Přeskočit na obsah

Charlotte Serber

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charlotte Serber
Válečná identifikační průkazka laboratoře Los Alamos, kolem roku 1943
Válečná identifikační průkazka laboratoře Los Alamos, kolem roku 1943
Narození26. července 1911
Filadelfie
Úmrtí22. května 1967 (ve věku 55 let)
Alma materPensylvánská univerzita (1929–1933)
PracovištěNárodní laboratoř Los Alamos
Oboryžurnalistika
statistika
Známá díkyprojekt Manhattan
Manžel(ka)Robert Serber
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charlotte Serber (rozená Leof; 26. července 1911 – 22. května 1967) byla americká novinářka, statistička a knihovnice. Během druhé světové války pracovala jako knihovnice v Národní laboratoři Los Alamos v projektu Manhattan a byla jedinou ženou ve vedoucí funkci této laboratoře. Po válce se ucházela o místo knihovnice v radiační laboratoři v Berkeley, ale neuspěla kvůli nedostatečné bezpečnostní prověrce, pravděpodobně kvůli svým politickým názorům. Později se stala asistentkou produkce v divadle Broadway a pracovala jako tazatelka pro Louise Harrise.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Charlotte Leof ve Filadelfii 26. července 1911. Byla nejmladší ze tří dětí lékaře Morrise V. Leofa a jeho manželky Jennie. Měla staršího bratra Miltona a starší sestru Madeline.[1] Její otec byl členem Socialistické strany Ameriky, angažoval se v levicových aktivitách[2] a domů si zval návštěvy, mezi něž patřili např. dramatik Clifford Odets, novinář I. F. Stone a fyzik Wolfgang Pauli.[1][3] V roce 1929 zahájila studium na Pensylvánské univerzitě, kde promovala v roce 1933. Brzy se provdala za fyzika Roberta Serbera,[4] který se znal mnoho let s jejím otcem.[3]

Zpočátku žili v Madisonu ve Wisconsinu, kde byl její manžel pedagogickým asistentem na Wisconsinské univerzitě.[3] Od roku 1933 do roku 1935 pracovala jako novinářka na volné noze a psala články pro noviny jako The Boston Globe. Při své práci např. udělala rozhovor s architektem Frankem Lloydem Wrightem.[4] V roce 1934 získal její muž postdoktorandské stipendium od National Research Council a rozhodl se jít studovat na Princetonskou univerzitu.[5]

Cestou do Princetonu se Serberovi zastavili v Ann Arboru v Michiganu, kde se zúčastnili letní školy na Michiganské univerzitě. Zde se Robert Serber seznámil s Robertem Oppenheimerem a rozhodl se, že studia na Princetonu odmítne a půjde studovat na Kalifornskou univerzitu v Berkeley.[3][5] V letech 1934 až 1938 žili Serberovi v Berkeley.[4] Charlotte pracovala pro kalifornskou státní správu. Serberovi se stali dobrými přáteli s Oppenheimerem a v letech 1935 až 1941 jezdili v létě na jeho ranč Perro Caliente v Novém Mexiku.[6]

V roce 1938 její muž přijal místo odborného asistenta na Illinoiské Univerzitě v Urbana Champaign. V Illinois se Charlotte zpočátku vrátila k žurnalistice na volné noze. Od roku 1941 do roku 1942 pracovala pro Úřad civilní obrany. Byla politicky aktivní, během španělské občanské války pracovala v Berkeley jako tajemnice výboru lékařské pomoci pro Španělsko a později během druhé světové války jako tajemnice výboru pro pomoc Spojenému království, výboru pro pomoc Číně a pomoc Sovětskému svazu. Byla také zapojena do Ligy žen voliček. Navzdory svým levicovým názorům nebyla nikdy, na rozdíl od svého bratra a sestry, členkou komunistické strany.[2][7]

Projekt Manhattan

[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 1941 Oppenheimer požádal jejího muže, aby se připojil k projektu Manhattan, zaměřenému na vývoj atomové bomby. Serberovi se opět přestěhovali do Berkeley v dubnu 1942.[3] Charlotte pracovala nejprve v loděnici jako statistička a v lednu 1943 se připojila k projektu Manhattan jako knihovnice v radiační laboratoři. V dubnu 1943 oficiálně přešla do projektu Y v Santa Fe v Novém Mexiku. Nastoupila jako knihovnice projektu, přestože neměla žádné formální vzdělání v oboru, protože si ji vybral Oppenheimer.[8] Zavedla systém bezpečnostních propustek, které byly psané na stroji a podepsané Oppenheimerem.[9]

Stala se jedinou ženou ve vedoucí pozici v laboratoři v Los Alamos[10]. Přestože jí chyběly zkušenosti s katalogizací knih, naučila se sama používat systém Deweyho desetinné klasifikace.[11] Celá knihovna musela být vytvořena zcela od základu. Na zřízení knihovny se objednalo přibližně 1 200 knih a 50 kompletních souborů vědeckých časopisů. Mnohé z nich byly vyprodané a musely se objednávat prostřednictvím meziknihovních výpůjček přes Kalifornskou univerzitu. Knihy a časopisy se doručovaly poštou do poštovní schránky 1663 v Santa Fe.[8] Každý měsíc jich dorazilo asi 160. Manželka jednoho z chemiků v Los Alamos, přijížděla dvakrát denně do Santa Fe v doprovodu ozbrojené stráže a poštu vybírala.

Knihovna byla rozdělena na dvě části: hlavní knihovnu a knihovnu technických zpráv. První část obsahovala knihy a časopisy. Některé zahraniční časopisy pocházely z publikačního programu americké zpravodajské služby Office of Strategic Services. Agenti nakupovali časopisy v nepřátelských, okupovaných a neutrálních zemích a ty se pak kopírovaly a distribuovaly. Nepřátelská autorská práva a patenty byly zneplatněny úřadem pro správu majetku cizinců (Office of Alien Property Custodian). Jedním z úkolů knihovny bylo psaní, kopírování a distribuce těchto vysoce tajných zpráv. Počet zaměstnanců knihovny se postupně rozrostl na 12, většinou příslušnic ženského armádního sboru a manželek vědců.[8]

Poválečné období

[editovat | editovat zdroj]

Její manžel dostal po válce místo v radiační laboratoři v Berkeley. Charlotte se v roce 1946 pokusila získat v této laboratoři místo knihovnice, ale neuspěla, protože nemohla získat bezpečnostní prověrku. Pravděpodobným důvodem jejího odmítnutí byly její politické názory.[4]

Robert přijal v roce 1951 nabídku profesury na Kolumbijské univerzitě.[3] Charlotte se později stala asistentkou produkce Divadla Broadway[4] a v roce 1965 přijala práci u Louise Harrise jako tazatelka. Poté, co jí byla diagnostikována Parkinsonova choroba, trpěla depresemi a 22. května 1967 spáchala ve svých 55 letech sebevraždu předávkováním prášky na spaní.[12]

Charlotte Serber zanechala svůj odkaz vybudováním Vědecké knihovny v Národní laboratoři Los Alamos, která je dnes jednou z předních vědeckých knihoven ve Spojených státech.[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charlotte Serber na anglické Wikipedii.

  1. a b BIRD, Kai. American Prometheus : the triumph and tragedy of J. Robert Oppenheimer. 1st ed. vyd. New York: A.A. Knopf xiii, 721 pages s. Dostupné online. ISBN 0-375-41202-6, ISBN 978-0-375-41202-8. OCLC 56753298 
  2. a b Robert Serber's Interview (1982) – Nuclear Museum [online]. [cit. 2023-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f CREASE, Robert P. "Robert Serber 1909–1997". Biographical Memoirs.. [s.l.]: National Academy of Sciences, 2008. 
  4. a b c d e Charlotte Serber - Nuclear Museum [online]. [cit. 2023-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b PAIS, A. Robert Serber (1909 – 1997). Physics in Perspective. 1999-03, roč. 1, čís. 1, s. 105–109. Dostupné online [cit. 2023-03-25]. ISSN 1422-6944. DOI 10.1007/s000160050008. 
  6. BIRD, Kai. American Prometheus : the triumph and tragedy of J. Robert Oppenheimer. 1st ed. vyd. New York: A.A. Knopf xiii, 721 pages s. Dostupné online. ISBN 0-375-41202-6, ISBN 978-0-375-41202-8. OCLC 56753298 
  7. Robert Serber's Interview (1994) - Nuclear Museum [online]. [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d BIER, Lisa. Atomic Wives and the Secret Library at Los Alamos.. American Libraries. Roč. 1999, čís. 30, s. 54–56. 
  9. Standing by and making do : women of wartime Los Alamos. Los Alamos, N.M.: Los Alamos Historical Society xi, 130 pages s. Dostupné online. ISBN 0-941232-08-5, ISBN 978-0-941232-08-1. OCLC 18682040 
  10. WATERS, Michael. The World’s Most Dangerous Librarian Knew How to Build an Atomic Bomb. Atlas Obscura [online]. 2017-06-23 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Adrienne Lowry's Interview - Nuclear Museum [online]. [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SERBER, R. Peace & war : reminiscences of a life on the frontiers of science. New York: Columbia University Press xxiii, 241 pages s. Dostupné online. ISBN 0-231-10546-0, ISBN 978-0-231-10546-0. OCLC 37631186 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]