Hugo Alfons Dietrichstein
Hugo Alfons z Ditrichštejna | |
---|---|
![]() Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly | |
2. kníže z Dietrichstein-Nikolsburgu (Ditrichštejna na Mikulově) | |
Ve funkci: 14. února 1871 – 20. srpna 1920 | |
Předchůdce | Alexandr Mensdorff-Pouilly |
Nástupce | Alexandr II. Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly |
Poslanec Moravského zemského sněmu | |
Ve funkci: 1913 – 1913 | |
Panovník | František Josef I. |
Ve funkci: 1910 – 1913 | |
Panovník | František Josef I. |
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 14. června 1907[1] – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
C. k. tajný rada | |
Ve funkci: 1906 – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
C. k. komoří | |
Ve funkci: 1881 – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Stranická příslušnost | |
Členství | velkostatkářská kurie |
Vojenská služba | |
Hodnost | plukovník (1900), generálmajor (1907), (titulární) polní podmaršál (1916) |
Narození | 19. prosince 1858 nebo 18. prosince 1858 Praha ![]() |
Úmrtí | 20. srpna 1920 (ve věku 61 let) Jáchymov ![]() |
Místo pohřbení | Ditrichštejnská hrobka |
Titul | ![]() |
Choť | (1892) Olga Alexandrovna Dolgorukovová (1873–1946) |
Rodiče | Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871) a Alexandrina z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906) |
Děti | Alexandr II. (1899–1964) |
Příbuzní | bratr: Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861–1945) sestra: Marie Gabriela, provd. Kálnokyová z Köröspataku (1858–1889) sestra: Klotylda, provd. Apponyiová (1867–1942) strýc: Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (1810–1864) |
Sídlo | zámek Mikulov |
Zaměstnání | generál, politik |
Profese | politik, důstojník a diplomat |
Náboženství | římskokatolické |
Ocenění | 1905: Řád sv. Štěpána, 1907: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1147) |
Commons | Hugo Alfons Dietrichstein |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly, (německy Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Johann Wenzel Fürst Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly zu Nikolsburg, 19. prosince 1858 Praha – 20. srpna 1920 Jáchymov[2]), byl rakouský šlechtic, generál, diplomat a dvořan. Pocházel z francouzského rodu Mensdorff-Pouilly, který převzal jméno vymřelého rodu Ditrichštejnů (1868). Na Moravě vlastnil velkostatek Mikulov.
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]
Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Jan Václav kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly na Mikulově se narodil v Praze jako starší syn rakouského ministra zahraničí hraběte Alexandra z Mensdorff-Pouilly (1813–1871), který po vymřelém rodu Ditrichštejnů spolu s dědictvím Mikulova získal nárok na knížecí titul Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1868). Hugovou matkou byla Alexandrina, rozená Ditrichštejnová (1824–1906).[3]
Jako dítě byl Hugo vychován pod osobním dohledem otce, díky tomu část dětství strávil v rodné Praze, kde byl otec Alexandr v letech 1870–1871 místodržitelem. Bližší osobní vazby k otci ale neměl, odtažitý vztah měl i s matkou, což dokládá dochovaná korespondence.[4] Středoškolské vzdělání dokončil v roce 1875 maturitou na Skotském gymnáziu ve Vídni, poté absolvoval studium práv na univerzitě ve Vídni (1875–1879). Souběžně od svých devatenácti let sloužil v c. k. armádě, v roce 1879 byl jmenován poručíkem a byl přidělen k 6. dragounskému pluku v Brně.[5] V roce 1885 byl povýšen na nadporučíka a nadále sloužil v Brně u 10. jezdecké brigády, souběžně byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu, později byl převelen do Krakova.[6] V roce 1889 byl povýšen na kapitána a v letech 1889–1892 zastával funkci vojenského attaché v Petrohradě.[7][8] Během diplomatické mise v Rusku se seznámil se svou pozdější manželkou Olgou, s níž uzavřel sňatek v roce 1892. V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se jedním z pobočníků císaře Františka Josefa.[9] Jako císařský křídelní pobočník postupoval v hodnostech (podplukovník 1897, plukovník 1900).[10] Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, obdržel titulární hodnost polního podmaršála (1916)[11] a zastával funkci guvernéra v Lublini.[12][13]

V roce 1907 byl jmenován dědičným členem rakouské Panské sněmovny.[1] V roce 1910 byl zvolen za velkostatkářskou kurii do Moravského zemského sněmu, jeho zasedání se sice zúčastnil, ale na půdě sněmu aktivně nevystupoval. Podruhé byl zvolen v roce 1913, ale mandátu se vzápětí vzdal. V letech 1909–1913 zastával funkci viceprezidenta rakouského Červeného kříže.[1]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Po otci v roce 1871 zdědil knížecí titul Dietrichstein-Nikolsburg s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht).[14] V roce 1881 byl jmenován c. k. komořím[15] a v roce 1906 obdržel titul c. k. tajného rady.[16] Za zásluhy obdržel Řád sv. Štěpána (1905) a Řád zlatého rouna (1907).[17] Jako příslušník nejvyšší šlechty, diplomat a dlouholetý císařský pobočník byl také nositelem řady vyznamenání od zahraničních panovníků.[18]
Zahraniční řády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
Řád červené orlice II. třídy (Německo)
Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
Řád posvátného pokladu III. třídy (Japonsko)
Řád Leopolda (Belgie)
Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
komandér Viktoriina řádu (Spojené království)
Řád Fridrichův (Württembersko)
velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
Zemřel náhle na srdeční selhání během pobytu v lázních Jáchymov v roce 1920 ve věku 61 let.[19]. Je pohřben v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově.[20]
Majetek
[editovat | editovat zdroj]Formálně se v roce 1871 stal dědicem velkostaku Mikulov, správu majetku ale až do roku 1906 vedla matka Alexandrina.[21]. K velkostatku Mikulov patřilo přes 3 700 hektarů půdy a několik průmyslových provozů, až po Hugově úmrtí do rozsahu majetku radikálně zasáhla pozemková reforma. Po převzetí Mikulova v roce 1906 přistoupil k modernizaci interiérů a na zámek nechal zavést plyn a elektřinu. Vlastnil také Ditrichštejnský palác ve Vídni (Minoritenplatz č.p. 3), kde se svou manželkou vedl společenský život.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Dne 27. července 1892 se v Baden-Badenu oženil s ruskou šlechtičnou princeznou Olgou Alexandrovnou Dolgorukovou (1873–1946), s níž se seznámil v diplomatických službách v Rusku. Olga pocházela z významného ruského rodu Dolgorukých, její otec kníže Alexandr Sergejevič Dolgorukov (1841–1912) byl ruským nejvyšším maršálkem, členem státní rady a vlastníkem 70 000 hektarů půdy na Ukrajině. Olga byla později jmenována c. k. palácovou dámou.[22] Z manželství Huga Dietrichsteina a Olgy Dolgoruké pocházelo šest dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Syn Alexandr (1899–1964) byl posledním majitelem Mikulova, a protože zemřel bez mužského potomstva, byl také v historii posledním nositelem jména Dietrichstein.
Hugův mladší bratr Albert jako druhorozený syn užíval titul hrabě Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Věnoval se diplomacii a vynikl jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v Londýně. Jejich sestra Marie Gabriela (1858–1889) se provdala za hraběte Huga Kálnokyho, další sestra Klotylda (1867–1942) byla manželkou významného uherského politika hraběte Alberta Apponyiho.
Děti
[editovat | editovat zdroj]- 1. Hugo (*/† 1893)
- 2. Alexandrina (24. 3. 1894 Vídeň – 17. 12. 1981 Vídeň)
- ⚭ (16. 10. 1918 Vídeň) Wolfgang von Küenburg (30. 10. 1890 – 24. 12. 1949)
- 3. Josefa (*/† 2. 2. 1895 Vídeň)
- 4. Olga (4. 12. 1897 Vídeň – 25. 7. 1970 Vídeň)
- ⚭ (14. 11. 1922 Vídeň) Josef František Daubek (24. 1. 1888 Brno – 4. 8. 1935 Brno)
- 5. Alexandr II. (15. 7. 1899 Vídeň – 12. 1. 1964 Mnichov), poslední majitel Mikulova
- ⚭ (29. 10. 1930 Paříž) María de las Mercedes Dose y Obligado (18. 6. 1903 Buenos Aires – 21. 1. 1964 Mnichov)
- 6. Marie (6. 1. 1901 Vídeň – 2. 6. 1945), svobodná a bezdětná
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Dietrichstein, Hugo Fürst zu Nikolsburg [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Jáchymov
- ↑ Rodokmen Ditrichštejnů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 298–299
- ↑ ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s. 231–232, 280–281 ISBN 978-80-7203-859-6
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 503 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 164, 562 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 265 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 180 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 63 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 87, 147 dostupné online
- ↑ Služební postup Hugo Dietrichsteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 117 dostupné online
- ↑ Ranglisten des Kaiserlich und Königlichen Heeres; Vídeň, 1916; s. 25 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1916; s. 15 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 96 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 271 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 271
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Huga Dietrichsteina in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 32 dostupné online
- ↑ BRICHTOVÁ, Dobromila: Zámek Mikulov; Mikulov, 2015; s. 63 ISBN 978-80-85088-47-2
- ↑ BRICHTOVÁ, Dobromila: Pod tvými ochrannými křídly. Od loretánského kostela k hrobce Dietrichsteinů v Mikulově; Mikulov, 2014; s. 91 ISBN 978-80-260-6977-5
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998 s. 877 ISBN 978-80-859-831-59
- ↑ Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 344 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Brno, 2012 s. 139 ISBN 978-80-7325-272-4
- POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2011; s. 316–318 (kapitola Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein) ISBN 978-80-85955-39-2
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rod Dietrichsteinů na webu Regionálního muzea v Mikulově
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo Alfons z Ditrichštejna na Wikimedia Commons
- Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Dietrichstein, Hugo *1858
- Rodokmen rodu Dietrichstein–Mensdorff–Pouilly
- Hugo kníže Dietrichstein na webu rakouského parlamentu
- Ditrichštejnové
- Mensdorff-Pouilly
- Rakouští šlechtici
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Poslanci Moravského zemského sněmu
- Členové Panské sněmovny
- Tajní radové
- Císařští komoří
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Řádu württemberské koruny
- Nositelé Řádu posvátného pokladu
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Královského Viktoriina řádu
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Narození v roce 1858
- Narození 19. prosince
- Úmrtí v roce 1920
- Narození v Praze
- Úmrtí v Jáchymově
- Úmrtí 20. srpna
- Pohřbení v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově