Karl Kailer von Kaltenfels
Karl Kailer von Kaltenfels | |
---|---|
![]() | |
Šéf námořní sekce na ministerstvu války | |
Ve funkci: 16. února 1917 – 28. dubna 1917 | |
Předchůdce | Anton Haus |
Nástupce | Maximilian Njegovan |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | viceadmirál (1914), kontradmirál (1913), kapitán řadové lodi (1910), fregatní kapitán (1907), korvetní kapitán (1903) |
Narození | 24. května 1862 Pula |
Úmrtí | 28. dubna 1917 (ve věku 54 let) Vídeň |
Profese | námořní důstojník |
Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád |
Commons | Karl Kailer von Kaltenfels |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Kailer von Kaltenfels (24. května 1862 Pula, Rakouské císařství – 28. dubna 1917 Vídeň, Rakousko-Uhersko) byl rakousko-uherský admirál. V c. k. námořnictvu sloužil od roku 1880, na obchodní lodi absolvoval plavbu kolem světa a zúčastnil se několika mezinárodních operací s rakousko-uherskou účastí (boxerské povstání v Číně). Patřil k průkopníkům technologického vývoje a mimo jiné prosadil u námořnictva zavedení radiotelegrafie. Později byl velitelem několika bitevních lodí a dosáhl hodnosti viceadmirála (1914). Za první světové války byl krátce šéfem námořní sekce na rakousko-uherském ministerstvu války a jedním z hlavních představitelů námořnictva (1917).
Biografie
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Pule jako syn Theodora Kailera (1830–1905), vrchního inženýra u rakouského námořního úřadu, a jeho manželky Matyldy, rozené Magdićové (1838–1896). Studoval na reálce v Pule se zaměřením na námořnictvo a další průpravu získal na C. k. námořní akademii v Rijece (1876–1880). K námořnictvu vstoupil v roce 1880 jako kadet, další výcvik absolvoval na školním dělostřelecké fregatě SMS Novara. Konal službu na různých lodích a také v námořní administraci v Pule. V roce 1884 byl povýšen na praporčíka, později převzal velení několika torpédových člunů. Od roku 1891 byl poručíkem II. třídy[1] a působil jako pedagog na C. k. námořní akademii v Rijece. V roce 1894 byl povýšen do hodnosti poručíka I. třídy a jako navigační důstojník šroubové fregaty SMS Aurora[2] se zúčastnil obchodní cesty kolem světa. Jako velitel torpédového člunu Star se v roce 1897 zúčastnil blokády Kréty[3] a později se připojil k výpravě do Číny během boxerského povstání (1901). V letech 1902–1903 byl jako velitel parníku Taurus přičleněn k rakousko-uherskému loďstvu v Istanbulu.

V roce 1903 byl povýšen na korvetního kapitána a dočasně převzal velení bitevní lodi SMS Wien (1903–1904), v letech 1904–1909 byl ředitelem operační kanceláře v námořní sekci ministerstva války.[4] Mezitím získal hodnost fregatního kapitána (1907)[5][6] a v letech 1910–1911 byl velitelem bitevní lodi SMS Erzherzog Ferdinand Max.[7] V letech 1911–1912 znovu působil na ministerstvu války, současně byl pobočníkem vrchního velitele námořnictva.[8] V hodnosti komodora byl v letech 1912–1913 velitelem IV. těžké divize a v roce 1913 byl povýšen na kontradmirála.[9][10] V letech 1913–1917 byl zástupcem šéfa námořní sekce na ministerstvu války[11] a k datu 1. listopadu 1914 obdržel hodnost viceadmirála.[12] Od února 1917 byl sám sekčním šéfem, zemřel však krátce poté.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Kaltenfels a jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1917 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[14][15]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]Jubilejní pamětní medaile (1898)
Válečná medaile (1900)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1901)
Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1905)
Vojenský jubilejní kříž (1908)
Řád železné koruny III. třídy (1910)
rytířský kříž Leopoldova řádu (1913)
Mobilizační kříž (1913)
Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1915)
Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]Řád Medžidie III. třídy (1898, Osmanská říše)
Řád Osmanie III. třídy (1903, Osmanská říše)
Řád sv. Stanislava II. třídy (1906, Rusko)
důstojník Řádu rumunské hvězdy (1906, Rumunsko)
Řád pruské koruny II. třídy (1910, Německo)
Řád knížete Danila I. II. třídy (1910, Černá Hora)
Řád červené orlice II. třídy (1911, Německo)
velkokříž Řádu italské koruny (1913, Itálie)
Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
Vojenský záslužný řád (1916, Bavorsko)
Železný kříž I. třídy (1916, Německo)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 15 dostupné online
- ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 164 dostupné online
- ↑ Velení rakousko-uherského námořnictva u břehů Kréty v roce 1897 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1905; Vídeň, 1905; s. 36 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1909; Vídeň, 1909; s. 12 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.k. Kriegsmarine; Vídeň, 1909; s. 1317 dostupné online
- ↑ Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1911; Vídeň, 1911; s. 10, 171 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1912; s. 1455 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.k. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1257, 1266 dostupné online
- ↑ Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1913; Vídeň, 1913; s. 11 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 353 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Kailera von Kaltenfels in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 82 dostupné online
- ↑ Karl Kailer von Kaltenfels na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Kailera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 341, 344 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Kailera in: Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1916; Vídeň, 1916; s. 12 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 462–467 (heslo Karl Kailer von Kaltenfels) ISBN 3-7648-2519-7
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Karl Kailer von Kaltenfels in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Kailer von Kaltenfels na Wikimedia Commons
- Rakousko-uherští admirálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští cestovatelé
- Rakouští šlechtici
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu Osmanie
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Vojenského záslužného řádu (Bavorsko)
- Narození 24. května
- Narození v roce 1862
- Narození v Pule
- Úmrtí 28. dubna
- Úmrtí v roce 1917
- Úmrtí ve Vídni