Přeskočit na obsah

Džunjó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Letadlová loď Džunjó po válce v Sasebu. Fotografie je datována k 1. listopadu 1945, ale je možné, že byla pořízena o něco dříve.[1]
Letadlová loď Džunjó po válce v Sasebu. Fotografie je datována k 1. listopadu 1945, ale je možné, že byla pořízena o něco dříve.[1]
Základní údaje
Vlajka
Typletadlová loď (přestavěná ze zaoceánského parníku)
TřídaHijó
Jméno podle隼鷹 ~ Sokol stěhovavý
Objednána1938 v loděnici Micubiši v Nagasaki pro Nippon Júsen Kaiša (Japonská parolodní poštovní společnost)[2]
Zahájení stavby20. března 1939 jako Kašiwara Maru
Spuštěna na vodu26. června 1941
Uvedena do služby3. května 1942
Osud30. listopadu 1945 vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského námořnictva a sešrotována v roce 1947
Takticko-technická data
VýtlakDžunjó:
24 140 T standard[3]
DélkaKašiwara Maru:
206 m[4]

Džunjó:
219,3 m[3]
ŠířkaKašiwara Maru i Džunjó:
26,7 m[3][4]
PonorKašiwara Maru:
13,9 m[4]

Džunjó:
8,15 m[3]
Pohon6 parních kotlů
2 parní turbíny
2 lodní šrouby[3]

56 250 k na hřídeli[2][3] (41 371,8 kW[p 1])
Palivo2800 t[3] (podle japonské Wikipedie 4118 t)
RychlostKašiwara Maru:
24 uzlů (44,4 km/h)[4]

Džunjó:
25,5 uzlů (47,2 km/h)[3]
Dosah10 150 námořních mil (18 797,8 km) při 18 uzlech (33,3 km/h)
Posádka1187 až 1224[3]
VýzbrojPo dokončení:
12 x 127 mm/40 typu 89 (6xII)
24 x 25 mm/60 typu 96 (8xIII)
Letadla53[3]

Džunjó (japonsky: 隼鷹) byla druhou letadlovou lodí japonského císařského námořnictva třídy Hijó. Vznikla přestavbou rozestavěného zaoceánského parníku Kašiwara Maru (橿原丸) Japonské parolodní poštovní společnosti, o prostornosti 27 700 tun[4].

Jejím prvním nasazením během bojů v Pacifiku byl útok na Dutch Harbor (operace AL) 3. a 5. června 1942. V říjnu téhož roku podporovala japonskou protiofenzivu na Guadalcanalu. V souvislosti s tím se zapojila do bitvy u Santa Cruz, kde její palubní útočné a bombardovací letouny zasadily poslední ránu již poškozené letadlové lodi USS Hornet, která byla poté opuštěna a doražena hladinovými plavidly. Na přelomu let 1942 a '43 působila v jihozápadním Pacifiku (kromě pár zastávek v Japonsku) a poskytovala doprovod a letecké krytí japonským vojenským transportům v Šalomounech a na Nové Guineji, včetně námořní bitvy u Guadalcanalu a evakuace Guadalcanalu.[1][5]

Na jaře 1943 působily její letouny z pozemních základen v Rabaulu, zatímco Džunjó byla až do srpna 1943 převážně buďto v Truku a nebo v Japonsku. Dne 5. listopadu 1943 byla v průlivu Bungo zasažena jedním torpédem z ponorky USS Halibut a až do 11. května 1944 zůstala v Japonsku. Zúčastnila se bitvy ve Filipínském moři, ve které byla 20. června odpoledne zasažena dvěma pumami. Po opravách v Japonsku se počátkem listopadu 1944 zúčastnila speciální zásobovací operace s cílem dopravit Kuritovu loďstvu do Bruneje zásoby a munici. Poté se opět vrátila do Japonska.[1][5]

Kvůli značnému oslabení palubní letecké skupiny se nezúčastnila bitvy u mysu Engaño. Na cestě z Mako do Saseba ji po půlnoci na 9. prosince 1944 zasáhla celkem tři torpéda z ponorek USS Redfish a USS Sea Devil. Sice se vlastní silou dobelhala do Saseba, ale do konce války již nebyla opravena. Po válce byla v roce 1947 sešrotována.[1][5]

Vývoj a provedení

[editovat | editovat zdroj]
Pravobok Džunjó spolu se dvěma ponorkami třídy HA-201 v Sasebu po válce. Všimněte si zešikmeného komínu, ochozů a protiletadlových hnízd, ze kterých již byla odstraněna protiletadlová výzbroj.
Související informace naleznete také v článku Třída Hijó.

Džunjó byla lehkou letadlovou lodí, která vznikla přestavbou ze zaoceánského parníku Kašiwara Maru. To se negativně projevilo na výkonech pohonného ústrojí, neboť stroje – původně určené pro pohon parníku – neměly dostačující výkon pro letadlovou loď. Výsledkem bylo, že Džunjó nemohla držet krok s velkými a rychlými letadlovými loděmi (dokonce i nejpomalejší loď Nagumovy Kidó Butai Kaga byla rychlejší o 3 uzly [5,6 km/h]).

Džunjó se stala první dokončenou japonskou letadlovou lodí, která měla komín spojený s nástavbou. Džunjó měla dva nad sebou umístěné uzavřené nepancéřované hangáry. Letadla na palubu dopravovaly dva výtahy.[6]

Označování letounů palubní skupiny Džunjó

[editovat | editovat zdroj]

Letouny palubní skupiny Džunjó (隼鷹飛行機隊 Džunjó hikókitai)[7] byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovce kódem, dle následujícího schématu: [kód Džunjó]-[taktické číslo]. Identifikační kód Džunjó se v průběhu služby měnil. Po zařazení do služby a po potopení letadlové lodě Šóhó 7. května 1942 převzala Džunjó identifikační kód Šóhó tvořený kombinací písmena a římské číslice DII. Součástí značení byly i dva úzké žluté pruhy na trupu letounů. Po ztrátě čtyř letadlových lodí v bitvě u Midway (červen 1942) došlo k dalšímu přeznačení a letouny Džunjó dostaly identifikační kód A2-2. Dva žluté pruhy zůstaly.[8][9] Od počátku roku 1944, když na lodi působila část kókútai 652 (航空隊 ~ letecký pluk/skupina), nesly letouny Džunjó identifikační kód 321 (3 – palubní letoun, 2 – 2. kókú sentai [航空戦隊 ~ divize letadlových lodí], 1 – pořadí Džunjó ve 2. kókú sentai). Později byl kód zkrácen na 21.[10]

Dne 30. listopadu 1945 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva[5] a sešrotována v roce 1947.[1]

  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

V tomto článku byly použity překlady textů z článků 隼鷹 (空母) na japonské Wikipedii a Japanese aircraft carrier Jun'yō na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Junyo (Aircraft Carrier, 1942-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval Historical Center, rev. 2001-12-16 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b FONTENOY, Paul E. Aircraft carriers: an illustrated history of their impact, Volume 874. [s.l.]: ABC-CLIO, 2006. (Weapons and warfare series). Dostupné online. ISBN 9781851095735. S. 80 a 81. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j IJN Junyo Class Aircraft Carriers [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e Ripples in Time: Phantom Passenger Ships [online]. nyk.com [cit. 2009-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (anglicky) 
  5. a b c d TULLY, Anthony P. IJN Junyo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1999 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. IJN Junyo Class Aircraft Carriers [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 159114471X. S. 183. (anglicky) 
  8. REIMER, Michael. Aircraft on the Imperial Japanese Navy Carrier Ryujo [online]. michael-reimer.com, rev. 2006-04-25 [cit. 2009-04-07]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  9. Vejřík, str. 291-294
  10. IJNAF carrier based aircraft identification & marking [online]. pacific.valka.cz [cit. 2009-12-13]. Dostupné online.  – zpracováno podle Krysztof Zalewski: Japonskie lotnictwo pokladowe, Lampart, Warszawa 1998

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • The First Team and the Guadalcanal Campaign: Naval Fighter Combat from August to November 1942. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN 1591144728. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Džunjó na Wikimedia Commons
  • Junyo (Aircraft Carrier, 1942-1947) [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval Historical Center, rev. 2001-12-16 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • IJN Junyo Class Aircraft Carriers [online]. globalsecurity.org [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • TULLY, Anthony P. IJN Junyo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1999 [cit. 2009-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  • pacificwrecks.com:
    • Junyō [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-07-15 [cit. 2009-08-20]. Dostupné online. (anglicky)  – stručná historie
    • ABE, Zenji. The Bombing of Dutch Harbor [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-04-09 [cit. 2009-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-30. (anglicky)  – o výcviku pilotů palubní skupiny Džunjó před prvním nasazením
    • Zero & Kate Search: Legacy of October 17, 1942 Mission [online]. pacificwrecks.com [cit. 2009-08-20]. Dostupné online. (anglicky)  – útok letounů z Džunjó a Hijó proti cílům na Lunga Point 17. října 1942 s odkazy na pátrání po vracích letadel