Přeskočit na obsah

Hřib měďový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Imperator luteocupreus)
Jak číst taxoboxHřib měďový
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Imperator)
Binomické jméno
Imperator luteocupreus
(Bertéa et Estadès) Assyov, G. Koller et al. 2015
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřib měďový neboli žlutoměďový (Imperator luteocupreus (Bertéa et Estadès) Assyov, G. Koller et al. 2015) je vzácná teplomilná hřibovitá houba. Vyskytuje se v listnatých porostech jižní Evropy a vzácně i na teplých středoevropských lokalitách. V České republice byl nedávno nalezen poprvé. (12. července  2017 Jan Borovička v rozhovoru pro Český rozhlas.)

české názvy
  • hřib měďový[2]
  • hřib žlutoměďový[3]

Klobouk dosahuje 60–150 milimetrů, jemně plstnatý povrch stářím olysává. V mládí je zbarven šafránově žlutě, později měďově žlutě, ve stáří oranžovookrově. Na otlacích nejprve zelená, později dostává kaštanově červenou až purpurovou barvu.[2]

Rourky jsou zlatooranžové, na řezu modrají. Póry mají měďově až krvavě červené zbarvení, u krajů klobouku jsou spíše oranžové. Poškozením modrají.[2]

Třeň dosahuje 60–130 × 30–60 milimetrů, v mládí je vejčitý, později kyjovitý až válcovitý, barvy sytě nebo sírově žluté, ve stáří žlutooranžový až červenooranžový. Nad bází jej kryje hustá síťka, která je zbarvená krvavě červeně.[2]

Dužnina má pevnou konzistenci, živě žluté zbarvení v bázi s vínově červenou zónou. Dužnina v klobouku se na řezu barví tmavomodře, ve třeni zelenomodře. Chuť je proměnlivá, nakyslá, hořká až ostrá. Vůně hřibovitá až pestřecová.[2]

Hřib měďový je teplomilný druh rostoucí pod duby a buky spíše na kyselých půdách. Jsou známé i výskyty na vápencovém podloží, pokud je pokryté vrstvou surového humusu s pH pod 6,5. Fruktifikuje od července do září.[2]

Hřib měďový je vzácný druh, jehož lokality zasluhují nejvyšší možnou ochranu.[2]

  1. a b ASSYOV, Boris; KOLLER, Gerhard, et al. Nomenclatural novelties [online]. Index Fungorum, 2015-05-21 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 1152 s. ISBN 978-80-7451-407-4. S. 521–522. 
  3. ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. S. 188, 192. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]