Přeskočit na obsah

Su Jü

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Su Jü je čínské jméno, v němž Su je příjmení.
Su Jü
Su Jü (v roce 1955)
Su Jü (v roce 1955)
Narození10. srpna 1907
Chuej-tchung, Chu-nan, Říše Čching
Úmrtí5. února 1984 (ve věku 76 let)
Peking,
ČínaČína Čína
Alma mater1. střední škola v Čchang-te
Povolánívojenský velitel, generál
Oceněnístratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická stranaKomunistická strana Číny
ChoťČchu Čching (1941–1984)
Funkceposlanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Su Jü (čínsky pchin-jinem Sù Yù, znaky 粟裕, 10. srpna 1907 Chuej-tchung, Chu-nan – 5. února 1984 Peking) byl čínský vojenský velitel a generál Čínské lidové osvobozenecké armády. Ve své době byl Mao Ce-tungem považován za jednoho z nejlepších vojevůdců (vedle Pcheng Te-chuaje, Lin Piaa a Liou Po-čchenga).[1] Su Jü bojoval ve druhé čínsko-japonské válce a v čínské občanské válce. Byl velitelem Třetí polní armády během občanské války. Jedním z jeho největších úspěchů je dobytí Šanghaje v roce 1949.

Po vítězství komunistů v čínské občanské válce zastával vysokou funkci náčelníka generálního štábu v nově vzniklé Čínské lidové republice.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Su Jü se narodil v okrese Chuej-tchung (v prefektuře Chuaj-chua v provincii Chu-nan) dne 10. srpna 1907, byl tungské národnosti.[3] Byl třetím ze šesti sourozenců. Jeho otec, drobný rolník, se jmenoval Su Čou-cheng (粟周亨) a jeho matka Liang Man-mej (梁满妹). Od roku 1925 navštěvoval 2. provinční normální školu (tj. učitelský institut) v Čchang-te v severozápadní části Chu-nanu, kde se také poprvé dostal do styku s myšlenkami komunismu.[4]

Vojenská tažení a Dlouhý pochod

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1926 vstoupil do Socialistického svazu mládeže Číny a v roce 1927 se připojil ke Komunistické straně Číny. Aktivně se zúčastnil Severního pochodu a později také Nanchangského povstání. Během třicátých let se ukázal jako jeden z nejschopnějších partyzánských velitelů sovětské oblasti Ťiang-si-Fu-ťien. Dlouhého pochodu se však nezúčastnil, protože jeho jednotka patřila mezi oddíly, které zůstaly na jihu Če-ťiangu a bojovaly proti nacionalistickým jednotkám až do roku 1937.

Druhá čínsko-japonská válka

[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války v roce 1937 byl Su Jü jmenován zástupcem velitele 2. oddílu a poté v dubnu 1938 velitelem předvoje Nové 4. armády.

Podařilo se mu zvítězit nad japonskou armádou, když jeho jednotky vyhrály v první bitvě u Wej-kangu. Následně vedl další kampaně proti japonským agresorům v Nankingu, Wu-chu and Li-šuej. Byl také zodpovědný za rozšíření komunistických mocenských základen v provinciích Šan-tung a Ťiang-su, kde se vedly boje o města ovládané nacionalisty.

Během války byl Su Yu velitelem první divize Nové čtvrté armády[5] a etabloval se jako jeden z nejschopnějších velitelů komunistických ozbrojených sil. Vyhrál sérii bitev proti armádě Kuomintangu i armádě Japonska. Na konci války byl jmenován vrchním velitelem středočínské vojenské oblasti komunistů, ke které příslušely také rozsáhlé oblasti ve střední a východní Číně.

Čínská občanská válka

[editovat | editovat zdroj]

Během čínské občanské války začínal Su Yu jako zástupce velitele komunistické Východočínské polní armády, v únoru 1949 přejmenované na Třetí polní armádu.

Jeho úspěchy v bitvách přesvědčily Mao Ce-tunga, aby změnil svou vojenskou strategii v čínské občanské války a přešel od tradiční partyzánské války k mobilnímu a konvenčnímu přístupu. V červenci 1946 vedl 30 000 komunistických vojáků, kteří zvítězili nad nacionalistickými jednotkami Kuomintangu, jenž sčítaly přes 120 000 mužů. Jeho vojska zvítězila v sedmi střetnutích, zajala a zabila více než 53 000 vojáků Kuomintangu.[6] Kampaň ve středním Ťiang-su byla první z mnoha brilantních kampaní, které podtrhovaly jeho vůdcovské schopnosti. Byl také velitelem Čínské lidové osvobozenecké armády v mnohem známější a propagovanější kampani Meng-liang, ve které se mu podařilo zcela zničit elitní nacionalistickou 74. divizi poté, co ji se svými jednotkami obklíčil.

Byl hlavním velitelem během kampaně Chuaj-chaj (listopad 1948 až leden 1949). Byl to právě jeho návrh z 22. ledna 1948, aby jeho armáda a armáda Liou Po-čchenga použily strategii náhlého soustředění a náhlého rozptýlení, čímž dosáhli rozhodujícího vítězství na konci roku 1948 včetně zničení pěti nacionalistických armád a zabitím nebo zajetí 550 000 nacionalistických vojáků. Samotná Suova armáda zničila čtyři nacionalistické armády a byla rozhodující silou při zničení páté.

Po založení ČLR

[editovat | editovat zdroj]

Když v roce 1950 vypukla korejská válka, předpokládalo se, že to bude právě Su, kdo povede Čínskou dobrovolnickou armádu právě díky jeho válečným zkušenostem a schopnostem vést velký počet vojáků. Kvůli svému zranění (způsobené střepinami ve 30. letech) však ani Su, ani Lin Piao (který byl také nemocný), nebyli schopni velet Čínské dobrovolnické armádě. Nakonec byl vybrán Pcheng Te-chuaj.

V roce 1955 byl Su jmenován armádním generálem (ta-ťiang). Tuto hodnost získalo pouze 9 dalších velitelů. Dále působil na mnoha pozicích a zastával i funkci zástupce náčelníka (od 1951) a náčelníka (říjen 1954 – říjen 1958) generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, v 70. letech vedl Akademii vojenských věd. Působil v nejvyšších vojenských orgánech řídících ozbrojené síly Čínské lidové republiky: Lidové revoluční vojenské radě (člen od října 1949 do září 1954), Státním výboru obrany (člen od září 1954 do ledna 1975) a Ústřední vojenské komisi KS Číny (člen od listopadu 1956 do září 1982, člen stálého výboru v březnu – srpnu 1967 a únoru 1975 – září 1982). Mnoho let byl poslancem a v letech 1980–1983 i místopředsedou Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (čínského parlamentu). Zaujímal vysoké postavení ve straně, od roku 1945 byl kandidátem, v letech 1956–1982 členem ústředního výboru KS Číny, poté členem stálého výboru ústřední poradní komise KS Číny.

V závěru života vydal Vzpomínky Su Jüa (粟裕回忆录, Su Jü chuej-i-lu). Zemřel v Pekingu 5. února 1984 ve věku 76 let.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Su Yu na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 张雄文. 1947年蒋介石如何点评关内解放军各部战斗力？ [online]. 凤凰网. Dostupné online. (zh-hans) 
  2. ↑ Archivovaná kopie. cpcchina.chinadaily.com.cn [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-25. 
  3. ↑ Archivovaná kopie. cpcchina.chinadaily.com.cn [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-25. 
  4. ↑ https://ww2db.com/person_bio.php?person_id=816
  5. ↑ Ch'en, Jerome, et al. The Nationalist Era in China, 1927-1949. Spojené království, Cambridge University Press, 1991. S. 238
  6. ↑ https://historica.fandom.com/wiki/Su_Yu

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
Deset armádních generálů Čínské lidové osvobozenecké armády (1955)
Náčelníci generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády, jejich předchůdci a nástupci
Liou Po-čcheng (1930–1931) • Ču Jün-čching (1931) • Kuo Chua-žuo (1931) • Jie Ťien-jing (1931–1934) • Liou Po-čcheng (1934–1935) • Jie Ťien-jing (1935–1936) • Liou Po-čcheng (1936–1937) • Siao Ťin-kuang (1937–1938) • Tcheng Taj-jüan (1938–1940) • Wang Žuo-fej (1940–1941) • Jie Ťien-jing (1941–1945) • Pcheng Te-chuaj (1945–1947) • Čou En-laj (1947–1949, úřadující) • Sü Siang-čchien (1949–1954) • Nie Žung-čen (1950–1954, úřadující) • Su Jü (1954–1958) • Chuang Kche-čcheng (1958–1959) • Luo Žuej-čching (1959–1965) • Jang Čcheng-wu (1965–1968, úřadující do 1966) • Chuang Jung-šeng (1968–1971) • neobsazeno (1971–1975) • Teng Siao-pching (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Teng Siao-pching (1977–1980) • Jang Te-č’ (1980–1987) • Čch’ Chao-tchien (1987–1992) • Čang Wan-nien (1992–1995) • Fu Čchüan-jou (1995–2002) • Liang Kuang-lie (2002–2007) • Čchen Ping-te (2007–2012) • Fang Feng-chuej (2012–2017) • Li Cuo-čcheng (2017– )
uvedeni jsou náčelníci generálního štábu: ústřední revoluční vojenské komise Čínské sovětské republiky (1930–1933) • čínské Rudé armády (1933–1936) • ústřední revoluční vojenské komise (1936–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2016) • a náčelníci spojeného štábu ústřední vojenské komise (2016– )
Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)
předseda
místopředsedové
od listopadu 1951 i
Lin Piao • Kao Kang (zemřel v srpnu 1954)
od června 1954 i
členové
Che Lung (místopředseda od června 1954) • Liou Po-čcheng (místopředseda od června 1954) • Čchen I (místopředseda od června 1954) • Lin Piao (místopředseda od listopadu 1951) • Sü Siang-čchien (místopředseda od června 1954) • Jie Ťien-jing (místopředseda od června 1954) • Nie Žung-čen (místopředseda od června 1954) • Kao Kang (místopředseda od listopadu 1951) • Su Jü • Čang Jün-i • Teng Siao-pching • Li Sien-nien • Žao Šu-š’ • Teng C’-chuej • Si Čung-sün • Luo Žuej-čching • Sa Čen-ping (nestraník; zemřel v dubnu 1952) • Čang Č’-čung (RKCC) • Fu Cuo-i (RKCC) • Cchaj Tching-kchaj (RKCC) • Lung Jün (RKCC) • Liou Fej
od června 1954 i
U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník.
Ústřední vojenská komise KS Číny (září 1954 – září 1959)
předseda
členové
Ču Te • Pcheng Te-chuaj (pověřen vyřizováním běžných záležitostí) • Lin Piao • Liou Po-čcheng • Che Lung • Čchen I • Teng Siao-pching • Luo Žung-chuan • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Jie Ťien-jing
od listopadu 1956
8. ústřední vojenská komise KS Číny (září 1959 – duben 1969)
předseda
místopředsedové
Lin Piao (výkonný místopředseda) • Che Lung (do ledna 1967) • Nie Žung-čen
od ledna 1966 i
Čchen I • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Jie Ťien-jing (současně od května 1966 generální sekretář)
stálý výbor (do 1967)
Ču Te • Čchen I (od ledna 1966 místopředseda) • Liou Po-čcheng (od ledna 1966 místopředseda) • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Sü Siang-čchien (od ledna 1966 místopředseda) • Jie Ťien-jing (od ledna 1966 místopředseda) • Luo Žuej-čching (generální sekretář; do prosince 1965) • Tchan Čeng (do ledna 1961)
od března 1967 i
Sie Fu-č’ • Siao Chua (do července 1967) • Jang Čcheng-wu • Su Jü
pracovní konference ústřední vojenské komise
(říjen 1959 – srpen 1967)
Luo Žuej-čching • Tchan Čeng • Jang Čcheng-wu • Siao Chua (do července 1967) • Čchiou Chuej-cuo • Čang Aj-pching (od května 1960 do července 1967)
pracovní skupina ústřední vojenské komise
od srpna 1967
od září 1967
Jang Čcheng-wu (předseda) • Wu Fa-sien • Jie Čchün • Čchiou Chuej-cuo • Li Cuo-pcheng • Li Tchien-chuan (od října 1967) • Liou Ťin-pching (od října 1967)
od března 1968
Chuang Jung-šeng (předseda) • Wu Fa-sien (místopředseda) • Jie Čchün • Li Cuo-pcheng • Čchiou Chuej-cuo • Sie Fu-č’ (od listopadu 1968) • Wen Jü-čcheng (od listopadu 1968) • Li Tchien-jou (od ledna 1969)
členové
Su Jü (od března 1967 člen stálého výboru) • Čchen Keng • Siao Ťing-kuang • Wang Šu-šeng • Sü Kuang-ta • Liou Ja-lou
zástupci generálního sekretáře
Su Čen-chua (do 1967) • Siao Siang-žung (do května 1966) • Siao Chua (od října 1959 do července 1967) • Jang Čcheng-wu (od června 1965 do března 1968) • Wang Sing-tching (od března 1966)
10. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1973 – srpen 1977)
předseda
Mao Ce-tung (zemřel v říjnu 1976) • Chua Kuo-feng (od října 1976)
místopředsedové
Jie Ťien-jing (pověřen vyřizováním běžných záležitostí do února 1976 a od března 1977) • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Teng Siao-pching (od ledna 1975 do dubna 1976 a od července 1977)
pracovní konference ústřední vojenské komise
(fakticky do ledna 1974, formálně do února 1975)
ústřední skupina pro vojenské záležitosti
(od ledna 1974 do února 1975)
stálý výbor (od února 1975)
Jie Ťien-jing (předseda) • Wang Chung-wen (do října 1976) • Teng Siao-pching (do dubna 1976 a od července 1977) • Čang Čchun-čchiao (do října 1976) • Liou Po-čcheng • Čchen Si-lien (pověřen vyřizováním běžných záležitostí od února 1976 do března 1977) • Wang Tung-sing • Su Čen-chua • Sü Siang-čchien • Nie Žung-čen • Su Jü • Li Sien-nien (od 1975) • Wang Čen (od 1975)
členové
v srpnu 1973 zvoleno 63 členů včetně předsedy a místopředsedů
11. ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
předseda
Chua Kuo-feng (do června 1981) • Teng Siao-pching (od června 1981)
místopředsedové
stálý výbor
Li Sien-nien • Su Jü • Luo Žuej-čching (generální sekretář, zemřel v srpnu 1978) • Wang Tung-sing (do února 1980) • Čchen Si-lien (do února 1980) • Wej Kuo-čching • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Čang Tching-fa
od března 1978 i
od ledna 1979 i
Keng Piao (v lednu 1979 – červenci 1981 generální sekretář)
od ledna 1980 i
od července 1981 i
Jang Šang-kchun (současně generální sekretář)
členové
v srpnu 1977 zvoleno 63 členů včetně předsedy, místopředsedů a členů stálého výboru
Místopředsedové stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců
1. volební období (1954–1959)
od 1958 i
2. volební období (1959–1964)
3. volební období (1965–1975)
4. volební období (1975–1978)
od 1976 i
5. volební období (1978–1983)
od 1979 i
od 1980 i
od 1981 i
6. volební období (1983–1988)
od 1986 i
7. volební období (1988–1993)
8. volební období (1993–1998)
9. volební období (1998–2003)
10. volební období (2003–2008)
11. volební období (2008–2013)
12. volební období (2013–2018)
13. volební období (2018–2023)
14. volební období (2023–2028)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Su_Jü&oldid=23540805“