Hejkal
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4e/Stezka_kru%C5%A1nohorsk%C3%BDch_pov%C4%9Bst%C3%AD_-_Hejkal_Hejma.jpg/220px-Stezka_kru%C5%A1nohorsk%C3%BDch_pov%C4%9Bst%C3%AD_-_Hejkal_Hejma.jpg)
Hejkal je český lesní démon, nazývaný také hýkal či hejkadlo,[1] nebo divý muž. Jeho jméno je odvozeno od děsivého volání, které vydává. Zvláště nebezpečné je hejkalovo volání opětovat, ten poté skočí člověku na záda a prožene ho po lese či jej roztrhá. Nejmocnější hejkalové se údajně vyskytovali na Plzeňsku.[2] Mají podobu mužů pokrytých srstí či mechem a na hlavě nosí kytici kapradin. Chytají dívky a berou si je za ženy, pokud utečou, roztrhají jejich dítě. Rádi také děsí poutníky a odvádí je z cesty. Chrání před nimi přezutí, obrácení kapes a chléb. Zmiňuje se o nich již Jan Amos Komenský v 17. století, který je srovnává s antickými fauny a satyry.[3]
Hejkal se podobá východoslovanskému lešijovi, ale také antickým faunům a satyrům, a západoevropským dusům. V Česku je také znám hejmon, lesní démon z Vitorazska plašící pytláky, chápán často jako ochránce Novohradských hor, dále pak pohunkové, duše nepoctivých myslivců, na které se věřilo v okolí lomu Svatá Anna u Tábora. Známi byly také lesní démoni, kteří skákali lidem na záda a škrtili je, jedná se o kožíškového mužíčka známého na Mikulovsku, škrtiče na Šumavě, a hockaufa mezi německým obyvatelstvem. Slovincům je znám divji mož, který může být lidem i prospěšný.
Jeho ženskou obdobou jsou hejkalky, divoženky a lesní panny. Na severní Moravě jsou také známy húkalky, víly, které vydávají děsivé táhlé houkání a je po nich údajně pojmenován hrad Hukvaldy.
Kultura
[editovat | editovat zdroj]- Hejkal, československá televizní pohádka, 1978
- Hejkal, píseň Wabiho Daňka
- Hejkalka, česká televizní pohádka, 1998
- Hýkal, píseň Zrní, 2012
- Lesapán, krátký film Pavla Soukupa, 2015
- Hejkalka, pohádková kniha Petry Martiškové a Terezy Heike, 2016
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ toto označení se užívá v okolí Chrudimi a Počátků na Vysočině.
- ↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X. S. 41.
- ↑ MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 126.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BENEŠOVÁ, Kateřina, ed. Bájná knihovna. Vydání první. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2023. S. 161-163. ISBN 978-80-7055-290-2, Dostupné online.