Charles Robert Jenkins
| Charles Robert Jenkins | |
|---|---|
 Charles Robert Jenkins (16. listopadu 2007) | |
| Narození | 18. února 1940 Rich Square |
| Úmrtí | 11. prosince 2017 (ve věku 77 let) Sado |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Povolání | voják a herec |
| Choť | Hitomi Soga (od 1980) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Robert Jenkins (18. února 1940, Rich Square, Severní Karolína – 11. prosince 2017 Sado, Japonsko) byl americký voják, od roku 1965 do roku 2004 žijící na území Severní Koreje poté, co dezertoval a překročil korejské demilitarizované pásmo.
Vojenská služba a dezerce
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Rich Square v Severní Karolíně. Do Národní gardy Spojených států amerických se připojil v roce 1955, ve svých 15 letech (což bylo méně než minimální povolený věk). Do armády vstoupil v roce 1958, kde byl přidělen 1. jezdecké divizi.
V roce 1965 překročil hranice Severní Koreje a vzdal se jejím ozbrojeným složkám. Doufal, že bude poslán do Sovětského svazu a později se prostřednictvím programu na výměnu vězňů vrátí opět do Spojených států amerických. Krátce poté Severní Korea deklarovala, že americký seržant přeběhl. Jeho příbuzní žili v domnění, že byl unesen.
Život na území Severní Koreje
[editovat | editovat zdroj]Po mnoho let nebylo na území Severní Koreje nic známo. On sám uvedl, že téměř okamžitě po dezerci svého činu litoval. Po sedm let až do roku 1972, žil spolu s dalšími třemi americkými vojáky, Larry Abshierem, Jerry Parrishem a Jamesem Dresnokem v jednopokojovém domě bez tekoucí vody, kde měli studovat ideologii čučche. Byli nuceni pamatovat si dlouhé pasáže Kimových korejských děl a jejich stráž je často bila. Kromě toho uvedl, že v roce 1966 se mu podařilo kontaktovat sovětskou ambasádu v Pchjongjangu a požádat tam o azyl. Jeho žádost byla zamítnuta. Následně byl umístěn do zvláštního domu a začal učit angličtinu na Univerzitě zahraničních studií v Pchjongjangu. V roce 1980, ve svých 40 letech, byl představen jedenadvacetileté japonské ošetřovatelce Hitomi Sogě, která byla v roce 1978 unesena z Japonska severokorejskými agenty, kteří pátrali po Japoncích, kteří mohou učit budoucí korejské agenty japonský jazyk a kulturu. Soga byla „darována“ Jenkinsovi. Vzali se třicet osm dní po schůzi a měli spolu dvě dcery, Robertu Mika Jenkins (narozená 1983) a Brinda Carol Jenkins (narozená 1985). V roce 1982 se objevil v propagandistickém filmu Unsung Heroes, což bylo pro okolní svět první důkazem, že je stále naživu. Vláda Spojených států amerických tuto informaci tajila až do roku 1996.
Potvrzení a návrat
[editovat | editovat zdroj]V roce 2002 na sebe znovu upozornil, čímž získal mezinárodní pozornost. Bylo to v době, kdy severokorejský vůdce Kim Čong-il potvrdil, že Severní Korea unesla japonské občany a povolil přeživším uneseným vycestovat zpět do Japonska. Návštěva měla trvat jeden týden, ale japonská vláda domluvila možnost zůstat v Japonsku natrvalo pro unesené i jejich rodinu. Mnoho rodin vycestovalo, ale Jenkins s dcerami zůstal v Severní Koreji z obavy, že vláda testuje jejich loajalitu. Po ujištění ze strany japonské vlády i on společně se svými dcerami odcestoval do Japonska, kam dorazil v červenci 2004[1]. Japonsko formálně požádalo vládu Spojených států amerických o milost, kterou Spojené státy americké zamítly. Jenkins se nakonec sám vydal americké justici na základně Camp Zama v Japonsku[2].
Třetího listopadu byl uznán vinným z dezerce a pomoci nepříteli. Další obvinění byla zrušena. Byl odsouzen k třicetidennímu vězení, propuštěn z armády, degradován na nejnižší hodnost, zbaven renty a dalších benefitů. Z vězení byl propuštěn o šest dní dříve, 27. listopadu 2004, kvůli dobrému chování. Žil ve městě Sado, což byl domov jeho ženy. Dne 14. června 2005 se s rodinou rozhodl vycestovat do Spojených států amerických navštívit svou 91letou matku v Severní Karolíně. Po měsíci se vrátili do Japonska, kde si našel práci v obchodě.
Kromě něho do Severní Koreje dezertovali ještě další američtí vojáci: James Joseph Dresnok, Larry Allen Abshier a Jerry Wayne Parrish. První dva jmenovaní dezertovali v roce 1962, poslední v roce 1963. Všichni žili v Severní Koreji až do konce svého života, Abshier a Parrish zemřeli dle severokorejských záznamů přirozenou smrtí.
Měsíc po podání žádosti, dne 15. července 2008 obdržel status trvalého obyvatele Japonska. Rozhodl se zbytek života strávit v Japonsku, také chtěl získat japonské občanství. Zemřel v roce 2017 ve věku 77 let[3].
Ve spolupráci s redaktorem časopisu Time Jimem Frederickem sepsal v r. 2008 svůj příběh, který byl vzápětí přeložen i do češtiny.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]JENKINS, Charles Robert + FREDERICK, Jim: Komunistou z donucení - Skutečný příběh amerického zběha v Severní Koreji. Přel. Radim Zetka. Vydal Volvox Globator, Praha 2009
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Robert Jenkins na anglické Wikipedii.
- ↑ Americký dezertér Jenkins odletěl do Japonska. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Láska pod dohledem Kima. Americký zběh žil 40 let v totalitním pekle, v KLDR se zamiloval do Japonky. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-12-29 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel americký zběh, který se stal filmovou hvězdou v Severní Koreji. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Robert Jenkins na Wikimedia Commons
