Přeskočit na obsah

Hermann Dahlen von Orlaburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hermann baron Dahlen von Orlaburg
Guvernér v Bosně a Hercegovině
Ve funkci:
7. dubna 1881 – 9. srpna 1882
PředchůdceVilém Mikuláš Württemberský
NástupceJohann von Appel
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1882), polní podmaršál (1874), generálmajor (1870)

Narození10. ledna 1828
Košice
Úmrtí15. listopadu 1887 (ve věku 59 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1850)
RodičeFranz Dahlen von Orlaburg
Profesepolitik
OceněníVojenský záslužný kříž 3. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann svobodný pán Dahlen von Orlaburg (německy Hermann Josua Anton Freiherr Dahlen von Orlaburg) (10. ledna 1828 Košice15. listopadu 1887 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1844, byl účastníkem několika válečných konfliktů a poté působil jako štábní důstojník v Itálii. Později byl velitelem větších vojenských jednotek v Čechách a na Moravě. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v závěru kariéry zastával funkci guvernéra v Bosně a Hercegovině (1881–1882).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Dahlenů z Orlaburgu

Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Kuronska, později usazené v Sedmihradsku. Byl jediným synem c. k. polního zbrojmistra Franze Dahlena von Orlaburg (1779–1859). Do armády vstoupil jako kadet v roce 1844 a vojenskou službu zahájil pod velením svého otce. V roce 1848 byl povýšen na nadporučíka a stal se pobočníkem generála Jelačiće, v revolučních letech 1848–1849 bojoval ve Vídni a proti maďarským povstalcům v Uhrách. Po revoluci byl povýšen na rytmistra a sloužil u 5. pěšího pluku v Bjelovaru,[1] od roku 1857 byl v hodnosti majora štábním důstojníkem u 8. pěšího pluku v Nové Gradišce.[2] Bojoval ve válce se Sardinií a v roce 1861 se jako podplukovník stal zástupcem velitele 53. pěšího pluku v Záhřebu. V roce 1866 byl povýšen na plukovníka a v další válce v Itálii bojoval v bitvě u Custozzy (1866).[3] Po válce byl velitelem 53. pěšího pluku, souběžně zastával post šéfa štábu u vrchního zemského velitelství v Uherském království pod generálem Bedřichem z Lichtenštejna.[4]

V roce 1870 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v Terezíně,[5] o rok později převzal velení 1. pěchotní brigády v Brně.[6] V roce 1874 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl přeložen do Prahy jako velitel 9. pěchotní divize.[7][8] Po okupaci Bosny a Hercegoviny byl povolán do Sarajeva jako zástupce vrchního velitele vévody Wilhelma Württemberského (1879).[9] Na jaře 1881 byl jmenován guvernérem v Bosně a Hercegovině,[10] kde zároveň zastával post vrchního velitele a v dubnu 1882 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.[11][12] Zásluhy si získal rychlým potlačením povstání v Dalmácii, ale již v létě 1882 požádal o uvolnění z funkcí ze zdravotních důvodů. K datu 1. března 1883 byl v armádě penzionován.[13]

Zbytek života strávil v ústraní v Sedmihradsku. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze, kde byla již předtím pochována jeho manželka Flora v roce 1879 během Dahlenovy služby v Čechách.[14][15]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Spolu s otcem užíval od roku 1850 šlechtický titul barona.[16] Jako guvernér v Bosně obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[17] Za vojenské zásluhy byl nositelem několika vyznamenání, již účast v revolučních bojích 1848–1849 mu vynesla Vojenský záslužný kříž (1850).[18] Po válce v roce 1866 získal Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a za potlačení povstání v Dalmácii obdržel Řád železné koruny I. třídy (1882). Při odchodu do penze byl dekorován velkokřížem Leopoldova řádu (1882). Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 7 dislokovaného ve Štýrském Hradci. V zahraničí byl nositelem pruského Řádu červené orlice I. třídy a velkokříže saského Řádu Albrechtova.[19]

V roce 1851 se oženil s Florou Joëlsonovou (1827–1879), dcerou bankéře Josefa Joëlsona. Z jejich manželství se narodily čtyři děti.[20] Nejstarší dcera Hermine (1852–1939) se provdala za svého bratrance barona Afreda Joëlsona (1831–1913), který sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Další dcera Flora (*1853) zůstala svobodná, syn Josef Franz (*1855) působil jako státní úředník. Nejmladší z potomstva byl syn Franz Hermann (1857–1904), který v mládí sloužil v armádě a později žil jako soukromník v Badenu. Byl ženatý s Rosou Polakovou (1864–1930), dcerou poslance a statkáře Otto Polaka a s ní měl další potomstvo.[21]

  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 362 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 186, 645 dostupné online
  3. Přehled vrchního velení Jižní armády ve válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 101, 126 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 137 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1873; s. 107 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 229 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1876; Vídeň, 1876; s. 108 dostupné online
  9. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 237, 239 dostupné online
  10. Přehled představitelů státní správy Bosny a Hercegoviny na webu worldstatesmen dostupné online
  11. Přehled rakouských a rakousko-uherských generálů 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Kais. Königl. Militär Schematismus für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 114 dostupné online
  13. Služební postup Hermanna Dahlena von Orlaburg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 32 dostupné online
  14. Hrob manželů Hermanna a Flory Dahlenových na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
  15. Hrobka Hermanna Dahlena na webu billiongraves dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1857; Gotha, 1857; s. 124–125 dostupné online
  17. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263 dostupné online
  18. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1851; s. 112 dostupné online
  19. Přehled řádů a vyznamenání Hermanna Dahlena von Orlaburg in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 26 dostupné online
  20. Rodina Franze Dahlena von Orlaburg na webu geni.com dostupné online
  21. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 122–123 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Hermann Dahlen von Orlaburg in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online