Heriveus z Remeše
| Jeho biskupská Molost Heriveus z Remeše | |
|---|---|
| Arcibiskup remešský | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | remešská |
| Arcidiecéze | remešská |
| Jmenování | 909 |
| Emeritura | 2. července 922 |
| Předchůdce | Fulko z Remeše |
| Nástupce | Seulf z Remeše |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 860 |
| Datum úmrtí | 2. července 922 (ve věku 61–62 let) nebo 2. června 922 (ve věku 61–62 let) |
| Rodiče | Ursos de Chatillon |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heriveus z Remeše (9. století - 2. července 922) byl západofranský duchovní a od roku 900 až do své smrti remešský arcibiskup.[1] Heriveovo funkční období bylo poznamenáno genezí Normandského vévodství a rostoucími spory mezi karolinským králem Karlem III. Francouzským a jeho rivalem Robertem I. Francouzským z dynastie Robertovců.[2][3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Heriveus se narodil do franské šlechtické rodiny. Remešský historik Flodoard uvádí, že byl synovcem Hucbalda, hraběte z Ostreventu. V dochovaných zdrojích je Heriveus zmíněn k roku 894, kdy sloužil pod arcikancléřem Walterem ze Sens, jako notář v úřadu krále Odona Pařížského.[4] V roce 898 po nástupu Karla Francouzského na trůn, zůstal Heriveus ve službách královské kanceláře, jejíž vedení převzal Fulko z Remeše.[3]
Když byl v roce 900 Fulko zavražděn, jeho nástupcem se stal Heriveus. Remešským arcibiskupem byl vysvěcen sufragánními biskupy.[2] Jako arcibiskup byl oddaným pastorem a účinným správcem. Dohlížel na několik umístění relikvií svatých, včetně přemístění těla svatého Remigia na nové místo za oltářem v opatství Saint-Remi. Přestavěl několik remešských opevnění, která byla poškozena nebo zničena Vikingy, včetně opevnění v Mouzonu na řece Máze.[5] V roce 902 uzavřel s mohučským arcibiskupem Hattem dohodu o vlastnických právech remešského kostela ve Vogézách a vysvětil nový kostel v Kuselu.[6]
V roce 909 Heriveus svolal do Trosly provinční synodu. Dochované zdroje uvádějí, že synod byl svolán, aby se vypořádal s nedávnou devastací regionu způsobenou Vikingy a aby odsoudil další morální selhání. Heriveus a provinční biskupové prosili duchovní, aby se vyvarovali hříšného chování. Opaty laiky vyzvali k oživení mnišství a respektovali církevní majetek a práva.[1][2]
Po většinu svého funkčního období zůstal Heriveus loajálním zastáncem krále Karla III. Francouzského. Když se v roce 920 mnoho králových přívrženců od krále odklonilo, především kvůli zvýhodňování králova hlavního rádce, povýšeného hraběte Hagana, hrál Heriveus klíčovou roli při usmíření obou znesvářených stran.[7] V roce 922 se šlechtici znovu vzbouřili a tentokrát se od krále odklonil i Heriveus, který spolu většinou franských šlechticů přešel na stranu Karlova rivala Roberta I. Francouzského, bratra zesnulého krále Odona. Robert byl dne 29. června 922 arcibiskupem Walterem ze Sens v opatství Saint-Remi v Remeši korunován králem.[6] Heriveus měl v této době patrně již podlomené zdraví, protože o několik dní později, 2. července roku 922 zemřel. Jeho nástupcem a novým arcibiskupem se stal Seulf z Remeše.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heriveus (archbishop of Reims) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b HAMILTON, Sarah. The Practice of Penance, 900-1050. [s.l.]: Boydell & Brewer Dostupné online. ISBN 978-0-86193-250-4. S. 55. (anglicky)
- ↑ a b c BACHRACH, Bernard S.; FANNING, Steven. The 'Annals' of Flodoard of Reims, 919-966. [s.l.]: University of Toronto Press Dostupné online. ISBN 978-1-4426-0857-3. Kapitola 29. (anglicky)
- ↑ a b SCHMITZ, Gerhard. Heriveus von Reims (900–922). Zur Geschichte des Erzbistums Reims am Beginn des 10. Jahrhunderts. Francia. Roč. 6, s. 59–105. Dostupné online. ISSN 2569-5452. doi:10.11588/fr.1978.0.49117. (německy)
- ↑ FEES, Irmgard. Archiv für Diplomatik, Schriftgeschichte, Siegel- und Wappenkunde: 69. Band 2023. [s.l.]: Böhlau Köln Dostupné online. ISBN 978-3-412-52935-2. S. 47. (německy)
- ↑ HISCOCK, Nigel. The Wise Master Builder: Platonic Geometry in Plans of Medieval Abbeys and Cathederals. [s.l.]: Routledge Dostupné online. ISBN 978-1-351-76975-4. S. 166. (anglicky)
- ↑ a b ROBERTS, Edward. Flodoard of Rheims and the writing of history in the tenth century. Cambridge (GB): Cambridge University Press 268 s. Dostupné online. ISBN 9781316510391. OCLC 1089282727 (anglicky)
- ↑ KOZIOL, Geoffrey. The politics of memory and identity in Carolingian royal diplomas: the west Frankish kingdom (840-987). Turhout: Brepols ISBN 9782503535951. S. 427. (anglicky)
- ↑ FANNING, Steven; BACHRACH, Bernard S. The "Annals" of Flodoard of Reims: 919-966. Peterborough (Ont.): University of Toronto press ISBN 978-1442600010. S. 6-7. (anglicky)
