Třída Unrjú
Třída Unrjú | |
---|---|
Kacuragi | |
Obecné informace | |
Uživatel | Japonské císařské námořnictvo |
Typ | letadlová loď |
Lodě | 15 (plánováno) |
Osud | 3 zničeny, 3 nedostavěny, 9 zrušeno |
Technické údaje Unrjú[1] | |
Výtlak | 17 150 t (standardní) 22 400 t (plný) |
Délka | 223 m (na vodorysce) 227,4 m (max.) |
Šířka | 22 m (na vodorysce) 27 m (max.) |
Ponor | 7,85 m |
Pohon | 4× turbína, 8× kotel 4× lodní šroub 152 000 hp |
Rychlost | 34 uzlů |
Dosah | 8000 nám. mil při 18 uzlech |
Posádka | 2400 |
Výzbroj | 12× 127mm kanón typu 89 (6×2) 63× 25mm kanón typu 96 (21×3) |
Pancíř | 46mm boky 25mm paluba 165mm boky muničních skladů 56mm strop muničních skladů |
Letadla | 65 |
Technické údaje Kacuragi | |
Výtlak | 17 260 t (standardní) 22 534 t (plný) |
Ponor | 7,76 m |
Pohon | 4× turbína, 8× kotel 4× lodní šroub 104 000 hp |
Rychlost | 32 uzlů |
Výzbroj | 12× 127mm kanón typu 89 (6×2) 89× 25mm kanón typu 96 (22×3, 23×1) |
Letadla | 64 |
Třída Unrjú byla třída letadlových lodí japonského císařského námořnictva z doby druhé světové války. Celkem bylo rozestavěno šest jednotek této třídy. Do konce války byly dokončeny tři, nesloužily však ve své původní roli, nýbrž byly využívány k přepravě surovin. Ve válce byla jedna potopena a dvě zničeny nálety. Byly to poslední postavené japonské velké letadlové lodě.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Projekt této třídy vycházel z letadlových lodí třídy Sórjú. Prototypová jednotka Unrjú byla objednána v rámci programu z roku 1941. Po bitvě u Midway byla objednána série dalších 15 sesterských lodí. Unrjú, Amagi a Kacuragi, všechny rozestavěné roku 1942, byly do služby přijaty roku 1944. Roku 1943 byly rozestavěny letadlové lodě Kasagi, Aso a Ikoma, ty se ale do konce války nepodařilo dokončit. Stavba zbývajících plavidel ani nebyla zahájena.[2]
Jednotky třídy Unrjú:
Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Doba zbývající do dokončení | Osud |
---|---|---|---|---|---|
Unrjú | Jokosuka | 1942 | 1943 | 6. srpna 1944 | Dne 19. prosince 1944 byla ve Východočínském moři potopena dvěma torpédy vypuštěnými americkou ponorkou USS Redfish (SS-395). |
Amagi | Mitsubishi, Nagasaki | 1942 | 1943 | 10. srpna 1944 | Ve dnech 24. a 28. července 1945 byla zasažena americkými nálety. Převrátila se na základně v Kure. |
Kacuragi | Kure | 1942 | 1944 | 15. října 1944 | Ve dnech 24. a 28. července 1945 byla těžce poškozena americkými nálety. Sešrotována 1947. |
Kasagi | Mitsubishi, Nagasaki | 1943 | 1943 | – | Stavba zrušena v dubnu 1945, hotova z 85%, sešrotována 1947. |
Aso | Kure | 1943 | 1944 | – | Stavba zrušena v lednu 1945, hotova z 60%, sešrotována 1947. |
Ikoma | Kawasaki, Kobe | 1943 | 1944 | – | Stavba zrušena v lednu 1945, hotova z 60%, sešrotována 1947. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Unrjú
[editovat | editovat zdroj]Konstrukce jednotlivých plavidel se lišila. Loď měla průběžnou letovou palubu s velitelskou nástavbou na pravoboku. S dvoupatrovým hangárem byla spojena dvojicí výtahů. Neseno mohlo být až 65 letounů (sériová plavidla o jedno méně). Nesla slabé pancéřování. Pohonný systém kryl 46mm pancíř na bocích a dolní hangárová paluba měla sílu 25 mm. Muniční sklady měly 55mm boky a 165mm stropy. Výzbroj tvořilo dvanáct 127mm kanónů typu 89 ve dvouhlavňových věžích a dále dvacet jedna trojhlavňových 25mm kanónů typu 96. Pohonný systém byl převzat z těžkých křižníků třídy Mogami. Tvořilo jej osm kotlů Kampon a čtyři parní turbíny Kampon o výkonu 152 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 8000 námořních mil při 18 uzlech.[1]
Kacuragi a Aso
[editovat | editovat zdroj]Výzbroj byla posílena na dvanáct 127mm kanónů a osmdesát devět 25mm kanónů. Kvůli nedostatku vhodných turbín byl využít zdvojený pohonný systém z torpédoborců. Pohonný systém tak dosahoval nižšího výkonu 104 000 hp. Rychlost poklesla na 32 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c UNRYU aircraft carriers (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-03-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 290 s. ISBN 80-206-0357-3.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Unrjú na Wikimedia Commons