, za války příslušník Československé samostatné obrněné brigády a následně politický vězeň komunismu.^[2]

Odkazy

Literatura

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 93.

Reference

↑ TICHÁ, Věra. Balada o českém vojákovi. Praha: Naše vojsko, 1986. 223 s. Dostupné online.
↑ Věra Tichá na stránkách Československé ženy. zeny-bojujici.cz [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-07.

Externí odkazy

Jaromír Hecht-Lahůlek na stránkách Válka.cz

[1] TICHÁ, Věra. Balada o českém vojákovi. Praha: Naše vojsko, 1986. 223 s. Dostupné online.

[2] Věra Tichá na stránkách Československé ženy. zeny-bojujici.cz [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-07.

[1]

[2]