Přeskočit na obsah

Harriet Beecher Stoweová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Harriet Beecher Stoweová
Rodné jménoHarriet Beecher
Jiná jménaChristopher Crowfield
Narození14. června 1811
Litchfield, Connecticut
Úmrtí1. července 1896 (ve věku 85 let)
Hartford, Connecticut
Místo pohřbeníPhillips Academy, Andover, Massachusetts
Alma materHartfordský ženský seminář
Povoláníspisovatelka
OceněníNárodní ženská síň slávy (1986)
Síň slávy connecticutských žen (1994)
Síň slávy ohijských žen (1999)
Význační Američané (2007)
Nábož. vyznáníprotestantismus
ChoťCalvin Ellis Stowe
DětiEliza Taylor, Harriet Beecher, Henry Ellis, Frederick William, Georgiana May, Samuel Charles, Charles Edward
RodičeLyman Beecher[1][2][3][4] a Roxana Footeová Beecherová
RodBeecherové
PodpisHarriet Beecher Stoweová – podpis
Webharrietbeecherstowecenter.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harriet Beecher Stoweová (14. června 1811, Litchfield, Connecticut – 1. červenec 1896, Hartford) byla americká spisovatelka a abolicionistka. Pocházela z americké rodiny, ve které byla zakořeněná puritánská tradice a odpor k otrokářství. Jejím nejznámějším dílem je román Chaloupka strýčka Toma, který významně ovlivnil Ameriku i Británii v boji proti otroctví. Celkově napsala přes dvacet knih, tři cestopisy a kolekce článků a dopisů. Svou spisovatelskou kariérou a veřejným vystupováním se aktivně podílela na změně společenských poměrů tehdejší doby.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Harriet Beecher Stoweová se narodila ve městě Lichfield v Connecticutu jako sedmá ze třinácti dětí. Její sestra, Catharine Beecherová, se prosadila jako propagátorka vzdělávání žen a dětí. Harriet velkou část svého života prožila na rozhraní severních a jižních částí Ameriky, takže všechna její díla namířená proti otrokářství vycházejí ze skutečnosti, kterou autorka znala od dětství. Svého budoucího manžela Calvina Ellise Stowa potkala v literárním a společenském klubu Semi-Colon Club. Calvin Stowe byl zarytým odpůrcem otrokářství a manželé Stoweovi podporovali takzvanou Podzemní železnici (angl. Underground Railroad) a ubytovávali uprchlé otroky. 25. listopadu 1862 se Harriet Beecher Stoweová setkala ve Washingtonu s prezidentem Abrahamem Lincolnem. Po celý život svou novinářskou a literární činností přispívala k boji proti otrokářství v Americe.

Po smrti svého manžela v roce 1886 začalo Harriet rychle upadat zdraví. V roce 1888 The Washington Post uvedl, že v důsledku demence začala 77letá Stoweová znovu psát Chaloupku strýčka Toma. Představovala si, že se zabývá původní kompozicí, a každý den několik hodin pilně používala tužku a papír a téměř přesně slovo od slova zapisovala pasáže knihy. To bylo provedeno nevědomě z paměti, autorka si představovala, že věc skládala za pochodu. Pro její nemocnou mysl byl příběh zcela nový a ona se často vyčerpala prací, kterou považovala za čerstvě vytvořenou.[5]

Mark Twain, její soused v Hartfordu, vzpomínal na její poslední roky v následující pasáži své autobiografie:

„ V deníku, který si paní Clemensová před mnoha lety krátce vedla nacházím nejrůznější zmínky o paní Harriet Beecherové-Stoweové, která Hartfordu bydlela hned vedle nás, mezi našimi zahradami nebyl ani plot. A když bylo za oněch časů příjemné počasí, využívala náš pozemek stejně jako ten svůj. Zakalila se jí mysl a stala se z ní postava budící soucit. Celý dlouhý den chodila sem a tam pod dohledem svalnaté Irky. Když bylo hezky, obyvatelé ze sousedství vždycky nechávali dveře dokořán. Paní Stoweová do nich vcházela, kdy se jí zamanulo, a protože vždycky chodila v měkkých bačkorách a svým celkovým naladěním měla blízko ke zvířatům, uměla člověka zaskočit a dělala to s chutí. Přišourala se zezadu k člověku, který se hroužil hluboko do snů a přemítal, a vydala ze sebe válečný pokřik, aź dotyčný vyskočil do stropu. Měla i jiné nálady. Někdy jsme ze salonu slyšeli cituplnou hudbu a objevili jsme ji u klavíru, jak nesmírně dojemně zpívá starodávné, zádumčivé písně.[6] “

Moderní vědci spekulují, že na sklonku života trpěla Alzheimerovou chorobou.[7][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Zemřela 1. července 1896 ve věku 85 let v Hartfordu a je pochovaná na historickém hřbitově Phillips Academy v Andoveru, Massachusetts.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Chaloupka strýčka Toma

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Chaloupka strýčka Toma.
Ilustrace v knize Chaloupka strýčka Toma, 1852

Jejím nejznámějším dílem je melodramatický román Chaloupka strýčka Toma (v originále Uncle Tom's Cabin), který poprvé vyšel v abolicionistickém týdeníku National Era roku 1851. Kniha se v následujících letech stala velmi populární a vyšla v nákladu stovek tisíc výtisků. Všechny osudy postav v ní, jakkoli jsou neuvěřitelné, se zakládají na pravdě. Hrdinové tohoto románu – strýček Tom, teta Chloe, George Harris a jeho žena Eliza – reprezentují černošský lid utlačovaný bílými otrokáři, který je ale bystrý, inteligentní, charakterní a často i zbožný. Také jsou zde vykresleny i protichůdné povahy a názory otrokářů. Mimo jiné kniha zachycuje krutost otrokářského systému, kvůli které otroci utíkali i za cenu ztráty vlastního života například do daleké Kanady, kde otrokářství už neexistovalo. A právě proti těmto uprchlým otrokům byl namířen nový zákon o jejich navrácení k bývalým vlastníkům, který inspiroval Harriet Beecher Stoweovou k napsání této knihy. Otrokářům se i přes velkou snahu nepodařilo román zneškodnit a Chaloupka strýčka Toma velkou měrou přispěla ke zrušení otroctví.

Výběr prací

[editovat | editovat zdroj]
Southworth & Hawes: Harriet Beecher Stoweová, asi 1850
  • Uncle Tom's Cabin (1851), Chaloupka strýčka Toma
  • A Key to Uncle Tom's Cabin (1853)
  • Sunny Memories of Foreign Lands (1854)
  • Dred, A Tale of the Great Dismal Swamp (1856)
  • The Minister's Wooing (1859)
  • The Pearl of Orr's Island (1862)
  • Agnes of Sorrento (1863)
  • House and Home Papers (1865, poprvé publikováno pod pseudonymem Christopher Crowfield)
  • Little Foxes (1866, pod pseudonymem Christopher Crowfield)
  • Religious Poems (1867)
  • The Chimney Corner (1868, pod pseudonymem Christopher Crowfield)
  • Old Town Folks (1869)
  • The Ghost in the Cap'n Brown (1870)
  • Lady Byron Vindicated (1870)
  • My Wife and I (1871)
  • Pink and White Tyranny (1871)
  • We and Our Neighbors (1875)
  • Poganuc People (1878)
  • A Dog's Mission: The Story of the Old Avery House (1881)
  • The Poor Life (1890)
  • The Writings of Harriet Beecher Stowe (1896) (16 svazků)
  • Life and Letters of Harriet Beecher Stowe (1897) (ed. Annie E. Fields)
  • Regional sketches: New England and Florida (1972) (ed. J.R. Adams)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Harriet Beecher Stowe na slovenské Wikipedii a Harriet Beecher Stowe na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Virginia Blainová, Isobel Grundyová, Patricia Clementsová: The Feminist Companion to Literature in English. 1990.
  2. ↑ Бичер-Стоу, Гарриэт. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek IV.
  3. ↑ Beecher, Lyman. In: Encyklopedie Britannica 1911.
  4. ↑ Stowe, Harriet Elizabeth Beecher. In: Encyklopedie Britannica 1911.
  5. ↑ REWRITING UNCLE TOM: The Freaks of Fancy Produced by Harriet Beecher Stowe's Illness. The Washington Post [online]. 1888-09-16 [cit. 2013-09-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ TWAIN, Mark. Autobiografie (původním názvem: Autobiography of Mark Twain: Volume 1). Překlad Roman Tadič. 1. vyd. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2016. 451 s. ISBN 978-80-7511-265-1. S. 365. 
  7. ↑ HEDRICK, Joan D. Harriet Beecher Stowe: A Life. New York: Oxford University Press, 1994. 552 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-506639-5. S. 384. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VANČURA, Zdeněk. heslo Harriet Beecher Stoweová. In: Zdeněk Vančura a kol. Slovník spisovatelů : Spojené státy americké. Praha: Odeon, 1979. S. 613–615.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Harriet_Beecher_Stoweová&oldid=24622112“