František Nachtmann
| František Nachtmann | |
|---|---|
.jpg) František Nachtmann | |
| Narození | 12. ledna 1893 Žižkov;  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 18. listopadu 1939 (ve věku 46 let) Ruzyně;  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
| Povolání | obvodní policejní inspektor civilní stráže |
| Zaměstnavatel | uniformovaná civilní stráž (policie) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Nachtmann (12. ledna 1893 Žižkov – 18. listopadu 1939 Ruzyně)[1] byl obvodní policejní inspektor civilní stráže – jedna z nevinných obětí německých represí po událostech spojených s pohřbem Jana Opletala.
Podrobněji
[editovat | editovat zdroj]Dalším aktem německé okupační moci směřujícím k vystupňování paniky a strachu české veřejnosti po událostech následujících po Opletalově pohřbu (15. listopadu 1939) bylo zastřelení (bez soudu a zjevné viny) tří Čechů (dvou policistů: Františka Nachtmanna, Aloise Valenty a jednoho hudebníka: Františka Lögnera) v noci dne 18. listopadu 1939 v kasárnách Heinricha Himmlera v Ruzyni.[2][p. 1][p. 2]
Jmenovaní se dne 17. listopadu 1939 provinili údajným „napadením“ sudetoněmeckého nacisty[1] Rudolfa Železného – referenta úřadu říšského protektora, k němuž mělo dojít ve voze číslo 9 pražských elektrických drah asi hodinu před půlnocí dne 17. listopadu 1939.[2] Spolu se Železným jel v témže voze tramvaje obvodní policejní inspektor civilní stráže František Nachtmann a jeho přítel hudebník (bubeník) František Lögner. Nachtmann při výstupu z vozu zavadil o Rudolfa Železného a tento vyvolal konflikt. Vzniklou hádku ukončil Železný tím, že s pistolí v ruce přinutil k výstupu z vozu Nachtmanna i Lögnera.[1] Spolu s náhodně kolem procházejícím policejním praporčíkem Aloisem Valentou pak Železný nechal všechny tři předvést na policejní strážnici v Lupáčově ulici na Žižkově.[1]
Snaha o smírné vyřízení celého konfliktu na komisařství vyzněla naprázdno a Rudolf Železný ve 23:45 hodin telefonicky informoval o případu svého nadřízeného – mimořádně vlivného okupačního úředníka – Wolfganga Wolframa von Wolmara, kterému případ ohlásil. (Tento důstojník SS v hodnosti SS-Hauptsturmführera byl znám tím, že pomocí cenzury, tlakem nařízení a také formou osobních schůzek s šéfredaktory protektorátních periodik dokázal potlačit všechny náznaky nesouhlasu s německou politikou.) Wolfram von Wolmar kontaktoval přímo K. H. Franka a na policejní komisařství v Praze XI. obratem dorazilo gestapo. Na místě byl zatčen jak inspektor František Nachtmann, tak František Lögner a navíc ještě strážník – praporčík uniformované stráže – Alois Valenta. Trojice zatčených byla převezena do ruzyňských kasáren a zde byli jmenovaní bezodkladně ještě v noci 18. listopadu 1939 nad ránem ve 3:00 hodiny bez soudu popraveni.[6][1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vojenská kasárna v pražské Ruzyni měnila v průběhu let svoje jméno. Vystavena byla v roce 1924 a v roce 1927 sem byl přemístěn dělostřelecký pluk 1 Jana Žižky z Trocnova. Dělostřelci zde pobývali až do 23. května 1939.[3] Do roku 1939 to byla Kasárna 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova, v době německé okupace (tedy za Protektorátu Čechy a Morava) to byla Kasárna Heinricha Himmlera,[4] po druhé světové válce (od května 1945 do 1948 to byly opět Dělostřelecké kasárny)[5] v roce 1948 byly kasárny přejmenovány na Kasárny 17. listopadu.[3] V době od roku 1979 do roku 1992 zde působilo nově postavené vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova a do roku 2014 také 263. středisko řízení letového provozu (SŘLP). Po záplavách Prahy v roce 2002 se do pravého křídla kasárenských budov přestěhoval ze zaplavené Invalidovny i Vojenský ústřední archiv (VÚA) Praha.[3]
- ↑ Zdroje[6][1] uvádějí poněkud jiná příjmení než jaká jsou napsána na pamětní desce: inspektor se jmenoval František Nachtmann (dvojité „n“ na konci příjmení) a hudebník (bubeník) se jmenoval František Lögner.[6][1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola II. Preussens Gloria, s. 123. První kniha z trilogie.
- ↑ a b BORL, Petr. Intervence ve prospěch studentů zatčených na podzim 1939. Aktivity rodičů a role představitelů protektorátní správy [online]. ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE – HISTORIA UNIVERSITATIS CAROLINAE PRAGENSI 2015 (Tomus LV. Fasc. 2), 2015 [cit. 2024-10-04]. Strany celkem: 81–123; citace ze strany 105. Dostupné online.
- ↑ a b c Č. p. 217 [online]. Ztracená Liboc [cit. 2024-10-06]. Dostupné online.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 6, Praha 17, Pilotů 217/12 (ulice je pojmenována od roku 1962), s. 595.
- ↑ OKTÁBEC, Karel. Praha, Kasárny 17. listopadu (1948–) / Prague, Barracks 17th November [online]. Válka cz, 2011 [cit. 2024-10-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c JELÍNEK, Petr. Praxe mimořádného lidového soudnictví v komparativním pohledu. Brno, 2015 / 2016 [cit. 2024-10-05]. 176 s. Diplovová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity; Právo a právní věda; Katedra dějin státu a práv. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Naďa Štachová, Ph.D.. s. 99, 100. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Nachtmann na Wikimedia Commons
