Jan Wenig

Dr. Jan Wenig
Dr. Jan Wenig
	Jan Wenig
Narození	23. června 1905; Královské Vinohrady; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. března 1979 (ve věku 73 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	Spisovatel, kulturní publicista
Národnost	česká
Vzdělání	PhDr.
Alma mater	Filozofická fakulta UK
Rodiče	Adolf Wenig otec
Příbuzní	Adolf Wenig ml. bratr; Josef Wenig strýc; Arnošt Wenig-Malovský strýc; Karel Wenig strýc; Frank Wenig strýc
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Wenig (23. června 1905 Královské Vinohrady^[1] – 20. března 1979 Praha) byl český spisovatel a rozhlasový publicista.

Život

Mládí a studia

Byl synem spisovatele a pedagoga Adolfa Weniga a Pavlíny (Pauliny), rozené Korbové, dcery pražského obchodníka.^[2] Rodina žila na Královských Vinohradech. Kromě otce bylo v rodině několik dalších osobností z oblasti kultury: Josef Wenig (otcův bratr, strýc), Adolf Wenig ml. (bratr, výtvarník), František Adolf Šubert (prastrýc, bratr babičky), Vojtěch Kristián Blahník (manžel otcovy sestry, divadelní teoretik).

Jan Wenig maturoval na v roce 1924 na reálném gymnáziu na Vinohradech a vystudoval pražskou filozofickou fakultu, obor srovnávací dějiny literatur a dějiny divadla. Promoval v roce 1930.^[3]

Redaktor a kulturní publicista

V letech 1931–1933 byl zaměstnán jako knihovník v Národní knihovně v Praze. Poté byl do roku 1937 zaměstnán jako redaktor časopisu Radiojournal. Od roku 1937 až do roku 1966 pracoval v pražském rozhlasu a byl autorem řady rozhlasových pořadů. V rozhlase vystupoval s vlastními pořady a přednáškami.^[4]

Byl správcem pozůstalosti svého otce Adolfa Weniga.^[5] Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově (oddělení PA-S, č. hrobu 26).^[6]^{[p 1]}

Dílo (výběr)

V počátcích vydával dívčí romány. V době okupace se zvýšil jeho zájem o národní minulost a umění. Po válce se především věnoval kulturnímu místopisu Prahy.^[4]

Knižní vydání (výběr, první vydání)

Detektivní dobrodružství Jirky Bartoše (Ilustroval Jiří Wowk, Praha, Šolc a Šimáček, 1934)
Jarča dělá módu (ilustroval Ada Wenig, Praha, Šolc a Šimáček, 1935)
Panenka pro štěstí (dívčí román, ilustroval O. Cihelka, Praha, Alois Hynek, 1936)
Vánoční vlak (hra o dětech a andělích ve 12 obrazech, napsali Adolf a Jan Wenigové, Praha, Nakladatelské družstvo Máje, 1936)
Za volantem (dívčí román, ilustroval M. Niederle, Praha, Šolc a Šimáček, 1936)
Madla zpívá Evropě (dívčí román, též zfilmováno, Praha, 1938)
Studentka Olga (pod pseudonymem J.E. Martin, Praha, Vlad. Zrubecký, 1938)
Ostrov, o kterém všichni sníme (s ilustracemi Adolfa Weniga ml. a s obálkou V. Pátka, Praha, Jos. R. Vilímek, 1940)
Praha matička (hra se zpěvy pro mládež v osmi obrazech, úprava Míla Mellanová ; texty písní K. M. Walló, hudba Jan Seehák, Praha, Divadelní knihkupectví a nakladatelství Fr. Švejda, 1940)
Žlutá růže Josefa Mánesa (rozhlasový román o 12 kapitolách, napsali Josef Richard Marek a Jan Wenig, Praha, Pražská akciová tiskárna, 1940)
Matička Praha vypravuje – putování starou Prahou (Praha, Jar. Tožička, 1941)
První film septimánky Sylvy (Praha, B. Smolíková-Mečířová, 1941)
Márinčino dětství (obrázky a obálka Adolfa Weniga ml., Praha, Českomoravský Kompas, 1942)
Jiřík Borkovec ze Zálezla (obálka a ilustrace Adolf Wenig ml., Praha, Jaroslav Tožička, 1943)
Slza na rukávě (Praha, Nová osvěta, 1948 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
Chrám chrámů : Dějiny – Památky – Legendy (Česká katolická Charita, 1955)
Filmoví herci o sobě (Praha, Orbis, 1959)
Byli v Praze (Praha, Státní hudební vydavatelství, 1962) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
Prahou za hudbou : Toulky, zastavení, zamyšlení (Il. Cyrila Boudy, Praha, Orbis, 1972)
Co vyprávěly staré pražské domy (ilustroval a graficky upravil Cyril Bouda, Praha, Panorama, 1982)

Filmografie

Dr. Jan Wenig byl autorem námětů filmů:

Madla zpívá Evropě (podle novely J.W, režie Václav Binovec, hl. role Zdenka Sulanová, 1940)
Alena (povídku Františka Kubky upravil J.W., režie Miroslav Cikán, hl. role Miluše Zoubková a Vítězslav Vejražka, 1947)

Scénář:

Tanečnice (spoluautor scénáře (s Fr. Čápem), text písně; režie František Čáp, hlavní role Marie Glázrová, 1943)

Jazykový poradce:

Pancho se žení (režie Rudolf Hrušínský a František Salzer, hlavní role Rudolf Hrušínský, 1946)

Rozhlas

Jan Wenig pravidelně vystupoval v rozhlase s osvětovými pořady. ^[7] Byl autorem stovek drobných rozhlasových pořadů a rozhovorů, zejména s herci.^[4]

Ostatní

Spoluautor operního libreta Balada o lásce (podle Zikmunda Wintera), skladatele Jaroslava Doubravy
Autor operního libreta Pražské nokturno skladatele Zbyňka Vostřáka
Ač zemřeli, ještě mluví (vinylová deska, z dokumentárních záznamů čs. rozhlasu připravil J.W., hlasy Josefa Čapka, Gabriely Preissové aj.)^[8]

Zajímavost

Námětem rozhlasových pořadů Jana Weniga nebyla jen kultura, ale např. i civilní obrana – téma "Zabezpečujeme dům proti leteckému útoku" v roce 1938.^[9]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Wenig na Wikimedia Commons

Poznámky

↑ Doklady o případném rodinném životě (manželka, děti) prozatím nenalezeny.

Reference

↑ Matrika narozených, kostel sv. Ludmily, 1905-1907, snímek 75, Zápis o narození a křtu Jana Weniga
↑ Matrika oddaných, kostel sv. Vojtěcha, 1895-1905, snímek 245
↑ Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Wenig Jan [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jan Wenig, s. 1609–1611.
↑ Národní listy, 24.3.1940, s.11
↑ Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově
↑ Viz příklady programů rozhlasu Praha v Národních listech 1930–1945 [1][2]
↑ Discogs.com:Ač zemřeli, ještě mluví
↑ Národní listy, 18.6.1938, s.4, Rozhlas

Související články

[7] Doklady o případném rodinném životě (manželka, děti) prozatím nenalezeny.

[matrika-1] Matrika narozených, kostel sv. Ludmily, 1905-1907, snímek 75, Zápis o narození a křtu Jana Weniga

[2] Matrika oddaných, kostel sv. Vojtěcha, 1895-1905, snímek 245

[3] Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Wenig Jan [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.

[merhaut-4] MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jan Wenig, s. 1609–1611.

[5] Národní listy, 24.3.1940, s.11

[6] Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově

[8] Viz příklady programů rozhlasu Praha v Národních listech 1930–1945 [1][2]

[9] Discogs.com:Ač zemřeli, ještě mluví

[10] Národní listy, 18.6.1938, s.4, Rozhlas

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[p 1]

[7]

[8]

[9]