Hněvkovice u Týna nad Vltavou
| Hněvkovice u Týna nad Vltavou | |
|---|---|
.jpg) Zámeček Hněvkovice, původně renesanční tvrz na pravém břehu Vltavy | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°11′56″ s. š., 14°25′59″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 77 (2021)[1] |
  Hněvkovice u Týna nad Vltavou | |
| Další údaje | |
| Kód k. ú. | 772194 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hněvkovice u Týna nad Vltavou jsou katastrální území a bývalá vesnice, od roku 1904 úředně rozdělená podle Vltavy na dvě části:
- Hněvkovice na levém břehu Vltavy jsou samostatnou evidenční části města Týn nad Vltavou
- Hněvkovice na pravém břehu Vltavy včetně hněvkovického zámku patří přímo k evidenční části Týn nad Vltavou, dříve snad nějakou dobu spadaly do katastrálního území Dobšice u Týna nad Vltavou obce Dobšice. V bývalém hněvkovickém zámečku, který je na pravém břehu Vltavy, je Střední odborná škola a Střední odborné učiliště;[2] v září 2023 zde byl otevřen nový obor Svářeč a potrubář v jaderné energetice.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší dochovaná zmínka o Hněvkovicích je z roku 1463, zřejmě již od počátku patřila vesnice k panství Bechyně. Jsou zmiňovány i v roce 1530, kdy panství od Šternberků kupoval Kryštof ze Švamberka, další zmínka je z roku 1549. V roce 1551 Volf Hozlauer z Hozlau a na Bzí vykoupil vesnici z bechyňského panství. Roku 1584 si jeho vnuk Jeroným Hozlauer postavil na pravém břehu renesanční tvrz, zdobenou sgrafity a freskami. V roce 1620 mu byla s částí majetku zkonfiskována. Brzy poté byly přičleněny k arcibiskupskému panství v Týně nad Vltavou. Tvrz pak sloužila jako arcibiskupský dvůr a sídlo hejtmana náhradou za zpustlý týnský hrad. Arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna nechal roku 1685 tvrz přestavět na barokní zámeček. Po roce 1948 byla na zámečku ubytovna, dílny a sklady, od září 1953 zde působila učňovská škola zemědělská.[4]
V roce 1904 byly dosud jednotné Hněvkovice rozděleny na Hněvkovice na levém břehu Vltavy a Hněvkovice na pravém břehu Vltavy,
V hlubockém urbáři je první mlýn zmiňován již roku 1490. Ve 20. letech 20. století přestavěl Karel Královec mlýn na pravém břehu Vltavy do současné podoby; je zde soukromé (veřejně přístupné) muzeum se zaměřením na mlynářství a elektrárenství.[5] Druhá polovina jezu patřila mlýnu Karla Fiedlera (čp. 10 na levém břehu); tento mlýn se nedochoval.[6] U levého břehu bývala i vorová propust.[4] V letech 1986 až 1991 proběhla výstavba vodní nádrže Hněvkovice, jejíž součástí je malá vodní elektrárna Hněvkovice.
21. století
[editovat | editovat zdroj]Plavební komora na jezu Hněvkovice, který je cca 1,5 km po proudu řeky pod korunou vlastní vodní nádrže Hněvkovice, byla dokončena 20. května 2017.[7] Součástí nového jezu je další malá vodní elektrárna, a to s Francisovou turbínou.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2024-03-17].
- ↑ SOŠ a SOU Hněvkovice. www.isshnevkovice.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online.
- ↑ V Hněvkovicích připravují svářeče pro jaderné elektrárny. www.cez.cz [online]. [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
- ↑ a b SUDOVÁ, Martina. Hněvkovice: Týn nad Vltavou. www.tnv.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Mlýn Karla Královce | Muzeum Mlýn Hněvkovice. www.mlynhnevkovice.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Fiedlerův mlýn | Vodnimlyny.cz. www.vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Tiskové zprávy | ŘVC ČR. www.rvccr.cz [online]. [cit. 2023-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-02.
- ↑ Hněvkovice (jez). tv-adams.wz.cz [online]. [cit. 2024-05-02]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hněvkovice u Týna nad Vltavou na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Hněvkovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
