Franz Daniel von Drinamünde
Franz Daniel von Drinamünde | |
---|---|
Velitel v Litoměřicích | |
Ve funkci: 28. října 1917 – 1. prosince 1918 | |
Předchůdce | Eugen von Scheure |
Nástupce | funkce zanikla |
Velitel v Innsbrucku | |
Ve funkci: 30. října 1916 – 6. října 1917 | |
Předchůdce | Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim |
Nástupce | Franz Scholz von Benneburg |
Ve funkci: 22. května 1915 – 29. února 1916 | |
Předchůdce | Ludwig Koennen-Horák |
Nástupce | Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim |
Velitel 54. pěší divize | |
Ve funkci: 29. února 1916 – 20. září 1916 | |
Předchůdce | Siegmund Benigni |
Nástupce | Viktor Severus von Laubenfeld |
Velitel 9. pěší divize | |
Ve funkci: 14. září 1914 – 2. ledna 1915 | |
Předchůdce | Viktor von Scheuchenstuel |
Nástupce | Josef Schön |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | polní zbrojmistr (1918), polní podmaršál (1915), generálmajor (1912) |
Narození | 24. června 1861 Drmoul |
Úmrtí | 7. ledna 1928 (ve věku 66 let) Novosedlice |
Profese | důstojník |
Ocenění | Řád železné koruny 3. třídy (1910) Řád železné koruny 2. třídy (1914) Vojenský jubilejní kříž Vojenský záslužný kříž Jubilejní pamětní medaile 1898 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Franz Daniel von Drinamünde (24. června 1861 Drmoul[1] – 7. ledna 1928 Střekov část Ústí nad Labem[2]) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1882, u různých jednotek strávil řadu let v Čechách. Na začátku první světové války se vyznamenal jako velitel divize na srbské frontě (1914). Ze zdravotních důvodů byl stažen z aktivní služby na frontě a do konce války zastával funkce posádkového velitele v Innsbrucku (1916–1917) a v Litoměřicích (1917–1918). V roce 1916 byl povýšen do šlechtického stavu a v armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1918). Po rozpadu monarchie žil v soukromí v severních Čechách.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze západočeského Drmoulu, po gymnaziálních studiích získal vojenskou průpravu na kadetní škole v Hainburgu (1879–1882). Vojenskou službu zahájil jako poručík (1882) v Klosterneuburgu a v roce 1887 byl povýšen na nadporučíka. V letech 1889–1891 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V hodnosti kapitána (1891) sloužil u 58. pěší brigády v Terezíně, souběžně působil na odboru vojenského mapování u generálního štábu. Po službě u 19. pěšího pluku v Plzni (1895–1897) se vrátil do Terezína, kde byl důstojníkem u 94. pěšího pluku.[3] V hodnosti majora (1899) byl šéfem štábu 32. pěší divize v Budapešti (1899–1901)[4] a pak znovu působil u topografické kanceláře na generálním štábu. Jako podplukovník (1903) byl přeložen k 59. pěšímu pluku do Linze, kde strávil dva roky.[5] V roce 1906 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 28. pěšího pluku v Českých Budějovicích,[6] od roku 1910 dislokovaného v Tridentu.[7]
V roce 1912 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 17. pěchotní brigády v Praze.[8] S touto jednotkou byl na začátku první světové války povolán na srbskou frontu, kde se v říjnu 1914 stal velitelem 9. pěchotní divize. Zúčastnil se bojů na Kolubaře, podílel se na dobytí Lazarevace, kde vzal do zajetí 2000 srbských vojáků, a následně se vyznamenal přechodem Driny. V té době se ale u něj začal projevovat revmatismus a k datu 1. ledna 1915 odešel z aktivní služby na frontě. Stal se velitelem v Innsbrucku a 1. května 1915 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. V únoru 1916 se vrátil na bojiště a jako velitel 54. pěší divize bojoval na východní frontě.[9] V září 1916 se ze zdravotních důvodů znovu stáhl do zázemí, krátce byl velitelem v Budapešti a v letech 1916–1917 znovu v Innsbrucku.[10] Nakonec byl od října 1917 do konce války velitelem v Litoměřicích.[11] K datu 10. května 1918 dosáhl hodnosti titulárního polního zbrojmistra.[12] V armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919[13] a od té doby žil v soukromí. Krátce pobýval ve Štýrském Hradci, později žil v severních Čechách. Zemřel v Střekově a je pohřben v Ústí nad Labem.[14]
Tituly ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1916 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Drinamünde odvozeného od zásluh na řece Drině v roce 1914. Šlechtický titul Edler von mu byl udělen ještě za vlády Františka Josefa v září 1916, formality spojené s vydáním diplomu byly dokončeny až 12. února 1917 za vlády Karla I.[15] Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[16]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Vojenský záslužný kříž (1905)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny III. třídy (1910)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914)
- Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
- Vojenská záslužná medaile (1916)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád lva a slunce III. třídy (1900, Persie)
- Řád italské koruny (1901, Itálie)
- Železný kříž II. třídy (1916, Německo)
- Kříž za zásluhy ve válce (1918, Sasko-Meiningensko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ matrika narození Drmoul
- ↑ matrika úmrtí Ústí nad Labem
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 195, 554 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1901; Vídeň, 1900; s. 201 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1907; Vídeň, 1906; s. 179 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 177, 424 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 311 dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 8 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled velitelů v Innsbrucku za první světové války na webu weltkriege.at dostupné online
- ↑ Přehled velitelů v Litoměřicích za první světové války na webu weltkriege.at dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Franze Daniela in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 33 dostupné online
- ↑ Hrob Franze Daniela von Drinamünde na webu Spolek pro vojenská pietní místa dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2023; Praha, 2015; s. 74–75 (heslo Daniel z Drinamünde) ISBN 978-80-905324-5-8
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Franze Daniela in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 167 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 109–110 (heslo Franz Daniel von Drinamünde) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu slunce a lva
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Železného kříže
- Narození 24. června
- Narození v roce 1861
- Úmrtí 7. ledna
- Úmrtí v roce 1928
- Pohřbení v Ústí nad Labem