David Woodard
David Woodard | |
---|---|
![]() David Woodard v roce 2020 | |
Rodné jméno | David Woodard |
Narození | 6. dubna 1964 Santa Barbara, Kalifornie, USA |
Povolání | dirigent, spisovatel |
Stát | USA Kanada |
Alma mater | Kalifornská univerzita v Santa Barbaře Eugene Lang College of Liberal Arts San Marcos High School |
Žánr | postmoderna |
Manžel(ka) | Sonja Vectomov |
Děti | Melia Ethel Woodard John Floyd Woodard |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
David James Woodard ( /ˈwʊdɑːrd/; * 6. dubna 1964 Santa Barbara, Kalifornie) je americký dirigent a spisovatel.
Woodard působil jako dirigent při pohřebních a vzpomínkových obřadech v Los Angeles. V roce 2001 se například zúčastnil občanského obřadu konaného na lanovce Angels Flight na počest Leona Praporta, který zemřel při nehodě lanovky, a jeho zraněné manželky Loly.[1][2]:s.125 Dirigoval také zádušní mše za divoká zvířata, včetně kalifornského pelikána hnědého na pláži, kde zvíře uhynulo.[3][pozn. 1][4]:s.152–153 Je známý tím, že při přípravě notového zápisu upřednostňuje barevné inkousty.[5]:s.173
Woodardovy repliky Dreamachine byly vystavovány v uměleckých galeriích po celém světě. Mezi jeho příspěvky do knižní série Apocalypse Culture Adama Parfreyho a do literárních časopisů, jako je Der Freund, patří texty o mezidruhové karmě, rostlinném vědomí, ketaminu a paraguayské osadě Nueva Germania.[6][7]:s.176–188
Dětství a mládí
[editovat | editovat zdroj]David Woodard vyrostl v Santa Barbaře v Kalifornii jako nejmladší dítě mennonitské matky z komunity Kleine Gemeinde a amerického husitského otce. Jeho rodiče provozovali PR firmu. Woodard získal soukromé vzdělání a poté studoval na The New School for Social Research.[8]:s.34–41
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]V letech 1989 až 2007 Woodard vytvářel repliky Dreamachine, mírně psychoaktivní lampy / stroboskopického zařízení, které vytvořili Brion Gysin a Ian Sommerville.[9] Přístroj sestává z perforovaného válce z mědi nebo papíru s elektrickou lampou uvnitř a motorizované základny vyrobené z borovicového nebo cocobolo dřeva.[10][pozn. 2]
Woodard se v roce 1996 rozhodl poskytnout Dreamachine k vizuální retrospektivě Ports of Entry Williama S. Burroughse v Losangeleském muzeu umění.[11][12] Při tom se spřátelil se stárnoucím autorem a k jeho posledním, 83. narozeninám mu věnoval „bohémský model“ Dreamachine vyrobený z papíru a borovice.[13][14]:s.23 Aukční dům Sotheby's v roce 2002 prodal první zmíněný přístroj soukromému sběrateli, zatímco druhý je stále dlouhodobě zapůjčen z Burroughsova majetku Spenserovu muzeu umění v Lawrence v Kansasu.[15] Znalec beatniků Raj Chandarlapaty ve své kritické studii z roku 2019 hodnotí Woodardův přístup k Dreamachine jako vzkříšení zapomenuté technologie.[16]:s.142–146
Prequiem
[editovat | editovat zdroj]V 90. letech Woodard vytvořil termín prequiem, což je složenina slov 'preemptivní' a 'requiem', k popisu své buddhistické praxe komponování hudby určené k přehrání během nebo krátce před smrtí daného subjektu.[17]
Timothy McVeigh požádal Woodarda, aby dirigoval prequiem v předvečer jeho popravy v roce 2001 v Terre Haute v Indianě.[18]:s.240–241[19]:s.126–129 Ačkoli si Woodard byl vědom McVeighova hrozného činu, chtěl mu poskytnout útěchu a souhlasil, že premiérově uvede závěrečnou část své skladby Ave Atque Vale (Buď zdráv a sbohem)[20] s místním žesťovým sborem v kostele svaté Markéty Marie poblíž americké věznice Terre Haute. Mezi přítomnými byli mimo jiné i svědci nadcházející popravy. Arcibiskup Daniel M. Buechlein a později také kardinál Roger Mahony požádali papeže Jana Pavla II. o požehnání kompletní Woodardovy partitury.[21][22][8]:s.34–41
Nueva Germania
[editovat | editovat zdroj]V roce 2003 byl Woodard zvolen radním v Juniper Hills (okres Los Angeles) v Kalifornii. V této funkci navrhl, aby se partnerským městem stalo Nueva Germania v Paraguayi.[23] Aby tento nápad prověřil, vypravil se do této osady a seznámil se s jejím obecním zastupitelstvem. Po první návštěvě, při níž se setkal s obyvatelstvem „v morálním a intelektuálním úpadku“,[24]:s.39 se rozhodl o partnerství dále neusilovat, ale v komunitě našel objekt ke studiu pro své pozdější texty. Zvláště jej zaujaly rané transhumanistické myšlenky spekulativního plánovače Richarda Wagnera a Elisabethy Förster-Nietzscheové, která spolu se svým manželem Bernhardem Försterem založili osadu Nueva Germania a žili zde v letech 1886 až 1889.[25][26]:s.28–31

V roce 2004 Woodard, uznávající udržitelné aspekty zakladatelských ideálů osady Nueva Germania, konkrétně soucit, asketismus a luteránství,[8]:s.34–41 zkomponoval sborovou hymnu „Our Jungle Holy Land“ (Naše svatá země v džungli).[27]:s.41–50[28]
V letech 2004 až 2006 Woodard vedl četné expedice do osady Nueva Germania, pro něž získal podporu tehdejšího amerického viceprezidenta Dicka Cheneyho.[29][23] V roce 2011 dal švýcarskému spisovateli Christianu Krachtovi právo publikovat část jejich soukromé korespondence, která se převážně týkala osady Nueva Germania, pod značkou Wehrhahn Verlag univerzity v Hannoveru.[30]:s.180–189 K této korespondenci Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal: „[Autoři] stírají hranici mezi životem a uměním.“[31] Der Spiegel naznačil, že kniha Five Years (Pět let) je „duchovní přípravou“ pro Krachtův následující román Imperium.[32] Tomáš Dimter popisuje práci jako „hravý text, ve kterém se oba aktéři baví s notnou dávkou ironie o vzkříšení projektu Nueva Germania, rasově čisté vesnice v Paraguayi.“[33]
Andrew McCann v roce 2015 uvedl, že se Woodard vydal na „výpravu za tím, co zbylo z místa, kde potomci původních osadníků žijí v drasticky zhoršených životních podmínkách“, což ho přimělo k „podpoření kulturního profilu komunity a postavení miniaturního Festivalového divadla Richarda Wagnera na místě, kde kdysi bývala rodinná rezidence Elisabethy Förster-Nietzscheové.“[34] V posledních letech se Nueva Germania proměnila v přívětivější destinaci s penziony a provizorním historickým muzeem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Při dirigování rekviemu pro pelikána, Woodard nepoužil taktovku, nýbrž dirigoval kleštěmi.
- ↑ V roce 1990 Woodard vymyslel fiktivní psychoaktivní stroj, Feraliminální Lykantropizér, jehož účinek je údajně opačný jako u Dreamachine.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Woodard na anglické Wikipedii.
- ↑ Reich, K., „Family to Sue City, Firms Over Angels Flight Death“, Los Angeles Times, 16. března 2001. (ang.)
- ↑ Dawson, J., Los Angeles' Angels Flight (Mount Pleasant, SC: Arcadia Publishing, 2008), str. 125. (ang.)
- ↑ Manzer, T., „Pelican's Goodbye is a Sad Song“, Long Beach Press-Telegram, 2. října 1998. (ang.)
- ↑ Allen, B., Pelican (Londýn: Reaktion Books, 2019), str. 152–153. (ang.)
- ↑ Kracht, C., & Nickel, E., Gebrauchsanweisung für Kathmandu und Nepal: Überarbeitete Neuausgabe (Mnichov: Piper Verlag, 2012), str. 173. (něm.)
- ↑ Carozzi, I., „La storia di Nueva Germania“, il Post, 13. října 2011. (it.)
- ↑ Busch, N., Das ›politisch Rechte‹ der Gegenwartsliteratur (Berlin: De Gruyter, 2024), str. 176–188. (něm.)
- ↑ a b c Woodard, D., „Musica lætitiæ comes medicina dolorum“, přel. S. Zeitz, Der Freund, Nr. 7, březen 2006, str. 34–41. (něm.)
- ↑ Allen, M., „Décor by Timothy Leary“, The New York Times, 20. ledna 2005. (ang.)
- ↑ Woodard, Poznámky, Program Initiative for Art and Architecture Collaborations, listopad 2006. (ang.)
- ↑ Knight, C., „The Art of Randomness“, Los Angeles Times, 1. srpna 1996. (ang.)
- ↑ Bolles, D., „Dream Weaver“, LA Weekly, 26. července—1. srpna 1996. (ang.)
- ↑ Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze, „Literární sté výročí“, října 2014.
- ↑ Woodard, „Burroughs und der Steinbock“, Schweizer Monat, března 2014, str. 23. (něm.)
- ↑ Spencer Museum of Art, Dreamachine, University of Kansas. (ang.)
- ↑ Chandarlapaty, R., „Woodard and Renewed Intellectual Possibilities“, v Seeing the Beat Generation (Jefferson, NC: McFarland & Company, 2019), str. 142–146. (ang.)
- ↑ Carpenter, S., „In Concert at a Killer's Death“, Los Angeles Times, 9. května 2001. (ang.)
- ↑ Siletti, M. J., Sounding the last mile: Music and capital punishment in the United States since 1976, doktorská disertační práce pod vedením prof. J. Magee, Univerzita Illinois v Urbana Champaign, 2018, str. 240–241. (ang.)
- ↑ Deaglio, E., Cose che voi umani (Venice: Marsilio Editori, 2021), p. 126–129. (it.)
- ↑ Personál, „Composer creates McVeigh death fanfare“, BBC News, May 11, 2001. (ang.)
- ↑ Vloed, K. van der, Položka o Woodardovi, Requiem Survey, 5. února 2006. (ang.)
- ↑ Wall, J. M., „Lessons in Loss“, The Christian Century, 4. - 10. července 2001, str. 37. (ang.)
- ↑ a b Capanna, P., „Los parientes de Nietzsche“, Página 12, 3. října 2009. (špan.)
- ↑ Tenaglia, F., Momus—A Walking Interview (Turín/Milán: Noch Publishing, 2015), str. 39–40. (ang.)
- ↑ Kober, H., „In, um und um Germanistan herum“, Die Tageszeitung, 18. května 2006. (něm.)
- ↑ Lichtmesz, M., „Nietzsche und Wagner im Dschungel: David Woodard & Christian Kracht in Nueva Germania“, Zwielicht 2, 2007, str. 28–31. (něm.)
- ↑ Scheidemandel, N., „Der Traum in der Maschine“, Der Freund, Nr. 1, září 2004, str. 41–50. (něm.)
- ↑ Horzon, R., The White Book (Berlín: Suhrkamp, 2022), kap. 21. (ang.)
- ↑ Epstein, J., „Rebuilding a Home in the Jungle“, San Francisco Chronicle, 13. března 2005. (ang.)
- ↑ Woodard, „In Media Res“, 032c, léto 2011, str. 180–189. (ang.)
- ↑ Link, M., „Wie der Gin zum Tonic“, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 9. listopadu 2011. (něm.)
- ↑ Diez, G., „Die Methode Kracht“, Der Spiegel, 13. února 2012. (něm.)
- Cf. Lichtmesz, „Der Weihnachtskalender des Teufels“, Junge Freiheit, 16. března 2012, str. 14. (něm.)
- ↑ Dimter, T., „Impérium vrací úder“, A2, 19. listopadu 2014.
- ↑ McCann, A. L., „Allegory and the German (Half) Century“, Sydney Review of Books, 28. srpna 2015. (ang.)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu David Woodard na Wikimedia Commons
Galerie David Woodard na Wikimedia Commons
Osoba David Woodard ve Wikicitátech (anglicky)
- Literatura Davida Woodarda v katalogu Helveticat Švýcarské národní knihovny (něm.)
- David Woodard v Kongresové knihovně (ang.)
- David Woodard v Kiddle (ang.)
Oficiální stránky