Chlorid protaktiničný
chlorid protaktiničný | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Chlorid protaktiničný |
Anglický název | Protactinium(V) chloride |
Německý název | Protactinium(V)-chlorid |
Sumární vzorec | PaCl5 |
Vzhled | žluté krystaly |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13760-41-3 |
PubChem | 11047828 |
SMILES | Cl[Pa](Cl)(Cl)(Cl)Cl |
InChI | InChI=1S/5ClH.Pa/h5*1H;/q;;;;;+5/p-5
Key: QRPCDPJECLHYKR-UHFFFAOYSA-I |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 408,301 g/mol |
Teplota tání | 306 °C (583 °F; 579 K) |
Teplota varu | 420 °C (788 °F; 693 K) |
Hustota | 3,74 g/cm3 |
Struktura | |
Krystalová struktura | monoklinická |
Hrana krystalové mřížky | a = 797 pm, b = 1135 pm, c = 836 pm |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chlorid protaktiničný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PaCl5.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Chlorid protaktiničný lze připravit reakcí oxidu protaktiničného s chloridem thionylu, tetrachlormethanem nebo uhlíkem a chlorem:[1]
- Pa2O5 + SOCl2 → 2 PaCl5 + 5 SO2
- Pa2O5 + CCl4 → 2 PaCl5 + 5 COCl2
- Pa2O5 + 5 C(+CCl4) + 5 Cl2 → 2 PaCl5 + 5 CO2
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Chlorid protaktiničný tvoří žluté krystaly v jednoklonné krystalové soustavě s prostorovou grupou C2/c (Číslo 15) s parametry mřížky a = 797 pm, b = 1135 pm, c = 836 pm a β = 106,4° a čtyřmi jednotkami na elementární buňku.[2] Chlorid protaktiničný je radioaktivní.
Chlorid protaktiničný může reagovat s bromidem boritým za zvýšené teploty za vzniku bromidu protaktiničného.[3] Za vyšší teploty také reaguje s fluorem za vzniku fluoridu protaktiničného.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Protactinium(V) chloride na anglické Wikipedii a Protactinium(V)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. (německy)
- ↑ DODGE, R. P.; SMITH, G. S.; JOHNSON, Q. The crystal structure of protactinium pentachloride. Acta Crystallographica. 1967-01-01, roč. 22, čís. 1, s. 85–89. Dostupné online [cit. 2024-06-18]. ISSN 0365-110X. DOI 10.1107/S0365110X67000155.
- ↑ a b BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. S. 1177. (německy)