Přeskočit na obsah

Franz von Keil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz von Keil
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostadmirál (1918), viceadmirál (1917), kontradmirál (1913)
Narození15. září 1862
Mohuč
Úmrtí22. listopadu 1945 (ve věku 83 let)
Vídeň
Titulrytíř
RodičeHeinrich von Keil
Profesevoják
OceněníŘád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz rytíř von Keil (německy Franz von Assisi Vinzenz Georg Ritter von Keil) (15. září 1862 Mohuč – 22. listopadu 1945 Vídeň) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1881, vystřídal působení na různých lodích i v námořní administraci, několik let byl zaměstnán v námořní sekci ministerstva války. Uplatnil se jako pedagog a vypracoval se v uznávaného odborníka v oblasti vývoje torpéd. Na začátku první světové války řídil námořní obranu pobřeží Jadranu, později byl velitelem eskadry ve Středomoří. V roce 1918 byl jmenován námořním poradcem císaře Karla I. a dosáhl hodnosti admirála. Po zániku monarchie byl penzionován a od té doby žil v soukromí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Keilů z roku 1855

Pocházel z bohaté rodiny podnikající v železářském průmyslu na Ostravsku a Opavsku,[1] narodil se jako syn c. k. polního podmaršála Heinricha Keila (1829–1911).[2] Studoval soukromě ve Vídni a Šoproni, v letech 1878–1882 navštěvoval C. k. námořní akademii v Rijece a v hodnosti kadeta (1881) vstoupil do aktivní služby.[3] V roce 1885 byl povýšen na poručíka[4] a sloužil u oblastního námořního velitelství v Terstu, vystřídal službu na různých lodích a působil také u námořního arzenálu.[5] V roce 1905 byl povýšen na korvetního kapitána a velel výcvikové lodi Komet[6] a přidělen k velení flotily, o dva roky později byl jmenován fregatním kapitánem (1907) a absolvoval cestu do severní Ameriky, po návratu přešel k Námořně-technickému výboru (Marinetechnisches Komitee).[7] Mezitím se vyprofiloval jako uznávaný odborník v technických oborech, především ve vývoji torpéd, uplatnil se také jako pedagog. Byl iniciátorem výstavby prvního rakousko-uherského torpédoborce Huszár.

V roce 1911 převzal velení nově postavené válečné lodi typu predreadnought Radetzky,[8] ale již o rok později byl povolán do Vídně, kde byl šéfem prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války a následně přidělen jako vlajkový důstojník vrchnímu veliteli námořnictva Antonu Hausovi.[9] V roce 1913 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[10][11] a stal vlajkovým důstojníkem šéfa námořní sekce na ministerstvu války Karla Kailera.[12] Na začátku první světové války byl velitelem námořní základny v Pule a později převzal velení II. námořní eskadry s vlajkovou lodí Erzherzog Franz Ferdinand. K datu 1. srpna 1917 dosáhl hodnosti viceadmirála a v únoru 1918 byl jmenován námořním poradcem císaře Karla I., jednalo se však spíše o čestnou funkci bez skutečného vlivu. V roce 1918 byl členem válečného tribunálu nad účastníky vzpoury v boce Kotorské a k datu 20. května 1918 byl povýšen do hodnosti admirála. Po zániku monarchie byl k datu 31. prosince 1918 penzionován[13] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který jeho otec získal v roce 1855. Během služby u námořnictva získal několik ocenění.[14][15]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1890 se v Terstu oženil s Andreou de Vielli (1870– 1941), z manželství se narodila dcera Hertha (1895-1967), provdaná Cimová.[16]

Jeho bratranci Heinrich (1856–1914) a Viktor (1860–1923) byli za zásluhy o rozvoj průmyslu ve Slezsku povýšeni do šlechtického stavu.[17]

Jeho švagr Ludwig Matuschka (1859–1942) byl v c. k. armádě generálem pěchoty a za první světové války velitelem v Krakově.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MYŠKA, Milan a kolektiv: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita Ostrava, 2003; s. 213–214 (heslo Keil) ISBN 80-7042-612-8
  2. ↑ Rodina Heinricha Keila na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1882; Vídeň, 1882; s. 17, 88 dostupné online
  4. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 15, 75 dostupné online
  5. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 115 dostupné online
  6. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 171 dostupné online
  7. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1907; s. 140 dostupné online
  8. ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 190 dostupné online
  9. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für Kaiserliche und Königliche Kriegsmarien 1913; Vídeň, 1912; s. 1445 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 355 dostupné online
  11. ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 10 dostupné online
  12. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1257 dostupné online
  13. ↑ Služební postup Franze Keila in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 84 dostupné online
  14. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Keila in: Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 11 dostupné online
  15. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Keila in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 67, 105 dostupné online
  16. ↑ Rodina Franze Keila na webu geni.com dostupné online
  17. ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 186–192 (heslo Keil z Bündten a Keil z Eichenthurnu) ISBN 978-80-904241-9-7

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Franz_von_Keil&oldid=24445636“