Přeskočit na obsah

Georg Stubenrauch von Tannenburg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georg Stubenrauch von Tannenburg
Zemský velitel na Moravě a ve Slezsku (10. armádní sbor v Brně)
Ve funkci:
1883 – 1886
PředchůdceFranz von Vlasits
NástupceWilhelm von Reinländer
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršálek (1872), generálmajor (1872)

Narození2. března 1826
Vídeň
Úmrtí10. února 1886 (ve věku 59 let)
Vídeň
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří šlechtic Stubenrauch z Tannenburgu (německy Georg Edler Stubenrauch von Tannenburg) (2. března 1826 Vídeň10. února 1886 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Byl účastníkem několika válečných tažení 19. století, v c. k. armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1878) a svou kariéru zakončil jako zemský velitel pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně (1883–1886).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako mladší syn c. k. plukovníka Georga Stubenraucha povýšeného v roce 1841 do šlechtického stavu.[1] Od mládí sloužil v armádě a v revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, kde poté strávil několik dalších let. Sloužil v Miláně a později v Trevisu, v roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a v hodnosti majora byl poté pobočníkem arcivévody Albrechta jako velitele 8. armádního sboru v Itálii. Jako podplukovník byl poté štábním důstojníkem 42. pěšího pluku v Terezíně. Další války v Itálii v roce 1866 se zúčastnil jako ředitel operační kanceláře Jižní armády.[2] Mezitím byl povýšen na plukovníka (1866) působil pak u vrchního velení armády a následně byl pobočníkem arcivévody Albrechta.[3]

V roce 1872 byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem pěší brigády v Klagenfurtu, na stejné pozici byl v roce 1876 přeložen do Gorice. V roce 1878 obdržel hodnost polní podmaršála[4] jako velitel 36. pěší divize se zúčastnil operací spojených s okupací Bosny a Hercegoviny.[5] Po převzetí správy Bosny a Hercegoviny do rakousko-uherské správy se stal divizním velitelem v Banja Luce, na stejné pozici byl později přeložen do Lublaně.[6] V letech 1882–1883 byl zástupcem velitele 4. armádního sboru v Budapešti.[7] V červnu 1884 byl jmenován velitelem 10. armádního sboru v Brně, respektive zemským velitelem pro Moravu a Slezsko.[8][9] V této funkci zůstal do předčasné smrti ve věku nedožitých šedesáti let.[10]

Za svou účast ve válkách obdržel několik ocenění. Byl nositelem Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací (1859), Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866) a rytířem Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878), dále byl držitelem velkokříže srbského Řádu Takova. Jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1883).[11] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 86 dislokovaného v Subotici.[12][13]

  1. SCHIMON, Anton: Der Adel von Böhmen, Mähren und Schlesien; Vídeň, 1859; s. 167 dostupné online
  2. Organizační struktura Jižní armády 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  3. Militär Schematismus des oesterreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1867; s. 73, 160 dostupné online
  4. Služební postup Georga Stubenraucha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 181 dostupné online
  5. Die Occupation Bosniens und der Hercegovina durch k. k. Truppen im Jahre 1878; Vídeň, 1879; s. 96 dostupné online[nedostupný zdroj]
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 116 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 94 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s.29 dostupné online
  9. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 102, 117 dostupné online
  10. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 284 dostupné online
  12. Pěší pluk č. 86 na webu valka.cz dostupné online
  13. Přehled majitelů pěšího pluku č. 86 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 550, 1321 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 392–394 ISBN 978-80-904241-7-3