Filogelos
Filogelos (starořecky Φιλόγελως, tedy „milovník smíchu“) je nejstarší dochovanou sbírkou vtipů. Byla sepsána ve starořečtině a její vznik je datován do 4. či 5. století našeho letopočtu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejspíš se nejedná o historicky první knihu tohoto žánru. Existenci sbírek vtipů zmiňuje například již Plautus ve 2. století před naším letopočtem.[1] Za pisatele knihy Filogelos bývá považován buď neoplatónský filosof Hierocles či jinak neznámý gramatik Filagrios, popřípadě oba dva. Pravděpodobně se však nejednalo o autory vtipů, nýbrž jejich sběratele a editory.[2][3] Narativy vznikaly nezávisle v různé době a před zapsáním kolovaly v orální transmisi. Jejich obsah odráží odlišná časová období a v některých případech i konkrétní historické události.
Pod názvem Filogelos se dochovalo více různých rukopisů s odlišnými kolekcemi vtipů. Nejobsáhlejší rukopis je z 11. století našeho letopočtu a obsahuje 260 anekdot, z nichž některé se dokonce vyskytují ve dvou téměř identických variantách. Tištěné edice byly sestavovány jako kompiláty z více zdrojů.[4] První moderní překlad knihy byl do latiny a byl dokončen v roce 1605. V průběhu 17. a 18. století vznikly i německé a francouzské jazykové mutace. V elektronické verzi vyšel kompletní překlad do moderní angličtiny od profesora Wiliama Berga.
Náměty
[editovat | editovat zdroj]Téměř polovina zahrnutých anekdot se vztahuje ke „scholastikovi“. Tento termín bývá překládán jako „profesor“ či „tupý student“, avšak M. Andreassi se domnívá, že nejde o tak úzce vymezenou postavu, ale o univerzálního protagonistu. V tomto duchu překládá Baldwin „scholastika“ jako „egghead“ (pejorativní označení pro intelektuála). Další anekdoty cílí na obyvatele měst Abdéry, Kymé a Sidón, kteří jsou v rámci etnických stereotypů pro svůj původ vykresleni jako hlupáci. Vysmívány jsou i osoby nevalného charakteru: lakomci, žrouti, opilci, závistivci. Wiliam Berg tyto postavy přirovnává k ustáleným typům v antické komedii. Několik vtipů je dedikováno mužům s kýlou nebo osobám, kterým páchne z úst.[5]
Sbírka obsahuje 265 vtipů, avšak pouze dva z nich jsou primárně o ženách (ač se ženy objevují v některých zápletkách jako vedlejší postavy). V několika anekdotách vystupuje postava „misogynního muže“. Dále sbírka neobsahuje žádné homosexuální téma. Mary Beard upozorňuje, že krom univerzálních stereotypů mnoho vtipů tematizuje koncept identity ve specifickém prostředí antického světa.
Forma
[editovat | editovat zdroj]Komický prvek je často založen na analogii, absurditě či hře se slovy. Ač sbírka obsahuje dobové reálie jako veřejné lázně, otroky a eunuchy, jen minimum vtipů vyžaduje v současnosti výklad pro pochopení pointy a některé narativy byly v téměř nezměněné podobě zaznamenány ještě na konci 20. století.[6]
Vtip ve sbírce není nositelem morálního či filosofického sdělení, ani nebyl ověnčen výraznější estetickou kvalitou. Texty jsou velice krátké a zápletky nejsou nijak dále komplikovány, což by mohlo poukazovat na minimální změny oproti ústně šířenému originálu.
Ukázka
[editovat | editovat zdroj]- Scholastikos náhodou natrefil na svého rodinného lékaře. Na to se urychleně schoval za rohem, aby zůstal nepovšimnut.
- Jeho přítel se zeptal, proč tak činí.
- „Je to už tak dávno, co jsem byl naposledy nemocný. Stud mi nedovolí přijít mu na oči takhle zdráv!“ vysvětlil.
Moderní reference
[editovat | editovat zdroj]Ve sbírce Filogelos se nachází anekdota, kterou média označila za předobraz slavnému skeči „Dead Parrot“ (mrtvý papoušek) britské komediální skupiny Monty Python.[7]
V roce 2008 některé texty z knihy Filogelos zapojil do svého vystoupení britský stand-up komik Jim Bowen, aby dokázal, že se jedná o vtipy srozumitelné i v 21. století.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ QUINN, John T. 45 Jokes from The Laughter Lover [online]. Diotima, 2001 [cit. 2016-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-21.
- ↑ ATTARDO, Salvatore. Encyclopedia of Humor Studies [online]. SAGE Publications, 2014 [cit. 2020-06-28]. Dostupné online.
- ↑ LAES, Christian. M. Andreassi, Le facezie del Philogelos. Barzellette antiche e umorismo moderno [online]. Bryn Mawr Classical Review, 2016-05-29 [cit. 2016-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-14.
- ↑ Beard, Mary (2014). Laughter in Ancient Rome: On Joking, Tickling, and Cracking Up. University of California Press.
- ↑ BERG, William. Philogelos: A Laugh Addict [online]. Yudu, 2008 [cit. 2016-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Hansen, William F. (1998). Anthology of Ancient Greek Popular Literature. Indiana University Press.
- ↑ Dead Parrot sketch ancestor found. BBC News. BBC, 2008-11-13. Dostupné online [cit. 2016-05-29].
- ↑ Archivovaná kopie. compendopedia.com [online]. [cit. 2016-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-22.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Na veselé struně : výbor z antického humoru. Předmluvu napsal Radislav Hošek; z latiny a řečtiny přeložili Radislav Hošek, Pavel Kucharský a Čestmír Vránek; dřevoryty Zdeňka Mézla. 1. vydání. Praha: Svoboda, 1971.
- Na veselé struně : výbor z antického humoru. Předmluvu napsal Radislav Hošek; z latiny a řečtiny přeložili Radislav Hošek, Pavel Kucharský a Čestmír Vránek. 2. vydání. Praha: Ikar, 2000.
