Franz Vlassits
Franz von Vlassits | |
---|---|
![]() | |
Velitel 10. armádního sboru v Brně | |
Ve funkci: 1883 – 1884 | |
Předchůdce | Josef von Ringelsheim |
Nástupce | Georg Stubenrauch von Tannenburg |
Sekční šéf na ministerstvu války | |
Ve funkci: 1869 – 1883 | |
Vojenská služba | |
Služba | ![]() |
Hodnost | Polní zbrojmistr (1883), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870) |
Narození | 17. května 1827 Eisenstadt |
Úmrtí | 16. června 1884 (ve věku 57 let) Penzing |
Titul | svobodný pán |
Rodiče | Franjo Vlašić |
Profese | důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz svobodný pán Vlassits (uváděn též jako Vlasits, případně chorvatsky Franjo Vlašić mladší) (17. května 1827 Eisenstadt – 16. června 1884 Penzing) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1845, bojoval v několika válečných taženích a několik let zastával funkci císařského pobočníka. Uplatnil se ve vojenské diplomacii a v letech 1869–1883 zastával post sekčního šéfa na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 10. armádního sboru v Brně (1883–1884), ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1883).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z chorvatské šlechtické rodiny, byl starším synem c. k. polního podmaršála a chorvatského bána Franja Vlašiće (1766–1840).[1] Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a jako poručík vstoupil v roce 1845 do armády. Během revolučních let 1848–1849 byl štábním důstojníkem v Itálii, kde mimo jiné bojoval v bitvě u Novary. V roce 1850 byl povýšen na kapitána a od roku 1851 působil u spolkové komise ve Frankfurtu nad Mohanem.[2] V roce 1859 získal hodnost majora a ve válce se Sardinií byl šéfem štábu 6. armádního sboru. Jako podplukovník (1862) byl jmenován křídelním pobočníkem (Flügel-Adjutant) císaře Františka Josefa, později se zúčastnil dánsko-německé války. V roce 1865 byl povýšen na plukovníka, stal se velitelem pěšího pluku č. 27 a zúčastnil se prusko-rakouské války, kde bojoval v bitvě u Hradce Králové (1866). V letech 1866–1869 se svým plukem pobýval v Prešpurku.[3]
Řadu let působil ve funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu války (1869–1883)[4] a mezitím postupoval v hodnostech (generálmajor 1870,[5] polní podmaršál 1875). Podílel se na plánech tažení do Bosny a Hercegoviny (1878) a v letech 1880–1882 pracoval na rozdělení zemských oblastních velitelství Rakouska-Uherska do patnácti armádních sborů. Sám se nakonec v závěru kariéry stal velitelem 10. armádního sboru v Brně (1883–1884), respektive zemským velitelem pro Moravu a Slezsko[6][7] a k datu 1. května 1883 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[8][9] V té době byl však již vážně nemocen a počátkem roku 1884 odešel na dovolenou, ve funkci velitele v Brně ale zůstal formálně až do smrti v červnu 1884.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1832 užíval titul svobodného pána, který získal jeho otec. Jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1877 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[10] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 81 dislokovaného v Jihlavě.[11][12] Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[13]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]komandér Řádu sv. Štěpána
Řád železné koruny I. třídy
rytířský kříž Leopoldova řád s válečnou dekorací
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
Řád červené orlice I. třídy (Prusko)
Řád koruny (Prusko)
Řád Karla III. (Španělsko)
rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
Řád Leopolda (Belgie)
Řád svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
Řád Adolfa Nasavského (Nasavsko)
Jeho mladší bratr Karel (1830–1891) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Franja Vlašiće na webu geni.com dostupné online
- ↑ Militär Schematismus für des österreichischen Kaiserthumes für 1853; Vídeň, 1853; s. 607 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1867; s. 126 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1873; s. 67, 107 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1875; Vídeň, 1874; s. 175, 206 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1883; s. 98, 111 dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Vlassitse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 194 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1877; s. 231 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů 81. pěšího pluku in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 540 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 81 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Vlassitse in: 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 28 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Chorvatští šlechtici
- Rakouští šlechtici
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Tajní radové
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu Karla III.
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého
- Nositelé Řádu Adolfa Nasavského
- Narození 17. května
- Narození v roce 1827
- Narození v Eisenstadtu
- Úmrtí 16. května
- Úmrtí v roce 1884
- Úmrtí ve Vídni