Přeskočit na obsah

Mao Ce-tung

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Chairman Mao)
Mao Ce-tung
Mao Ce-tung
Mao Ce-tung
Rodné jméno毛澤東
Narození26. prosince 1893
Šao-šan, Dynastie Čching
Čínské císařství
Úmrtí9. září 1976 (ve věku 82 let)
Peking, ČLR
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníMauzoleum Mao Ce-tunga (od 1976)
BydlištěČung-nan-chaj
Bývalé sídlo soudruha Mao Ce-tunga
Bývalé sídlo předsedy Maa
NárodnostChanové
Alma materTungšanská škola (1910–1911)
První siangsiangská střední škola (1911)
První čchangšaská střední škola (1912)
První chunanská normální univerzita (1913–1918)
Povolánípolitik, básník, spisovatel, filozof, učitel, knihovník, stratég, politický teoretik, revolucionář a kaligraf
ZaměstnavatelKnihovna Pekingské univerzity
Oceněnístratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politické stranyKuomintang (1923–1927)
Komunistická strana Číny
Nábož. vyznáníateismus
ateista
ChoťLuo I-siou (1908–1910)[1]
Jang Kchaj-chuej (1920–1930)[1]
Che C'-čen (1928–1938)[1]
Ťiang Čching (1938–1976)[2]
DětiMao An-jing[3][4][5]
Mao An-čching[3][4][5]
Mao An-lung[4]
Jang Jüe-chua
Li Min[1]
Li Na[1]
RodičeMao I-čchang a Wen Čchi-mej[6]
PříbuzníMao Ce-min[7] a Mao Ce-tchan[8] (sourozenci)
Funkcečlen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1935–1945)
předseda ústředního výboru Komunistické strany Číny (1945–1976)
předseda ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny (1945–1976)
předseda všečínského výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1949–1954)
prezident Čínské lidové republiky (1954–1959)
… více na Wikidatech
PodpisMao Ce-tung – podpis
Citát
Politická moc vyrůstá z hlavně pušky.[zdroj?]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mao Ce-tung (tradiční čínština: 毛澤東, zjednodušená čínština: 毛泽东, pīnyīn: Máo Zédōng; nové jméno: Rùnzhī 润芝; 26. prosince 1893, Šao-šan – 9. září 1976, Peking) byl čínský diktátor, politik, básník, spisovatel, filosof, učitel, knihovník, stratég, politický teoretik, revolucionář, kaligraf. Od ledna 1935 tajemníkem a od roku 1943 předsedou Komunistické strany Číny. Zvítězil v občanské válce a od roku 1949 byl nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Měl oficiální titul Velký kormidelník (伟大舵手).

Spolu s Josifem Stalinem a Adolfem Hitlerem patří ke třem nejkrutějším diktátorům historie, připisují se mu desítky milionů obětí.[9] Přesto je dosud vyobrazen na čínských bankovkách.[10] Zejména mladé generace na něho pohlížejí s odstupem a kriticky.[10]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve vesnici Šao-šan v poměrně bohaté rolnické rodině v provincii Chu-nan, kde jeho rodičům patřilo asi 1,2 hektarů zemědělské půdy, což bylo na tehdejší poměry v Číně velmi mnoho. Mao měl šest sourozenců, ale jen on a dva bratři překonali dětské nemoci a dožili se dospělosti. Mao měl citově blízko ke své matce, oddané buddhistce, jejíž láska, jak později napsal, „objímala všechny, sahala daleko i blízko.“ Z Maova dětství existuje jen pár kusých informací. S otcem neměl blízký vztah a zdá se, že většinu dětství prožil u prarodičů, protože jeho otec sloužil dlouhá léta jako voják provinční armády a býval často pryč.

Ve čtrnácti letech Mao – který dokázal číst a používat počítadlo – odešel ze školy, aby se otci staral o účetnictví, ale nevycházeli spolu. „První kapitalista, proti kterému jsem bojoval, byl můj otec,“ prohlásil před americkým žurnalistou Edgarem Snowem v roce 1963. V roce 1908 (1907?) uzavřel manželství, předem dohodnuté otci, s dívkou Luo-š' (* 20. října 1889) ze sousedního rodu. S manželkou však nežil a ta, společensky zneuctěna, bydlela u jeho rodičů. Zemřela na úplavici 11. února 1910.[11][12] Oženil se ještě třikrát. Druhou manželku, s níž měl dvě děti, nechal popravit, protože již uzavřel manželství se třetí, a protože se odmítla veřejně zříci jeho a komunistické strany. Se třetí ženou, oddanou komunistkou, s níž měl pět dětí, mu byl soudruhy povolen rozvod, pokud se čtvrtá žena bude držet mimo politiku – byla zámožná. Se souhlasem ústředního výboru strany tedy uzavřel sňatek s herečkou Ťiang Čching v době, kdy byl ještě ženatý. Měli spolu dceru (*1940).

Vzdělání se mu dostalo v Čchang-ša. Mao se následně věnoval vyučování a novinařině. V roce 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity a na rozdíl od svých současníků nevyužil možnosti studovat v zahraničí. V Pekingu se seznámil s myšlenkami marxismu a v roce 1921 pomáhal budovat Komunistickou stranu Číny.

Revolucionář, vojevůdce a tvůrce maoismu

[editovat | editovat zdroj]

Jako revolucionář se věnoval organizování rolníků v politickou sílu a roku 1927 se zúčastnil povstání, po jehož neúspěchu se uchýlil do sovětu v Ťiang-si. Obklíčení této oblasti Čankajškovými silami vedlo k tomu, že Mao spolu s dalšími soudruhy zahájili takzvaný Dlouhý pochod – právě během něj se Mao prosadil jako vůdce. V polovině 30. let, kdy jeho zdecimované síly dorazily do Jen-anu, byl Mao již schopen bránit se Stalinovu tlaku na dosazení prosovětského vedení. V této době vytvořil kult osobnosti a vyvinul i vlastní politickou filosofii, tzv. Mao Ce-tungovo myšlení (maoismus).

Spojenectví s Kuomintangem během války proti Japoncům a pomoc Sovětského svazu mu umožnily vybudovat značnou vojenskou sílu a rozšířit síť partyzánských jednotek. Schopnost udržet stranu při životě i v těch nejtěžších podmínkách a rozhodná vítězství během občanské války mu po vytvoření Čínské lidové republiky 1. října 1949 přinesly věhlas.

Vláda Velkého kormidelníka

[editovat | editovat zdroj]

Maovi systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické utopii. Avšak následující hladomor přinesl smrt dvaceti až čtyřiceti milionům lidí. Fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti.

Mao Ce-tung a americký prezident Richard Nixon v roce 1972

V roce 1959 Mao narušil vztahy se Sovětským svazem a Čínu odřízl od většiny zemí komunistického bloku. Byl přesvědčen, že se neodvratně blíží atomová válka se Sovětským svazem. Proto zemi uvrhl do stavu horečného zbrojení, které do jeho smrti téměř úplně zruinovalo hospodářství. Ochlazení vztahů se SSSR napomohla také invaze do Československa v roce 1968, kterou Mao ostře odsoudil.[13] V roce 1969 proběhlo též několik pohraničních potyček na hranicích se SSSR na řece Ussuri.

Rudý teror

[editovat | editovat zdroj]

Mao Ce-tung je zodpovědný za smrt 40 až 70 milionů lidí, kteří byli popraveni nebo zemřeli hladem nebo při nucených pracích. Na počátku 50. let při „pozemkové reformě“ přikázal zavraždit – veřejně popravit – téměř v každé čínské vesnici alespoň jednoho vlastníka půdy (statkáře, farmáře), obvykle však několik, což si vyžádalo odhadem dva až pět milionů lidských životů.[14]

Poslední léta vlády

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1969 vyhlásil devátý sjezd strany Mao Ce-tunga neomezeným vůdcem Číny a jeho manželka Ťiang Čching byla zvolena členem politbyra KS Číny. Desátý sjezd strany v roce 1973 postavení Maa a Ťiang Čching potvrdil, ale Mao Ce-tung už s přibývajícím věkem pomalu ztrácel svůj mocenský vliv. O politiku se příliš nestaral a většinu času trávil se svými mladými milenkami. Mao Ce-tung zemřel 9. 9. 1976 ve věku 82 let. Teprve poté se zlepšily vztahy se SSSR.

Po smrti

[editovat | editovat zdroj]

Po jeho smrti vypukl boj o moc mezi zastánci pragmatického proudu a radikální skupinou, známou jako gang čtyř, která se vytvořila kolem vdovy Ťiang Čching. Ta byla později odsouzena k smrti, nakonec však dostala doživotí.

Jeho ostatky jsou uloženy v mauzoleu na centrálním náměstí Tchien-an-men (též náměstí Nebeského klidu) v Pekingu.[15] Na tomto náměstí na bráně Nebeského klidu zůstává i obří Maova fotografie. Podle průzkumů veřejného mínění si 85 % Číňanů myslí, že Maovy zásluhy převažují nad jeho chybami. Stejný náhled má i současné vedení KS Číny.[16]

Poznámka

[editovat | editovat zdroj]

V angličtině je jméno Mao Ce-tung uváděno různě: Mao Tse-tung, Mao Tse Tung, Mao Zedong aj.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie: Hodder & Stoughton. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
  2. ↑ Chinese Political Elites Database. Dostupné online. [cit. 2024-02-27].
  3. ↑ a b Jonathan D. Spence: The Search for Modern China. Spojené státy americké: W. W. Norton & Company. 1991. ISBN 978-0-393-30780-1.
  4. ↑ a b c Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie: Hodder & Stoughton. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
  5. ↑ a b Li Čchi-suj: The Private Life of Chairman Mao (1996 edition). 1996. ISBN 978-0-09-964881-9.
  6. ↑ Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie: Hodder & Stoughton. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
  7. ↑ Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie: Hodder & Stoughton. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
  8. ↑ Philip Short: Mao: A Life. Velká Británie: Hodder & Stoughton. 1999. ISBN 978-0-340-60624-7.
  9. ↑ People's Republic of China, Mao Zedong's regime (1949–1975): 40,000,000. Twentieth Century Atlas – Death Tolls [online]. [cit. 18.1.2023]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b BARET, Daniel. Čína mění bankovky, ale diktátor Mao Ce-tung na nich pořád zůstává. Reflex [online]. 12. listopadu 2015  [cit. 18. 1. 2023]. Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/67417/cina-meni-bankovky-ale-diktator-mao-ce-tung-na-nich-porad-zustava.html
  11. ↑ CHANG, Jung and HALLIDAY, Jon. Mao: The Unknown Story. London: Jonathan Cape, 2005, s. 7. ISBN 978-0-224-07126-0.
  12. ↑ PANTSOV, Alexander V. and LEVINE, Steven I. Mao: The Real Story. New York and London: Simon & Schuster, 2012, s. 25, 28. ISBN 978-1-4516-5447-9.
  13. ↑ NOVÁK, Martin. Sověti věděli, že jim USA v srpnu 1968 nic neudělají. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-08-20 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ FEIGON, Lee, 2002. Mao: A Reinterpretation. Chicago: Ivan R. Dee. ISBN 978-1-56663-458-8. : „By 1952 they had extended land reform throughout the countryside, but in the process somewhere between two and five million landlords had been killed.“
  15. ↑ Lidovky.cz, ČTK. Má na svědomí desítky milionů životů. Mao Ce-tung je symbolem teroru. Lidovky.cz [online]. 2013-12-26 [cit. 2013-12-26]. Dostupné online. 
  16. ↑ PUR, Právo. Mao Ce-tunga si Čína ponechá: i s jeho chybami. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-12-28 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DRŠKA, Václav et al. Tajemství slavných: podivuhodné příběhy světových dějin. II. 2. vyd. Praha: Akropolis, 2009. 186 s. ISBN 978-80-7304-113-7.
  • HÁLA, Martin. Velký vůdce a jeho malí generálové. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 209–236.
  • CHANG, Jung and HALLIDAY, Jon. Mao: The Unknown Story. London: Jonathan Cape, 2005, s. 7. ISBN 978-0-224-07126-0.
  • CHANG, Yong a HALLIDAY, Jon. Mao: příběh, který možná neznáte. 1. vyd. Praha: Beta, 2006. 719 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7306-272-0.
  • CHUA LINSAN. Potírání čtyř starých. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 289–293.
  • KAO YUAN. Rudý od narození. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 275–287.
  • LIANG, Heng. Dítě revoluce. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 237–274.
  • MAO, Zedong. Citáty z díla předsedy Mao Ce-tunga. Kolín: Beth-Or, 2011. 382 s. ISBN 978-80-270-6216-4.
  • PANTSOV, Alexander V. and LEVINE, Steven I. Mao: The Real Story. New York and London: Simon & Schuster, 2012, s. 25, 28. ISBN 978-1-4516-5447-9.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ústřední lidová vláda Čínské lidové republiky (1949–1954)
předseda
místopředsedové
generální sekretář
členové
55 členů (bez předsedy, místopředsedů a generálního sekretáře)
podřízené centrální úřady
podřízené regionální úřady
Prezidenti Čínské lidové republiky (seznam)
Mao Ce-tung (1954–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • Li Sien-nien (1983–1988) • Jang Šang-kchun (1988–1993) • Ťiang Ce-min (1993–2003) • Chu Ťin-tchao (2003–2013) • Si Ťin-pching (od 2013)
Čínské lidové politické poradní shromáždění (ČLPPS)
orgány ČLPPS
předsedové celostátního výboru
Mao Ce-tung (1949–1954) • Čou En-laj (1954–1976) • Teng Siao-pching (1978–1983) • Teng Jing-čchao (1983–1988) • Li Sien-nien (1988–1992) • Li Žuej-chuan (1993–2003) • Ťia Čching-lin (2003–2013) • Jü Čeng-šeng (2013–2018) • Wang Jang (2018–2023) • Wang Chu-ning (2023– )
Člen vedení Komunistické strany Číny
Předsedové, generální tajemníci a další osoby stojící v čele Komunistické strany Číny
Čchen Tu-siou (1921–1927) • Čchü Čchiou-paj (1927–1928) • Siang Čung-fa (1928–1931) • Čchin Pang-sien (1931–1935) • Čang Wen-tchien (1935–1938) • Mao Ce-tung (1938–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Chu Jao-pang (1981–1987) • Čao C’-jang (1987–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2002) • Chu Ťin-tchao (2002–2012) • Si Ťin-pching (od 2012)
V čele KS Číny stál postupně tajemník prozatímního výboru (1921–1922) • předseda ústředního výkonného výboru (1922–1925) • generální tajemník ústředního výboru (1925–1927) • předseda prozatímního politbyra (1927–1928) • generální tajemník ústředního výboru (1928–1931) • člen politbyra pověřený řízením ústředního výboru (1931–1937) • člen politbyra řídící jeho práci (1937–1943) • předseda politbyra a sekretariátu (1943–1945) • předseda ústředního výboru (1945–1982) • generální tajemník ústředního výboru (od 1982)
3. ústřední byro ÚVV KS Číny (červen 1923 – leden 1925)
členové ústředního byra
Čchen Tu-siou (předseda ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Mao Ce-tung • Luo Čang-lung • Tchan Pching-šan (do srpna 1923)
od srpna 1923 i
5. politbyro ÚV KS Číny (květen 1927 – červenec 1928)
politbyro od května 1927
členové politbyra
stálý výbor
(do července 1927)
Čchen Tu-siou (do července 1927 generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Čang Kuo-tchao • Čou En-laj (prozatímní člen stálého výboru, do června 1927)
od června 1927 i
Čchü Čchiou-paj (do června 1927) • Tchan Pching-šan
Li Wej-chan • Čchü Čchiou-paj (v červnu 1927 člen stálého výboru) • Tchan Pching-šan (od června 1927 člen stálého výboru) • Li Li-san • Čou En-laj (do června 1927 prozatímní člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
prozatímní stálý výbor
(červenec – srpen 1927)
prozatímní politbyro od srpna 1927
členové
stálý výbor
Čchü Čchiou-paj (předseda prozatímního politbyra) • Su Čao-čeng • Li Wej-chan
od listopadu 1927 i
Čou En-laj • Luo I-nung (zatčen a zabit v dubnu 1928)
od února 1928 i
od května 1928 i
Siang Čung-fa • Luo I-nung (od listopadu 1927 člen stálého výboru) • Ku Šun-čang • Wang Che-po (do října 1927) • Pcheng Pchaj • Žen Pi-š’ (od května 1928 člen stálého výboru)
kandidáti
Teng Čung-sia • Čou En-laj (od listopadu 1927 člen politbyra a stálého výboru) • Mao Ce-tung (do listopadu 1927) • Pcheng Kung-ta (do listopadu 1927) • Čang Tchaj-lej (padl v prosinci 1927) • Čang Kuo-tchao (do listopadu 1927) • Li Li-san
• → 6. politbyro
6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945)
politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen
kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929)
Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929)
kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing
kandidáti
členové stálého výboru
Sü Si-ken (od října 1930)
kandidáti stálého výboru
Sü Si-ken (do října 1930)
politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931)
kandidáti stálého výboru
Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan
Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru)
kandidáti
Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi
prozatímní politbyro od září 1931
členové
stálý výbor
Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933)
Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933)
politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934
členové
ústřední sekretariát
Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934)
od ledna 1935 i
od února 1935 i
Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu)
od srpna 1935 i
Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935)
od ledna 1936 i
kandidáti
Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng
politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937
členové
ústřední sekretariát
sekretariát od prosince 1937
od března 1940 i
pracovní konference sekretariátu od srpna 1941
sekretariát od března 1943
Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’
Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa
kandidáti
Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)
předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944
členové
Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj
5. politbyro ← • → 7. politbyro
7. politbyro ÚV KS Číny (červen 1945 – září 1956)
členové politbyra
členové ústředního sekretariátu
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Čou En-laj • Žen Pi-š’ (zemřel v říjnu 1950)
od října 1950 i
kandidáti ústředního sekretariátu
Čchen Jün (od října 1950 člen ústředního sekretariátu) • Pcheng Čen
Kchang Šeng • Kao Kang (sebevražda v srpnu 1954) • Tung Pi-wu • Lin Po-čchü • Čang Wen-tchien • Pcheng Te-chuaj
od dubna 1955 i
6. politbyro ← • → 8. politbyro
8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
členové politbyra
stálý výbor od září 1956
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching
od května 1958 i
Lin Piao (místopředseda ÚV)
stálý výbor od srpna 1966
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün
Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien
od května 1958 i
Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967)
od srpna 1966 i
kandidáti politbyra
Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967)
od srpna 1966 i
7. politbyro ← • → 9. politbyro
9. politbyro ÚV KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV; zemřel v září 1971) • Čou En-laj • Čchen Po-ta (do září 1970) • Kchang Šeng
Jie Čchün (zemřela v září 1971) • Jie Ťien-jing • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching • Ču Te • Sü Š’-jou • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Li Cuo-pcheng (zatčen v září 1971) • Wu Fa-sien (zatčen v září 1971) • Čang Čchun-čchiao • Čchiou Chuej-cuo (zatčen v září 1971) • Jao Wen-jüan • Chuang Jung-šeng (zatčen v září 1971) • Tung Pi-wu • Sie Fu-č’ (zemřel v březnu 1972)
kandidáti politbyra
8. politbyro ← • → 10. politbyro
10. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
členové politbyra
stálý výbor
Mao Ce-tung (předseda ÚV; zemřel v říjnu 1976) • Čou En-laj (místopředseda ÚV; zemřel v lednu 1976) • Wang Chung-wen (místopředseda ÚV; zatčen v říjnu 1976) • Kchang Šeng (místopředseda ÚV; zemřel v prosinci 1975) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Li Te-šeng (místopředseda ÚV a člen stálého výboru do ledna 1975) • Ču Te (zemřel v červenci 1976) • Čang Čchun-čchiao (zatčen v říjnu 1976) • Tung Pi-wu (zemřel v dubnu 1975)
od ledna 1975 i
Teng Siao-pching (místopředseda ÚV; odvolán v dubnu 1976, opět člen stálého výboru a místopředseda ÚV od července 1977)
od dubna 1976 i
Chua Kuo-feng (místopředseda ÚV, od října 1976 předseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Liou Po-čcheng • Ťiang Čching (zatčena v říjnu 1976) • Sü Š’-jou • Chua Kuo-feng (od dubna 1976 člen stálého výboru) • Ťi Teng-kchuej • Wu Te • Wang Tung-sing • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien • Li Sien-nien • Jao Wen-jüan (zatčen v říjnu 1976)
od prosince 1973 i
Teng Siao-pching (od ledna 1975 člen stálého výboru)
od ledna 1975 i
Li Te-šeng (do ledna 1975 místopředseda ÚV a člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
9. politbyro ← • → 11. politbyro
Vedoucí organizačního oddělení ústředního výboru Komunistické strany Číny
vedoucí
Čang Kuo-tchao (1921–1923) • Mao Ce-tung (1924–1925) • Čchen Tu-siou (1925–1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Li Wej-chan (1927) • Luo I-nung (1927–1928) • Čou En-laj (1928–1930) • Siang Jing (úřadující, 1928– ) • Siang Čung-fa (1930) • Čou En-laj (1930) • Li Li-san (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Kchang Šeng (1931) • Li Ču-šeng (1931) • Kchang Šeng (1931–1932) • Chuang Li (1932) • Kchung Jüan (1932–1933) • Žen Pi-š’ (1933) • Li Wej-chan (1933–1935) • Čou En-laj (1935) • Li Wej-chan (1935–1936) • Čang Wen-tchien (1936) • Kuo Chung-tchao (1936–1937) • Čchin Pang-sien (1937) • Čchen Jün (1937–1944) • Pcheng Čen (1943–1953) • Žao Šu-š’ (1953–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956) • An C’-wen (1956–1966) • Nie Ťi-feng (1966– ) • Ču Kuang (1966/67) • Jang Š’-žung ( –1967) • Kuo Jü-feng (1967–1973) • Kuo Jü-feng (1973–1977) • Chu Jao-pang (1977–1978) • Sung Žen-čchiung (1978–1983) • Čchen Jie-pching (1983–1984) • Čchiao Š’ (1984–1985) • Wej Ťien-sing (1985–1987) • Sung Pching (1987–1989) • Lü Feng (1989–1994) • Čang Čchüan-ťing (1994–1999) • Ceng Čching-chung (1999–2002) • Che Kuo-čchiang (2002–2007) • Li Jüan-čchao (2007–2012) • Čao Le-ťi (2012–2017) • Čchen Si (2017–2023) • Li Kan-ťie (2023– )
Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny
ředitel
Li Wej-chan (1933–1935) • Tung Pi-wu (1935–1937) • Li Wej-chan (1937–1938) • Kchang Šeng (1938–1939) • Teng Fa (1939–1942) • Mao Ce-tung (1942–1947) • Liou Šao-čchi (1948–1953) • Kchaj Feng (1953–1954) • Li Čuo-žan (1954–1955) • Jang Sien-čen (1955–1961) • Wang Cchung-wu (1961–1963) • Lin Feng (1963–1966) • škola zrušena (1966–1977) • Chua Kuo-feng (1977–1982) • Wang Čen (1982–1987) • Kao Jang (1987–1989) • Čchiao Š’ (1989–1993) • Chu Ťin-tchao (1993–2002) • Ceng Čching-chung (2002–2007) • Si Ťin-pching (2007–2013) • Liou Jün-šan (2013–2017) • Čchen Si (2017– )
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky (a předešlé Čínské sovětské republiky)
Vedoucí ústředních vojenských orgánů Komunistické strany Číny, Čínské sovětské republiky a Čínské lidové republiky
vedoucí ústředních vojenských orgánů Komunistické strany Číny
Čang Kuo-tchao (1925–1926) • Čou En-laj (1926–1928) • Jang Jin (1928–1929) • Čou En-laj (1929–1930) • Kuan Siang-jing (1930) • Čou En-laj (1930–1931) • Li Fu-čchun (1931–1932) • Wu Chu-ťing (1932–1933) • • Mao Ce-tung (1937–1949) • • Mao Ce-tung (1954–1976) • Chua Kuo-feng (1976–1981) • Teng Siao-pching (1981–1989) • Ťiang Ce-min (1989–2004) • Chu Ťin-tchao (2004–2012) • Si Ťin-pching (2012– )
V čele vojenských orgánů KS Číny stál postupně vedoucí vojenského oddělení ÚV (1925–1926, 1928–1930, 1931–1933) • předseda ústřední vojenské komise (1926–1927, 1929–1930) • vedoucí vojenské sekce organizačního oddělení ÚV (1927–1928) • tajemník ústřední vojenské komise (1930–1931) • tajemník ústřední revoluční vojenské komise (1937–1945) • předseda ústřední vojenské komise (1945–1949 a 1954– )
vedoucí ústředních vojenských orgánů Čínské sovětské republiky (1931–1937) a Čínské lidové republiky (1949– )
Siang Jing (1931) • Ču Te (1931–1936) • Mao Ce-tung (1936–1937) • • Mao Ce-tung (1949–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • • Teng Siao-pching (1983–1990) • Ťiang Ce-min (1990–2005) • Chu Ťin-tchao (2005–2013) • Si Ťin-pching (2013– )
V čele vojenských orgánů Čínské sovětské republiky stál předseda ústřední revoluční vojenské komise. V čele vojenských orgánů Čínské lidové republiky stál postupně předseda Lidové revoluční vojenské rady Ústřední lidové vlády (1949–1954) • předseda Státního výboru obrany (1954–1975) • předseda ústřední vojenské komise (1983– )
Náčelníci hlavní politické správy ČLOA a jejich předchůdci
Lu I (1930–1931) • Mao Ce-tung (1931) • Čou I-li (1931) • Wang Ťia-siang (1931–1935) • Che Čchang (1932– , úřadující) • Ku Cuo-lin (1934, úřadující) • Li Fu-čchun (1934–1935, úřadující) • Čchin Pang-sien (1935, úřadující) • Čchen Čchang-chao (1935) • Wang Ťia-siang (1935–1937) • Žen Pi-š’ (1937–1938) • Wang Ťia-siang (1938–1945) • Liou Šao-čchi (1945–1950) • Luo Žung-chuan (1950–1956) • Tchan Čeng (1956–1961) • Luo Žung-chuan (1961–1963) • Siao Chua (1963–1967) • neobsazeno (1967–1970) • Li Te-šeng (1970–1973) • neobsazeno (1973–1975) • Čang Čchun-čchiao (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Wej Kuo-čching (1977–1982) • Jü Čchiou-li (1982–1987) • Jang Paj-ping (1987–1992) • Jü Jung-po (1992–2002) • Sü Cchaj-chou (2002–2004) • Li Ťi-naj (2004–2012) • Čang Jang (2012–2017) • Miao Chua (2017– )
uvedeni jsou náčelníci hlavní politické správy: vojenské komise ÚV KS Číny (1930–1931) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1931–1935) • čínské Rudé armády (1935) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1935–1937) • vojenské komise ÚV KS Číny (1937–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2015) • ústřední vojenské komise (2015– )
Ústřední revoluční vojenská komise Čínské sovětské republiky (leden 1931 – srpen 1937)
komise v lednu – listopadu 1931
předseda a místopředsedové od ledna 1931
předseda: Siang Jing • místopředsedové: Ču Te • Mao Ce-tung
předseda a místopředsedové od června 1931
předseda: Mao Ce-tung • místopředsedové: Ču Te • Siang Jing
předsednictvo od října 1931
předseda: Ču Te • zástupci předsedy: Wang Ťia-siang • Pcheng Te-chuaj
členové
od ledna 1931 25 členů včetně předsedy a místopředsedů
komise v listopadu 1931 – únoru 1934
předseda a místopředsedové od listopadu 1931
předseda: Ču Te • místopředsedové: Wang Ťia-siang • Pcheng Te-chuaj
předseda a místopředsedové od května 1933
předseda (na frontě): Ču Te • úřadující místopředseda (v zázemí): Siang Jing • místopředsedové: Wang Ťia-siang • Pcheng Te-chuaj
členové
od listopadu 1931 15 členů včetně předsedy a místopředsedů, od května 1933 ještě dva členové
komise v únoru 1934 – prosinci 1936
předseda a místopředsedové od února 1934
předseda: Ču Te • místopředsedové: Čou En-laj • Wang Ťia-siang • Siang Jing (od září 1934; zprvu úřadující místopředseda, od října 1934 místopředseda) • Čang Kuo-tchao (od června 1935)
předsednictvo od října 1936
členové
od února 1934 více než 14 členů, od června 1935 ještě dva členové
komise v prosinci 1936 – srpnu 1937
předseda a místopředsedové
předseda: Mao Ce-tung • místopředsedové: Čou En-laj • Čang Kuo-tchao (do března 1937) • Ču Te (od března 1937)
členové předsednictva
Ču Te (od března 1937 místopředseda) • Pcheng Te-chuaj • Žen Pi-š’ • Che Lung
členové
od prosince 1936 16 členů bez předsedy, místopředsedů a členů předsednictva
Ústřední revoluční vojenská komise KS Číny (srpen 1937 – srpen 1945)
tajemník
zástupci tajemníka
Ču Te • Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od listopadu 1938) • Liou Šao-čchi (od března 1943)
členové
Pcheng Te-chuaj • Žen Pi-š’ (do března 1938) • Jie Ťien-jing • Lin Jü-jing (zemřel v březnu 1942) • Che Lung • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Lin Piao
Ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1945 – září 1949)
předseda
místopředsedové
členové
Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)
předseda
místopředsedové
od listopadu 1951 i
Lin Piao • Kao Kang (zemřel v srpnu 1954)
od června 1954 i
členové
Che Lung (místopředseda od června 1954) • Liou Po-čcheng (místopředseda od června 1954) • Čchen I (místopředseda od června 1954) • Lin Piao (místopředseda od listopadu 1951) • Sü Siang-čchien (místopředseda od června 1954) • Jie Ťien-jing (místopředseda od června 1954) • Nie Žung-čen (místopředseda od června 1954) • Kao Kang (místopředseda od listopadu 1951) • Su Jü • Čang Jün-i • Teng Siao-pching • Li Sien-nien • Žao Šu-š’ • Teng C’-chuej • Si Čung-sün • Luo Žuej-čching • Sa Čen-ping (nestraník; zemřel v dubnu 1952) • Čang Č’-čung (RKCC) • Fu Cuo-i (RKCC) • Cchaj Tching-kchaj (RKCC) • Lung Jün (RKCC) • Liou Fej
od června 1954 i
U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník.
Ústřední vojenská komise KS Číny (září 1954 – září 1959)
předseda
členové
Ču Te • Pcheng Te-chuaj (pověřen vyřizováním běžných záležitostí) • Lin Piao • Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Teng Siao-pching • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing
od listopadu 1956
8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda) • Che Lung (do ledna 1967) • Nie Žung-čen
od ledna 1966 i
Čchen I • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Jie Ťien-jing (současně od května 1966 generální sekretář)
stálý výbor (do 1967)
Ču Te • Čchen I (od ledna 1966 místopředseda) • Liou Po-čcheng (od ledna 1966 místopředseda) • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Sü Siang-čchien (od ledna 1966 místopředseda) • Jie Ťien-jing (od ledna 1966 místopředseda) • Luo Žuej-čching (generální sekretář; do prosince 1965) • Tchan Čeng (do ledna 1961)
od března 1967 i
Sie Fu-č’ • Siao Chua (do července 1967) • Jang Čcheng-wu • Su Jü
pracovní konference ústřední vojenské komise
(říjen 1959 – srpen 1967)
Luo Žuej-čching • Tchan Čeng • Jang Čcheng-wu • Siao Chua (do července 1967) • Čchiou Chuej-cuo • Čang Aj-pching (od května 1960 do července 1967)
pracovní skupina ústřední vojenské komise
od srpna 1967
od září 1967
Jang Čcheng-wu (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Li Cuo-pcheng • Li Tchien-chuan (od října 1967) • Liou Ťin-pching (od října 1967)
od března 1968
Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien (místopředseda) • Jie Čchün • Li Cuo-pcheng • Čchiou Chuej-cuo • Sie Fu-č’ (od listopadu 1968) • Wen Jü-čcheng (od listopadu 1968) • Li Tchien-jou (od ledna 1969)
členové
Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou
zástupci generálního sekretáře
Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966)
9. ústřední vojenská komise KS Číny (duben 1969 – srpen 1973)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda, zemřel v září 1971) • Liou Po-čcheng • Čchen I (zemřel v lednu 1972) • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing (od září 1971 výkonný místopředseda)
pracovní skupina ústřední vojenské komise (do října 1971)
pracovní konference ústřední vojenské komise (od října 1971)
členové
v dubnu 1969 zvoleno 42 členů (bez předsedy a místopředsedů)
10. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
předseda
Mao Ce-tung (zemřel v říjnu 1976) • Chua Kuo-feng (od října 1976)
místopředsedové
Jie Ťien-jing (pověřen vyřizováním běžných záležitostí do února 1976 a od března 1977) • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Teng Siao-pching (od ledna 1975 do dubna 1976 a od července 1977)
pracovní konference ústřední vojenské komise
(fakticky do ledna 1974, formálně do února 1975)
ústřední skupina pro vojenské záležitosti
(od ledna 1974 do února 1975)
stálý výbor (od února 1975)
Jie Ťien-jing (předseda) • Wang Chung-wen (do října 1976) • Teng Siao-pching (do dubna 1976 a od července 1977) • Čang Čchun-čchiao (do října 1976) • Liou Po-čcheng • Čchen Si-lien (pověřen vyřizováním běžných záležitostí od února 1976 do března 1977) • Wang Tung-sing • Su Čen-chua • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Su Jü • Li Sien-nien (od 1975) • Wang Čen (od 1975)
členové
v srpnu 1973 zvoleno 63 členů včetně předsedy a místopředsedů
Komunismus
Varianty
Základní témata
Internacionály
Marxismus
Teoretické práce
Pojmy
Lidé
Varianty
Související
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mao_Ce-tung&oldid=23949230“