Hřbitov rodu Salmů, také hřbitov hrabat Salmů,[1] případně Salmovský rodinný hřbitov je pohřebiště šlechtického rodu Salm-Reifferscheidt-Raitz, který vlastnil zámek Rájec nad Svitavou a založil blanenské železárny. Nachází se v jihovýchodní části hřbitova ve Sloupě v okrese Blansko a od zbytku hřbitova je oddělen umělecky ztvárněným litinovým oplocením. Na hřbitově jsou dvě památné, tzv. Salmovy lípy.[pozn. 1] Protože se nad hroby tyčí umělecky hodnotné různě tvarované litinové kříže, je pohřebiště památkově chráněno.[1]
Sloup se stal součástí rájeckého panství v roce 1587, kdy vesnici zakoupil Bernard z Drnovic na Rájci. V roce 1763 se stali majiteli panství Salmové.[3] Starohrabě Antonín Josef František ze Salm-Reifferscheidt-Raitze (1720–1769), zakladatel moravské rájecké linie, získal panství sňatkem s hraběnkou Rafaelou z Rogendorfu (1726–1807) a částečně koupí od manželčiných sester.[4][5]
Panská část hřbitova pochází z roku 1825,[1] kdy byl knížetem Karel Josef ze Salm-Reifferscheidt-Raitze (1750–1838). První náhrobky na rodinném hřbitově pocházejí ze třicátých let 19. století a byly vyrobeny v blanenských železárnách. Na nejstarší stéle je uveden rok úmrtí 1830. Náhrobky jsou ve stylu klasicismu, neogotiky, neobaroka a eklektismu.
Pohřbívalo se tady do roku 1946 a poté znovu až po Sametové revoluci.
Mřížoví oplocení hřbitova se restaurovalo v roce 2007.[6]
Rodinný hřbitov má tvar obdélníku protaženého západovýchodním směrem. Je obehnán litinovým plotem posazeným na nízké zídce. Základním prvkem oplocení jsou opakující se tyče ukončené hrotem. Vstup je z hřbitova od severu a tvoří ho dvoukřídlá litinová brána upevněná v obdélném rámu. Nad rámem je supraporta z tepané pásoviny s akanty a rozvilinami, její prostředek zdobí salmovský erb s knížecí korunkou.[7]
MARIE THERESE ALTGRÆVIN ZU SALM, GEBOREN DEN 21. AUGUST 1757, PALAST≈DAME, WITTWE FRIEDRICHS GRAFEN VON KAEGENEGG, VERMAEHLT ZUM ZWEITENMAL AM 3. MAY 1807. MIT DEM GRAFEN AUGUST BUISSY, CAPITAINE DER K. FRANZ. GARDE, GESTORBEN IN WIEN ALS WITTWE AM 22. APRIL 1830.
Náhrobek se nachází na severní straně hřbitova. Jedná se o jeden z nejstarších litinových náhrobků na Moravě. Rod Salmů byl průkopníkem ve využívání tohoto materiálu, litinu na náhrobek nechal vyrobit ve svých železárnách.[8]
Klasicistní náhrobek se skládá z několika částí. Na na hranolovém pískovcovém podstavci stojí stéla, kterou tvoří litinové desky o výšce 145 cm. Soklová část je třikrát odstupněná, horní část je nejvyšší, zepředu ji zdobí reliéf roušky, nároží čelní strany jsou zakončena akroterií. Vysoká středová část je vyplněna plastický majuskulním nápisem. Pod ním je hluboká nika, na jejíž zadní stěně se nachází osmiboká mělká vpadlina, kde byl s největší pravděpodobnosti původně upevněn jakýsi předmět. Horní část tvoří antikizující trojúhelný štít.[8]
Neobarokní náhrobek se skládá ze dvou částí. Podstavec má formu kamenné obdélníkové stély, kterou jednoduchá římsa v polovině dělí na soklovou a středovou část zakončenou výžlabkem. Do podstavce je vsazený litinový latinský kříž. Jeho podsadu tvoří rokajová kartuš s hlavou anděla a stručným plastickým majuskulním nápisem v němčině. Břevna kříže tvoří ornamentálně propletené pásky s rozetami. Ve spojení břeven se nachází nápis INRI. Na koncích břeven jsou květinové ornamenty.[9]
Ewig in Gott vereint ROBERT Altgraf zu SALM geb. 19. Dez. 1804. † 25. Maerz 1875 FELICIE Altgraefin zu SALM Clary Aldringen geb. 9. Okt. 1815. † 17. Febr. 1902. Beider einziges Kindchen todtgeboren 25. August 1852. R. I. P.
Náhrobek byl celý vyroben z litiny v blanenských železárnách. Má tvar kříže a jeho výzdoba byla ztvárněna v neogotických formách. Je upevněn na kamenné obdélné základně. Skládá se ze dvou částí – kříže s dekorem zkřížených prutů a podstavce. Podstavec má oktogonální půdorys. Jeho nízkou soklovou část ukončuje výžlabek. Střední část je vyšší, zdobí ji lomené oblouky, kružby nebo polygonální pilastry na nárožích. Horní část podstavce tvoří ustupující římsa. Na čelní stěně je plastický minuskulní nápis v němčině.[10]
Hugo Mikuláš byl posledním soukromým majitel rájeckého velkostatku, po válce mu byl majetek z konfiskován. Jeho manželku, která žila v době komunistické totality v zahraničí a byla pohřbena ve Vídni, připomíná nápisová deska.
Náhrobek se skládá ze dvou částí. Dolní část tvoří naležato položená kamenná stéla, zatímco horní část dva stejné eklekticky pojaté litinové kříže. Pískovcová stéla se zvýrazněným horním a dolním okrajem je posazena na zkoseném podstavci ze stejného materiálu. Na čelní straně jsou připevněny čtyři mramorové desky s majuskulními nápisy v němčině. Jejich horní část doplňuje latinský kříž, pouze na desce Huga Mikuláše je jeruzalémský kříž. Litinové kříže posazené na stéle jsou identické. Skládají se z rokajovékartuše, ozdobené plastickým reliéfem anděla s polnicemi na přední straně, a vlastního latinského kříže ovinutého akantovými šlahouny. Mezi kříži je umístěna hranolová prosklená hřbitovní lampa.[11]
MARIE-ELISABETH ALTGRÄFIN ZU SALM-REIFFERSCHEIDT-RAITZ GEBORENE ALTGRÄFIN ZU SALM-REIFFERSCHEIDT * 17. VIII. 1931 † 15. VI. 2022 R. I. P.
HUGO SALM-REIFFERSCHEIDT * 14. X. 1893 † 2. III. 1946 R. I. P.
LEOPOLDINE FÜRSTIN UND ALTGRÄFIN ZU SALM-REIFFERSCHEIDT GEBORENE GRÄFIN MENSDORFF-POUILLY * 6. IX. 1895 † 30. III. 1980 BEGRABEN IN WIEN R. I. P.
IDA VON SCHOELLER GEBORENE ALGRÄFIN ZU SALM-REIFFERSCHEIDT * 17. X. 1921 † 30. I. 2021 R. I. P.
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[12] Fialově jsou vyznačeni příslušníci všech větví rodu Salmů, žlutě jsou vyznačeny manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata. Generace jsou počítány od Gerharda z Reifferscheidtu, který žil na konci 12. století (doložen v letech 1195–1198). Jan V. († 1418) zdědil po Jindřichu IV. ze Salmu († asi 1415) hrabství Niedersalm. Avšak teprve po soudních řízeních směl od roku 1455 titul hrabě ze Salm-Reifferscheidtu užívat Janův syn Jan VI. († 1475). V roce 1628 udělil císař Ferdinand II. Salmům titul starohraběte.[13] Konečně v roce 1790 byl Karel Josef ze Salm-Reifferscheidt-Raitze povýšen do knížecího stavu dědičného v primogenituře.[14] U manželek pocházejících z jiných rodů je generace v závorce a týká se generace manžela.
V tabulce figuruje také manželka posledního soukromého majitele zámku v Rájci nad Svitavou Leopoldina (1895–1980). Je vyznačena zeleně a má speciální číslování, protože byla pohřbena jinde a ve Sloupě ji připomíná jen nápis na hrobě jejího chotě a dcer.
Pohřbena 1. 5. 1836 v rodinné hrobce ve Sloupě.[16]
Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma.[16] Pocházela z původně skotského rodu. Zemřela ve věku 61 let na plíživou nervovou horečku.[16] Narodily se jí následující děti:
2. kníže (od roku 1838) a starohrabě. Poslanec Moravského zemského sněmu (provizorního 1848–1849, 1861–1870, 1871–1878), moravský zemský hejtman (1867, 1871), člen stavovské říšské rady (od roku 1857) a rozmnožené říšské rady (od roku 1860), dědičný člen Panské sněmovnyrakouské Říšské rady (od roku 1861).[28] Ředitel Moravskoslezské společnosti k povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy (1849–1864).[28] Majitel panství a od roku 1848 velkostatku Rájec nad Svitavou a Blansko, po roce 1878 se stáhl z jejich vedení.[28] Zemřel jako 84letý na sešlost věkem.[27]
3. kníže (od roku 1888) a starohrabě. Poslanec Moravského zemského sněmu (1878–1890), poslanec rakouské Říšské rady (1879–1885), dědičný člen Panské sněmovny Říšské rady (od roku 1889).[31] Prezident Geografické společnosti ve Vídni (1858–1859), zakládající člen a prezident Filantropického spolku ve Vídni (1879–1890), prezident Moravskoslezské společnosti k povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy (1882–1890), prezident Průmyslového klubu ve Vídni (1887–1890).[31] Majitel velkostatku Rájec nad Svitavou a Blansko (1888–1890), správu vedl už od roku 1878.[31] Zemřel ve věku 57 let na zánět plic.[30]
5. kníže (od roku 1903) a starohrabě. Dědičný člen Panské sněmovnyrakouské Říšské rady (po dosažení zletilosti od roku 1917).[38] Majitel velkostatku Rájec nad Svitavou a Blansko.[38]
↑Lípy malolisté (Tiliae cordatae) zasazené v polovině 19. století byly v roce 2007 20 metrů vysoké, obvod kmene měřil 336 a 345 cm.[2]
↑V matrice zemřelých je uveden jako Seine Durchlaucht, der Hochgeborne Fürst und HerrKarl zu Salm Reifferscheidt Krautheim, Herr in Raiz und Blansko.[17]
↑V matrice zemřelých je uvedena jako Maria Altgräfin zu Salm-Reifferscheidt-Krautheim.[19]
↑Jeho vnuk Niklas (1904–1970) byl v roce 1944 adoptován hraběnkou Irenou Szapáryovou (1880–1969), rozenou Ungnadovou, a přijal jméno Salm-Reifferscheidt-Ungnad-Weißenwolf.[25]
↑Eleonora se podruhé provdala 10. 10. 1907 ve Vídni za Alexandera Johanna Mariu van den Straten-Ponthoz (29. 8. 1882 Weinern – 23. 2. 1949 Vídeň).
↑ abcHrob Huga VI. a jeho matky Leopoldiny, roz. Mensdorff-Pouilly Leopoldine (1895–1980) a její syn Hugo VI. (1933–1974) byli pohřbeni ve společném hrobě ve Vídni-Hietzingu.
↑Hugo VI. Maria Salm-Reifferscheidt-Raitz (12. 12. 1933 Brno – 4. 10. 1974 Vídeň) se v Gmundenu 26. září 1970 oženil se Silviou Gabrielle Scheid (* 25. 5. 1944 Vídeň). Jejich syn Hugo VII. Christian Karl Maria Markus Salm-Reifferscheidt-Raitz (* 18. 6. 1973 Vídeň) je od roku 1974 hlavou rodu.
↑DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. Svazek Jihomoravský kraj. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2007. 304 s. ISBN978-80-242-2014-7. S. 223.
↑HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. Jižní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1981. 368 s. S. 201.
↑MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN80-204-1049-X. S. 239.
↑Sloupští začali s opravou hřbitova Salmů [online]. Deník.cz, 2007-07-25 [cit. 2023-05-03]. Dostupné online.
↑ abcdMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1845, Sloup, číslo knihy 794, pag. 1 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (německy)
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1851, Sloup, číslo knihy 794, pag. 10 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (německy)
↑ abcdefMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1875, Sloup, číslo knihy 794, pag. 51 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1865, Sloup, číslo knihy 794, pag. 31 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (německy)
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1878, Sloup, číslo knihy 794, pag. 55 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1884, Sloup, číslo knihy 794, pag. 63 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abEncyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 226
↑Matrika narozených 1784–1804, rok 1803, Brno – Neposkvrněné početí P. Marie na Křenové, číslo knihy 17075, pag. 76 [online]. [cit. 2024-02-07]. Dostupné online. (německy)
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1888, Sloup, číslo knihy 794, pag. 67 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcSalm-Reifferscheidt, Hugo Karl Eduard Altgraf, Fürst (1838) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-04-28]. Dostupné online. (německy)
↑Matrika narozených 1832–1838, rok 1832, Praha – kostel sv. Mikuláše, číslo knihy MIK N17, pag. 27 (staré číslování 24) [online]. [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. (německy)
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1890, Sloup, číslo knihy 794, pag. 69 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcSalm-Reifferscheidt, Hugo Karl Franz Altgraf, Fürst (1888) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-05-01]. Dostupné online. (německy)
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1893, Sloup, číslo knihy 794, pag. 73 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1894, Sloup, číslo knihy 794, pag. 74 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcdMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1898, Sloup, číslo knihy 794, pag. 78 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1902, Sloup, číslo knihy 794, pag. 83 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcdMatrika zemřelých 1845–1914, rok 1903, Sloup, číslo knihy 794, pag. 86 [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné online.
↑ abcSalm-Reifferscheidt, Hugo Leopold Franz Altgraf, Fürst (1890) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-05-02]. Dostupné online. (německy)
↑ abSalm-Reifferscheidt, Hugo Nikolaus Leopold Altgraf, Fürst (1903) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-05-03]. Dostupné online. (německy)