Hiragana
Hiragana (ひらがな – hiragana, 平仮名 – zápis v kandži) je jedno ze dvou (druhým je katakana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku a ne pouhou hlásku, i když jsou zde znaky i pro A, I, U, E a O), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky. Obě abecedy se svým systémem a řazením velice podobají, liší se však způsobem užití. Odlišný je i původ obou abeced: hiragana vznikla zjednodušením celých znaků kandži, kdežto katakana vychází pouze z částí jednotlivých znaků kandži.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Hiragana byla kodifikována roku 1946, kdy došlo ke zjednoznačnění přiřazení jednotlivých symbolů ke zvukům a dva symboly (wi, we) byly označeny za zastaralé. Tato slabičná abeceda vznikla v 9. století za přispění buddhistického kněze Kúkaie (774–835). Jednotlivé symboly vznikly zjednodušením celých (hira znamená v japonštině „celkový“) čínských znaků kandži (na rozdíl od katakany, která vznikla zjednodušením pouze částí čínských znaků), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky hiragany jsou složitější a na psaní obtížnější než znaky katakany. Nedlouho po svém vzniku bylo toto písmo nazýváno také onnade (ženská ruka) - psaly jím totiž převážně ženy (muži používali katakanu a kandži), jimž nebylo umožněno učit se znakům kandži, které byly považovány za příliš složité. Díky zavedení hiragany tak vzniklo spousta literárních děl z rukou žen z období Heian.
Původ jednotlivých znaků
[editovat | editovat zdroj]Dnešní použití
[editovat | editovat zdroj]- slova japonského původu, pro která neexistují znaky kandži
- gramatická slova (předpony, přípony, částice, koncovky)
- knížky pro malé děti (japonské děti se hiraganu učí jako první ze tří japonských písem: hiragana, katakana, kandži)
- soukromé dopisy
- furigana (malé znaky hiragany, které v knihách pro začínající čtenáře naznačují výslovnost složitých znaků kandži)
- okurigana (hiraganový znak následující za kandži).
Základní sada znaků
[editovat | editovat zdroj]samohlásky | jóon | ||||||
あ a | い i | う u | え e | お o | (ja) | (ju) | (jo) |
---|---|---|---|---|---|---|---|
か ka | き ki | く ku | け ke | こ ko | きゃ kja | きゅ kju | きょ kjo |
さ sa | し ši | す su | せ se | そ so | しゃ ša | しゅ šu | しょ šo |
た ta | ち či | つ cu | て te | と to | ちゃ ča | ちゅ ču | ちょ čo |
な na | に ni | ぬ nu | ね ne | の no | にゃ nja | にゅ nju | にょ njo |
は ha | ひ hi | ふ fu | へ he | ほ ho | ひゃ hja | ひゅ hju | ひょ hjo |
ま ma | み mi | む mu | め me | も mo | みゃ mja | みゅ mju | みょ mjo |
や ja | ゆ ju | よ jo | |||||
ら ra | り ri | る ru | れ re | ろ ro | りゃ rja | りゅ rju | りょ rjo |
わ wa | ゐ wi | ゑ we | を o/wo | ||||
ん n | |||||||
が ga | ぎ gi | ぐ gu | げ ge | ご go | ぎゃ gja | ぎゅ gju | ぎょ gjo |
ざ za | じ dži | ず zu | ぜ ze | ぞ zo | じゃ dža | じゅ džu | じょ džo |
だ da | ぢ (dži) | づ (zu) | で de | ど do | ぢゃ (dža) | ぢゅ (džu) | ぢょ (džo) |
ば ba | び bi | ぶ bu | べ be | ぼ bo | びゃ bja | びゅ bju | びょ bjo |
ぱ pa | ぴ pi | ぷ pu | ぺ pe | ぽ po | ぴゃ pja | ぴゅ pju | ぴょ pjo |
Způsob psaní
[editovat | editovat zdroj]Tabulka ukazuje, jak se znaky hiragany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr. Pořadí tahů i směr se musí bezpodmínečně dodržovat, jinak může dojít k chybnému čtení.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Japonština.net – Slabičné abecedy [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-21.
- Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu hiragana na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo hiragana ve Wikislovníku
- www.kanachart.com
- Free Kana Lessons
- Jednoduché zkoušení z hiragany (s volitelnými skupinami)[nedostupný zdroj]