Chlorid rheničný
Chlorid rheničný | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Chlorid rheničný |
Anglický název | Rhenium pentachloride |
Německý název | Rhenium(V)-chlorid |
Sumární vzorec | ReCl5 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13596-35-5 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 237-042-6 |
PubChem | 83602 |
SMILES | Cl[Re](Cl)(Cl)(Cl)Cl |
InChI | InChI=1S/5ClH.Re/h5*1H;/q;;;;;+5/p-5 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 363,471 g/mol |
Teplota tání | 261 °C |
Hustota | 3,9 g/cm3 |
Bezpečnost | |
H-věty | H315 H319 H335 |
P-věty | P261 P264 P271 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P332+313 P337+313 P362 P403+233 P405 P501 |
NFPA 704 | 1
0
W
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chlorid rheničný je anorganická sloučenina chloru a rhenia se vzorcem ReCl5.[1] Jedná se o tmavě zelenou pevnou látku.[2]
Struktura a příprava
[editovat | editovat zdroj]Struktura chloridu rheničného se skládá ze dvou oktaedrů spojených stranou a lze ji formulovat jako Cl4Re(μ-Cl)2ReCl4. Vzdálenost Re-Re je 3,74 Å.[3]
Sloučenina byla poprvé připravena v roce 1933,[4] několik let po objevu rhenia. Příprava zahrnuje chloraci rhenia při teplotách až 900 °C.[5] Materiál lze čistit sublimací.
ReCl5 je jedním z nejvíce oxidovaných binárních chloridů rhenia. Nepodléhá další chloraci. ReCl6 byl připraven z fluoridu rheniového.[6] Je znám fluorid rhenistý, ale ne chlorid rhenistý.[7]
Použití a reakce
[editovat | editovat zdroj]Na vzduchu se rozkládá na hnědou kapalinu.[8]
Ačkoli chlorid rheničný nemá žádné komerční využití, má historický význam jako jeden z prvních katalyzátorů pro metatezi olefinů.[9] Redukcí vzniká chlorid rhenitý.
Oxygenací se získá ReO3Cl:[10]
ReCl5 + 3 Cl2O → ReO3Cl + 5 Cl2
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium pentachloride na anglické Wikipedii.
- ↑ HRNČÍŘ, Jan. Sloučeniny [online]. Liberec: Gymnázium F. X. Šaldy [cit. 2022-07-04]. Dostupné online.
- ↑ Rhenium(V) chloride [PDF]. Sigma-Aldrich [cit. 2022-07-04]. Dostupné online.
- ↑ MUCKER, K. F.; SMITH, G. S.; JOHNSON, Q. The crystal structure of ReCl5. Acta Crystallographica Section B. Roč. 24, čís. 6, s. 874. Dostupné online. DOI 10.1107/S0567740868003316.
- ↑ GEILMANN, Wilhelm; WRIGGE, Friedrich W.; BLITZ, Wilhelm. Rheniumpentachlorid. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. Roč. 214, čís. 3, s. 244. DOI 10.1002/zaac.19332140304.
- ↑ LINCOLN, Roger; WILKINSON, Geoffrey. Rhenium Pentachloride and Volatile Metal Chlorides by Direct Chlorination Using a Vertical-Tube Reactor. Inorganic Syntheses. Roč. 1890, čís. 20, s. 41–43. DOI 10.1002/9780470132517.ch11.
- ↑ TAMADON, Farhad; SEPPELT, Konrad. The Elusive Halides VCl5, MoCl6, and ReCl6. Angew. Chem. Int. Ed.. Roč. 52, čís. 2, s. 767–769. DOI 10.1002/anie.201207552. PMID 23172658.
- ↑ MACGREGOR, Stuart A.; MOOCK, Klaus H. Stabilization of High Oxidation States in Transition Metals. 2.1 WCl6 Oxidizes [WF6]-, but Would PtCl6 Oxidize [PtF6]-? An Electrochemical and Computational Study of 5d Transition Metal Halides: [MF6]z versus [MCl6]z (M = Ta to Pt; z = 0, 1−, 2−). Inorg. Chem.. Roč. 37, čís. 13, s. 3284–3292. DOI 10.1021/ic9605736.
- ↑ EDWARDS, D. A.; WARD, R. T. Some reactions of rhenium(V) chloride. Journal of the Chemical Society A. S. 1617. DOI 10.1039/J19700001617.
- ↑ HAMILTON, J. G.; ROONEY, J. J. Ring-opening polymerization of endo and exo-dicyclopentadiene and their 7,8-dihydro derivatives. Journal of Molecular Catalysis. Roč. 1986, čís. 36, s. 115.
- ↑ HOUSECRAFT, C. E.; SHARPE, A. G. Inorganic Chemistry. 2. vyd. [s.l.]: Prentice Hall, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-13-039913-7.