Fulko z Remeše
| Jeho biskupská Milost Foulque de Reims OSB | |
|---|---|
| Arcibiskup remešský | |
 Fulko z Remeše - zobrazení ve vitráži okna baziliky Saint-Rémi | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | remešská |
| Arcidiecéze | remešská |
| Jmenování | 883 |
| Emeritura | 17. června 900 |
| Předchůdce | Hinkmar z Remeše |
| Nástupce | Herive z Remeše |
| Zasvěcený život | |
| Institut | benediktini |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 9. století |
| Datum úmrtí | 17. června 900 |
| Místo úmrtí | Compiègne |
| Rodiče | Amédée d'Oscheret |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fulko z Remeše také Fulko Ctihodný (9. století? - 17. června 900 Compiègne) byl arcibiskup remešské arcidiecéze od roku 883 až do své smrti. Byl klíčovou postavou v politických konfliktech západofranského království, které následovaly po rozpadu karolínské říše na konci 9. století.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Fulko se narodil do mocné aristokratické rodiny. V dospělosti se stal palácovým knězem Karla II. Holého a v roce 877 byl jmenován opatem opatství Saint Bertin poblíž Saint-Omer ve Franské říši. V březnu 883 byl vysvěcen a stal se arcibiskupem v Remeši, přičemž vystřídal dlouholetého arcibiskupa Hincmara. V úřadu biskupa si dopisoval s panovníky, biskupy a papeži o řadě politických a náboženských problémech. Mnoho z toho, co je známo o Fulkově kariéře, pochází z Flodoardova díla Historia Remensis ecclesiae, napsaného v letech 948-952. Dílo kromě Fulkova života uchovává shrnutí asi 76 dopisů, z nichž polovina byla napsána nebo zaslána papeži.[1] Fulko si dopisoval s Alfrédem Velikým ohledně potřeb anglické církve a pokáral královnu Richildu za nesprávné chování.[2]
Po sesazení karolínského císaře Karla III. Tlustého v roce 887 se pokusil na uvolněný trůn dosadit svého příbuzného Wida, vévodu ze Spoleta, přičem ho roku 888 v Langres dokonce korunoval. Nicméně tato korunovace nebyla šlechtou uznána a mezitím byl Odo z dynastie Robertovců korunován Walterem, arcibiskupem ze Sens, kterého franští šlechtici přijali za krále. Fulko se postavil na stranu opozice proti Odově vládě a také se bezvýsledně přiklonil na stranu Arnulfa Korutanského, který nahradil Karla Tlustého ve východofranské říši. Fulko se nakonec spokojil s podporou mladého karolínského dědice Karla III. Francouzského, syna Ludvíka II. Koktavého, který kvůli svému mládí v roce 888 trůn nezískal. Přesto ho Fulko v roce 893 korunoval protikrálem a rivalita s intrikami, které se v tomto období objevily, připravily půdu pro časté konflikty mezi Karlovci, Robertovci a dalšími šlechtickými rodinami v nadcházejících desetiletích. K dohodě a ukončení konfliktu došlo až smrtí Oda Pařížského v roce 898, kdy byl Karel III. uznán králem.[3] Karel po svém nástupu na trůn jmenoval Fulka svým kancléřem.
V roce 893 Fulko obnovil školy v Remeši a přivedl do nich renomované učitele Remigia z Auxerre a Hucbalda ze Saint-Amand.[4]
V době, kdy byl kancléřem, politické napětí mezi franskými frakcemi neustále rostlo. Vše vyvrcholilo v době, kdy Karel přidělil Fulkovi opatství Saint-Vaast, které předtím vlastnil hrabě Balduin II. Flanderský, kterého král podezříval z neloajality. Z toho důvodu byl v roce 900 Fulko na příkaz hraběte Baldwina zavražděn. K vraždě došlo během cesty s malým doprovodem na setkání s králem Karlem. Fulko byl zavražděn jistým Winemarem a několika jeho komplici, z nichž všichni byli ve službách Baldwina.[5] Vražda biskupa byla v karolinském období extrémně vzácná a tato událost šokovala tehdejší současníky, jak naznačují nezávislé zprávy kronikářů Regina z Prümu, anonymního autora Letopisů Saint-Vaast, a Flodoarda z Remeše.[6] Fulka v arcibiskupství vystřídal Heriveus, který svolal synodu, kde byl Balduin II. Flanderský za svůj zločin exkomunikován.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fulk (archbishop of Reims) na anglické Wikipedii.
- ↑ ROBERTS, Edward. Flodoard of Rheims and the writing of history in the tenth century. Cambridge (GB): Cambridge University Press ISBN 9781316510391. S. 117. (anglicky)
- ↑ NELSON, Janet L. '... sicut olim gens Francorum ... nunc gens Anglorum': Fulk's Letter to Alfred Revisited. Rulers and Ruling Families in Early Medieval Europe. S. V–135–V-144. Dostupné online [cit. 2024-12-21]. DOI 10.4324/9780429243196-5. (anglicky)
- ↑ WEST, Charles. "Fratres, omni die videtis cum vadit istud regnum in perdicionem": Abbo of Saint-Germain and the Crisis of 888. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 301–317. (latinsky)
- ↑ GLENN, Jason. Politics and history in the tenth century: the work and world of Richer of Reims. Cambridge: Cambridge University Press ISBN 978-0521834872. S. 54-69. (anglicky)
- ↑ DUNBABIN, Jean. West Francia: the kingdom. The New Cambridge Medieval History. S. 372–397. DOI 10.1017/CHOL9780521364478.016. (anglicky)
- ↑ MACLEAN, Simon. History and politics in late Carolingian and Ottonian Europe: the Chronicle of Regino of Prüm and Adalbert of Magdeburg. Manchester: Manchester University Press ISBN 9780719071355. S. 227-228. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Foulque de Reims na Wikimedia Commons
