Přeskočit na obsah

David Woodard

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
David Woodard
David Woodard v roce 2020
David Woodard v roce 2020
Rodné jménoDavid Woodard
Narození6. dubna 1964
Santa Barbara,
Kalifornie, USA
Povolánídirigent, spisovatel
StátUSA
Kanada
Alma materKalifornská univerzita v Santa Barbaře
Eugene Lang College of Liberal Arts
San Marcos High School
Žánrpostmoderna
Manžel(ka)Sonja Vectomov
DětiMelia Ethel Woodard
John Floyd Woodard
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

David James Woodard (zvuk /ˈwʊdɑːrd/; * 6. dubna 1964 Santa Barbara, Kalifornie) je americký dirigent a spisovatel.

Woodard působil jako dirigent při pohřebních a vzpomínkových obřadech v Los Angeles. V roce 2001 se například zúčastnil občanského obřadu konaného na lanovce Angels Flight na počest Leona Praporta, který zemřel při nehodě lanovky, a jeho zraněné manželky Loly.[1][2]:s.125 Dirigoval také zádušní mše za divoká zvířata, včetně kalifornského pelikána hnědého na pláži, kde zvíře uhynulo.[3][pozn. 1][4]:s.152–153 Je známý tím, že při přípravě notového zápisu upřednostňuje barevné inkousty.[5]:s.173

Woodardovy repliky Dreamachine byly vystavovány v uměleckých galeriích po celém světě. Mezi jeho příspěvky do knižní série Apocalypse Culture Adama Parfreyho a do literárních časopisů, jako je Der Freund, patří texty o mezidruhové karmě, rostlinném vědomí, ketaminu a paraguayské osadě Nueva Germania.[6][7]:s.176–188

Dětství a mládí

[editovat | editovat zdroj]

David Woodard vyrostl v Santa Barbaře v Kalifornii jako nejmladší dítě mennonitské matky z komunity Kleine Gemeinde a amerického husitského otce. Jeho rodiče provozovali PR firmu. Woodard získal soukromé vzdělání a poté studoval na The New School for Social Research.[8]:s.34–41

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1989 až 2007 Woodard vytvářel repliky Dreamachine, mírně psychoaktivní lampy / stroboskopického zařízení, které vytvořili Brion Gysin a Ian Sommerville.[9] Přístroj sestává z perforovaného válce z mědi nebo papíru s elektrickou lampou uvnitř a motorizované základny vyrobené z borovicového nebo cocobolo dřeva.[10][pozn. 2]

Woodard se v roce 1996 rozhodl poskytnout Dreamachine k vizuální retrospektivě Ports of Entry Williama S. Burroughse v Losangeleském muzeu umění.[11][12] Při tom se spřátelil se stárnoucím autorem a k jeho posledním, 83. narozeninám mu věnoval „bohémský model“ Dreamachine vyrobený z papíru a borovice.[13][14]:s.23 Aukční dům Sotheby's v roce 2002 prodal první zmíněný přístroj soukromému sběrateli, zatímco druhý je stále dlouhodobě zapůjčen z Burroughsova majetku Spenserovu muzeu umění v Lawrence v Kansasu.[15] Znalec beatniků Raj Chandarlapaty ve své kritické studii z roku 2019 hodnotí Woodardův přístup k Dreamachine jako vzkříšení zapomenuté technologie.[16]:s.142–146

Prequiem

[editovat | editovat zdroj]

V 90. letech Woodard vytvořil termín prequiem, což je složenina slov 'preemptivní' a 'requiem', k popisu své buddhistické praxe komponování hudby určené k přehrání během nebo krátce před smrtí daného subjektu.[17]

Timothy McVeigh požádal Woodarda, aby dirigoval prequiem v předvečer jeho popravy v roce 2001 v Terre Haute v Indianě.[18]:s.240–241[19]:s.126–129 Ačkoli si Woodard byl vědom McVeighova hrozného činu, chtěl mu poskytnout útěchu a souhlasil, že premiérově uvede závěrečnou část své skladby Ave Atque Vale (Buď zdráv a sbohem)[20] s místním žesťovým sborem v kostele svaté Markéty Marie poblíž americké věznice Terre Haute. Mezi přítomnými byli mimo jiné i svědci nadcházející popravy. Arcibiskup Daniel M. Buechlein a později také kardinál Roger Mahony požádali papeže Jana Pavla II. o požehnání kompletní Woodardovy partitury.[21][22][8]:s.34–41

Nueva Germania

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 byl Woodard zvolen radním v Juniper Hills (okres Los Angeles) v Kalifornii. V této funkci navrhl, aby se partnerským městem stalo Nueva Germania v Paraguayi.[23] Aby tento nápad prověřil, vypravil se do této osady a seznámil se s jejím obecním zastupitelstvem. Po první návštěvě, při níž se setkal s obyvatelstvem „v morálním a intelektuálním úpadku“,[24]:s.39 se rozhodl o partnerství dále neusilovat, ale v komunitě našel objekt ke studiu pro své pozdější texty. Zvláště jej zaujaly rané transhumanistické myšlenky spekulativního plánovače Richarda Wagnera a Elisabethy Förster-Nietzscheové, která spolu se svým manželem Bernhardem Försterem založili osadu Nueva Germania a žili zde v letech 1886 až 1889.[25][26]:s.28–31

Woodard a Burroughs s Dreamachine, kolem roku 1997

V roce 2004 Woodard, uznávající udržitelné aspekty zakladatelských ideálů osady Nueva Germania, konkrétně soucit, asketismus a luteránství,[8]:s.34–41 zkomponoval sborovou hymnu „Our Jungle Holy Land“ (Naše svatá země v džungli).[27]:s.41–50[28]

V letech 2004 až 2006 Woodard vedl četné expedice do osady Nueva Germania, pro něž získal podporu tehdejšího amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho.[29][23] V roce 2011 dal švýcarskému spisovateli Christianu Krachtovi právo publikovat část jejich soukromé korespondence, která se převážně týkala osady Nueva Germania, pod značkou Wehrhahn Verlag univerzity v Hannoveru.[30]:s.180–189 K této korespondenci Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal: „[Autoři] stírají hranici mezi životem a uměním.“[31] Der Spiegel naznačil, že kniha Five Years (Pět let) je „duchovní přípravou“ pro Krachtův následující román Imperium.[32] Tomáš Dimter popisuje práci jako „hravý text, ve kterém se oba aktéři baví s notnou dávkou ironie o vzkříšení projektu Nueva Germania, rasově čisté vesnice v Paraguayi.“[33]

Andrew McCann v roce 2015 uvedl, že se Woodard vydal na „výpravu za tím, co zbylo z místa, kde potomci původních osadníků žijí v drasticky zhoršených životních podmínkách“, což ho přimělo k „podpoření kulturního profilu komunity a postavení miniaturního Festivalového divadla Richarda Wagnera na místě, kde kdysi bývala rodinná rezidence Elisabethy Förster-Nietzscheové.“[34] V posledních letech se Nueva Germania proměnila v přívětivější destinaci s penziony a provizorním historickým muzeem.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Při dirigování rekviemu pro pelikána, Woodard nepoužil taktovku, nýbrž dirigoval kleštěmi.
  2. ↑ V roce 1990 Woodard vymyslel fiktivní psychoaktivní stroj, Feraliminální Lykantropizér, jehož účinek je údajně opačný jako u Dreamachine.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Woodard na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Reich, K., „Family to Sue City, Firms Over Angels Flight Death“, Los Angeles Times, 16. března 2001. (ang.)
  2. ↑ Dawson, J., Los Angeles' Angels Flight (Mount Pleasant, SC: Arcadia Publishing, 2008), str. 125. (ang.)
  3. ↑ Manzer, T., „Pelican's Goodbye is a Sad Song“, Long Beach Press-Telegram, 2. října 1998. (ang.)
  4. ↑ Allen, B., Pelican (Londýn: Reaktion Books, 2019), str. 152–153. (ang.)
  5. ↑ Kracht, C., & Nickel, E., Gebrauchsanweisung für Kathmandu und Nepal: Überarbeitete Neuausgabe (Mnichov: Piper Verlag, 2012), str. 173. (něm.)
  6. ↑ Carozzi, I., „La storia di Nueva Germania“, il Post, 13. října 2011. (it.)
  7. ↑ Busch, N., Das ›politisch Rechte‹ der Gegenwartsliteratur (Berlin: De Gruyter, 2024), str. 176–188. (něm.)
  8. ↑ a b c Woodard, D., „Musica lætitiæ comes medicina dolorum“, přel. S. Zeitz, Der Freund, Nr. 7, březen 2006, str. 34–41. (něm.)
  9. ↑ Allen, M., „Décor by Timothy Leary“, The New York Times, 20. ledna 2005. (ang.)
  10. ↑ Woodard, Poznámky, Program Initiative for Art and Architecture Collaborations, listopad 2006. (ang.)
  11. ↑ Knight, C., „The Art of Randomness“, Los Angeles Times, 1. srpna 1996. (ang.)
  12. ↑ Bolles, D., „Dream Weaver“, LA Weekly, 26. července—1. srpna 1996. (ang.)
  13. ↑ Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze, „Literární sté výročí“, října 2014.
  14. ↑ Woodard, „Burroughs und der Steinbock“, Schweizer Monat, března 2014, str. 23. (něm.)
  15. ↑ Spencer Museum of Art, Dreamachine, University of Kansas. (ang.)
  16. ↑ Chandarlapaty, R., „Woodard and Renewed Intellectual Possibilities“, v Seeing the Beat Generation (Jefferson, NC: McFarland & Company, 2019), str. 142–146. (ang.)
  17. ↑ Carpenter, S., „In Concert at a Killer's Death“, Los Angeles Times, 9. května 2001. (ang.)
  18. ↑ Siletti, M. J., Sounding the last mile: Music and capital punishment in the United States since 1976, doktorská disertační práce pod vedením prof. J. Magee, Univerzita Illinois v Urbana Champaign, 2018, str. 240–241. (ang.)
  19. ↑ Deaglio, E., Cose che voi umani (Venice: Marsilio Editori, 2021), p. 126–129. (it.)
  20. ↑ Personál, „Composer creates McVeigh death fanfare“, BBC News, May 11, 2001. (ang.)
  21. ↑ Vloed, K. van der, Položka o Woodardovi, Requiem Survey, 5. února 2006. (ang.)
  22. ↑ Wall, J. M., „Lessons in Loss“, The Christian Century, 4. - 10. července 2001, str. 37. (ang.)
  23. ↑ a b Capanna, P., „Los parientes de Nietzsche“, Página 12, 3. října 2009. (špan.)
  24. ↑ Tenaglia, F., Momus—A Walking Interview (Turín/Milán: Noch Publishing, 2015), str. 39–40. (ang.)
  25. ↑ Kober, H., „In, um und um Germanistan herum“, Die Tageszeitung, 18. května 2006. (něm.)
  26. ↑ Lichtmesz, M., „Nietzsche und Wagner im Dschungel: David Woodard & Christian Kracht in Nueva Germania“, Zwielicht 2, 2007, str. 28–31. (něm.)
  27. ↑ Scheidemandel, N., „Der Traum in der Maschine“, Der Freund, Nr. 1, září 2004, str. 41–50. (něm.)
  28. ↑ Horzon, R., The White Book (Berlín: Suhrkamp, 2022), kap. 21. (ang.)
  29. ↑ Epstein, J., „Rebuilding a Home in the Jungle“, San Francisco Chronicle, 13. března 2005. (ang.)
  30. ↑ Woodard, „In Media Res“, 032c, léto 2011, str. 180–189. (ang.)
  31. ↑ Link, M., „Wie der Gin zum Tonic“, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. listopadu 2011. (něm.)
  32. ↑ Diez, G., „Die Methode Kracht“, Der Spiegel, 13. února 2012. (něm.)
  33. ↑ Dimter, T., „Impérium vrací úder“, A2, 19. listopadu 2014.
  34. ↑ McCann, A. L., „Allegory and the German (Half) Century“, Sydney Review of Books, 28. srpna 2015. (ang.)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_Woodard&oldid=24666173“