Přeskočit na obsah

Karl Kailer von Kaltenfels

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Kailer von Kaltenfels
Šéf námořní sekce na ministerstvu války
Ve funkci:
16. února 1917 – 28. dubna 1917
PředchůdceAnton Haus
NástupceMaximilian Njegovan
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostviceadmirál (1914), kontradmirál (1913), kapitán řadové lodi (1910), fregatní kapitán (1907), korvetní kapitán (1903)

Narození24. května 1862
Pula
Úmrtí28. dubna 1917 (ve věku 54 let)
Vídeň
Profesenámořní důstojník
OceněníŘád železné koruny, Leopoldův řád
CommonsKarl Kailer von Kaltenfels
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Kailer von Kaltenfels (24. května 1862 Pula, Rakouské císařství28. dubna 1917 Vídeň, Rakousko-Uhersko) byl rakousko-uherský admirál. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1880, na obchodní lodi absolvoval plavbu kolem světa a zúčastnil se několika mezinárodních operací s rakousko-uherskou účastí (boxerské povstání v Číně). Patřil k průkopníkům technologického vývoje a mimo jiné prosadil u námořnictva zavedení radiotelegrafie. Později byl velitelem několika bitevních lodí a dosáhl hodnosti viceadmirála (1914). Za první světové války byl krátce šéfem námořní sekce na rakousko-uherském ministerstvu války a jedním z hlavních představitelů námořnictva (1917).


Viceadmirál Karl Kailer von Kaltenfels (1914)

Narodil se v Pule jako syn Theodora Kailera (1830–1905), vrchního inženýra u rakouského námořního úřadu, a jeho manželky Matyldy, rozené Magdićové (1838–1896). Studoval na reálce v Pule se zaměřením na námořnictvo a další průpravu získal na C. k. námořní akademii v Rijece (1876–1880). K námořnictvu vstoupil v roce 1880 jako kadet, další výcvik absolvoval na školním dělostřelecké fregatě SMS Novara. Konal službu na různých lodích a také v námořní administraci v Pule. V roce 1884 byl povýšen na praporčíka, později převzal velení několika torpédových člunů. Od roku 1891 byl poručíkem II. třídy[1] a působil jako pedagog na C. k. námořní akademii v Rijece. V roce 1894 byl povýšen do hodnosti poručíka I. třídy a jako navigační důstojník šroubové fregaty SMS Aurora[2] se zúčastnil obchodní cesty kolem světa. Jako velitel torpédového člunu Star se v roce 1897 zúčastnil blokády Kréty[3] a později se připojil k výpravě do Číny během boxerského povstání (1901). V letech 1902–1903 byl jako velitel parníku Taurus přičleněn k rakousko-uherskému loďstvu v Istanbulu.

SMS Erzherzog Ferdinand Max, vlajková loď Karla Kailera (1910–1911)

V roce 1903 byl povýšen na korvetního kapitána a dočasně převzal velení bitevní lodi SMS Wien (1903–1904), v letech 1904–1909 byl ředitelem operační kanceláře v námořní sekci ministerstva války.[4] Mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1907)[5][6] a v letech 1910–1911 byl velitelem bitevní lodi SMS Erzherzog Ferdinand Max.[7] V letech 1911–1912 znovu působil na ministerstvu války, současně byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva.[8] V hodnosti komodora byl v letech 1912–1913 velitelem IV. těžké divize a v roce 1913 byl povýšen na kontradmirála.[9][10] V letech 1913–1917 byl zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války[11] a k datu 1. listopadu 1914 obdržel hodnost viceadmirála.[12] Od února 1917 byl sám sekčním šéfem, zemřel však krátce poté.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Kaltenfels a jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1917 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[14][15]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 15 dostupné online
  2. Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 164 dostupné online
  3. Velení rakousko-uherského námořnictva u břehů Kréty v roce 1897 na webu austro-hungarian army dostupné online
  4. Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 36 dostupné online
  5. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 12 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.k. Kriegsmarine; Vídeň, 1909; s. 1317 dostupné online
  7. Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 10, 171 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1912; s. 1455 dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.k. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1257, 1266 dostupné online
  10. Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 11 dostupné online
  11. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 353 dostupné online
  12. Služební postup Karla Kailera von Kaltenfels in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 82 dostupné online
  13. Karl Kailer von Kaltenfels na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  14. Přehled řádů a vyznamenání Karla Kailera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 341, 344 dostupné online
  15. Přehled řádů a vyznamenání Karla Kailera in: Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1916; Vídeň, 1916; s. 12 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 462–467 (heslo Karl Kailer von Kaltenfels) ISBN 3-7648-2519-7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]