Přeskočit na obsah

Teng Čung-sia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Teng Čung-sia
Narození5. října 1894
Yizhang County
Úmrtí21. září 1933 (ve věku 38 let)
Nanking
Příčina úmrtístřelná rána
Alma materPekingská univerzita
Povoláníodborář, politik a spisovatel
Ocenění100 hrdinů a příkladných osobností, které mimořádně přispěly k založení Nové Číny
Politická stranaKomunistická strana Číny
Nábož. vyznáníbez vyznání
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Teng Čung-sia je čínské jméno, v němž Teng je příjmení.

Teng Čung-sia (čínsky pchin-jinem Dèng Zhōngxià, znaky zjednodušené 邓中夏, tradiční 鄧中夏; 5. října 1894 – 21. září 1933) byl čínský komunistický revolucionář, jeden ze zakladatelů Komunistické strany Číny a v letech 1922–1925 a od roku 1927 člen nebo kandidát jejího ústředního výboru a krátce i člen politbyra Komunistické strany Číny. Ve 20. letech se podílel na budování odborového hnutí, po roce 1927 obnovoval komunistické organizace v Šanghaji a později v Kuang-tungu. V letech 1930–1932 působil u komunistických povstaleckých vojsk Che Lunga na západě Chu-nanu, poté se vrátil do vedení šanghajské organizace strany. Roku 1933 byl zatčen kuomintangskými úřady, odmítl přejít na jejich stranu a byl popraven.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Teng Čung-sia se narodil 5. října 1894 v okrese I-čang na jihu provincie Chu-nan v rodině úředníka.[1] Jeho otec, Teng Tien-mo, složil provinční úřednické zkoušky a koncem čchingského období působil ve správě provincie Chu-nan. Po roce 1912 v republikánské Číně byl členem provinčního shromáždění v Chunanu a poradce chunanské vlády.[1] Svá raná léta Teng Čung-sia strávil na státní střední škole v Čen-čou, poté nastoupil na střední školu v Cheng-jangu a roku 1915 na prestižní vyšší normální školu v Čchang-ša, kde se setkal se s Mao Ce-tungem a Cchaj Che-senem, mezi jeho učitele patřil Jang Čchang-ťi.[2]

V patnácti letech mu otec zorganizoval manželství, nicméně Teng po dvou letech svou ženu opustil, ovšem finančně ji podporoval i po odchodu z domova roku 1915. Znovu se oženil roku 1926 s komunistkou Li Chuej-sin, se kterou měl roku 1929 syna.[2] V roce 1917 Teng Čung-sia doprovázel svého otce do Pekingu, kde se zapsal na katedru čínského jazyka Pekingské univerzity a vlivem Li Ta-čaoa se přiklonil k marxismu. V roce 1919 se zapojil hnutí čtvrtého května jako jeden ze studentských vůdců[3] a na univerzitě vstoupil do marxistické výzkumné skupiny. V roce 1920 tato skupina založila komunistickou organizaci, v níž byl Li Ta-čao zvolen tajemníkem a jejímž členem se stal i Teng Čung-sia. Jejich skupina se roku 1921 podílela na založení Komunistické strany Číny.

Od roku 1920 se zapojil do dělnického hnutí v Pekingu a severní Číně. V komunistické straně byl pověřen organizací odborového hnutí (jako tajemník odborového sekretariátu strany, fungujícího do roku 1923). Dělníky vzdělával a zakládal dělnické odbory, organizoval stávky. V červenci téhož roku byl na II. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výkonného výboru KS Číny.[4] V roce 1923 získal na Liovo doporučení vedoucí administrativní místo na Šanghajské univerzitě, kterou v rámci krátkodobé spolupráce spoluzakládaly KS Číny a Kuomintang. Na školu pozval řadu komunistů, včetně Cchaj Che-sena, Čchü Čchiou-paje a Li Ta, aby na ní vyučovali a využil univerzitu k výchově a získání talentů pro komunistickou stranu.[4] Na III. sjezdu KS Číny v červnu 1923 byl zvolen kandidátem ústředního výkonného výboru. V roce 1924 vstoupil do Kuomintangu a pracoval v oddělení dělníků a rolníků jeho šanghajské organizace, i nadále se podílel na organizaci odborového hnutí, v letech 1923–1924 se také angažoval ve vedení Socialistického svazu mládeže Číny. V roce 1925, po založení Všečínské federace odborů, se stal členem pětadvacetičlenného výkonného výboru a tajemníkem federace a vedoucím jejího oddělení propagandy,[5] načež zorganizoval stávku v Kantonu a Hongkongu, která trvala od června 1925 do října 1926.

Na V. sjezdu KS Číny v dubnu–květnu 1927 byl zvolen členem ústředního výboru. Po rozpadu první jednotné fronty se podílel na přípravách Nančchangského povstání, krátce působil jako generální sekretář ústředního výboru Komunistické strany Číny. V srpnu 1927 byl zvolen kandidátem prozatímního politického byra ústředního výboru KS Číny.[4] Krátce působil jako tajemník provinčního výboru KS Číny v Ťiang-su, načež byl vyslán do Šanghaje, aby organizoval členy strany přeživší kuomintangské masakry. V únoru 1928 byl přeložen do Kuang-tungu a Hongkongu, aby obnovil tamní zničené organizace KS Číny.[4] V březnu 1928 odcestoval do Moskvy, kde se zúčastnil IV. kongresu Kominterny a působil jako člen Všečínské všeobecné dělnické federace. V březnu 1928 odjel do Moskvy, kde se zúčastnil IV. kongresu Rudé odborové internacionály[4] a VI. sjezdu KS Číny v červnu–červenci 1928, na němž byl zvolen kandidátem ústředního výboru.

V červenci 1930 se vrátil z Moskvy do Šanghaje a vzápětí se zapojil do ozbrojeného boje v západním Chu-nanu a Chu-peji jako představitel ústředního výboru a politický komisař 2. sboru čínské Rudé armády vedeném Che Lungem a Čou I-čchünem.[4] V roce 1932 se tajně vrátil do Šanghaje, aby pokračoval v podzemním boji v Kuomintangem.[4]

Dne 15. května 1933 byl v Šanghaji zatčen.[6] Jelikož byl významným komunistickým vůdcem, jeho zatčení přitáhlo pozornost Čankajška. Ten mu nabídl vysokou pozici v Kuomintangu s dobrým platem, pokud přejde na jeho stranu. Teng Čung-sia odmítl, a tak byl kuomintangskými policisty mučen a 21. září 1933 zastřelen.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deng Zhongxia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b KWAN, Daniel Y. K. Marxist Intellectuals and the Chinese Labor Movement: A Study of Deng Zhongxia (1894-1933). Seattle: University of Washington Press, 1997. 309 s. ISBN 9780295976013. S. 9. (anglicky) [Dále jen Kwan]. 
  2. ↑ a b Kwan, s. 12–13.
  3. ↑ Kwan, s. 18.
  4. ↑ a b c d e f g 新华网 [Sin-chua]. 邓中夏 [online]. 新华网, 2003-01-17 [cit. 2024-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky) 
  5. ↑ Kwan, s. 103.
  6. ↑ Kwan, s. 3.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KWAN, Daniel Y. K. Marxist Intellectuals and the Chinese Labor Movement: A Study of Deng Zhongxia (1894-1933). Seattle: University of Washington Press, 1997. 309 s. ISBN 0-295-97601-2. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
5. politbyro ÚV KS Číny (květen 1927 – červenec 1928)
politbyro od května 1927
členové politbyra
stálý výbor
(do července 1927)
Čchen Tu-siou (do července 1927 generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Čang Kuo-tchao • Čou En-laj (prozatímní člen stálého výboru, do června 1927)
od června 1927 i
Čchü Čchiou-paj (do června 1927) • Tchan Pching-šan
Li Wej-chan • Čchü Čchiou-paj (v červnu 1927 člen stálého výboru) • Tchan Pching-šan (od června 1927 člen stálého výboru) • Li Li-san • Čou En-laj (do června 1927 prozatímní člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
prozatímní stálý výbor
(červenec – srpen 1927)
prozatímní politbyro od srpna 1927
členové
stálý výbor
Čchü Čchiou-paj (předseda prozatímního politbyra) • Su Čao-čeng • Li Wej-chan
od listopadu 1927 i
Čou En-laj • Luo I-nung (zatčen a zabit v dubnu 1928)
od února 1928 i
od května 1928 i
Siang Čung-fa • Luo I-nung (od listopadu 1927 člen stálého výboru) • Ku Šun-čang • Wang Che-po (do října 1927) • Pcheng Pchaj • Žen Pi-š’ (od května 1928 člen stálého výboru)
kandidáti
Teng Čung-sia • Čou En-laj (od listopadu 1927 člen politbyra a stálého výboru) • Mao Ce-tung (do listopadu 1927) • Pcheng Kung-ta (do listopadu 1927) • Čang Tchaj-lej (padl v prosinci 1927) • Čang Kuo-tchao (do listopadu 1927) • Li Li-san
• → 6. politbyro
Generální sekretáři ústředního výboru Komunistické strany Číny
Wang Žuo-fej (1926–1927) • Čchen Tu-siou (1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Teng Čung-sia (1927) • Li Wej-chan (1927–1928) • Čou En-laj (1928) • Li Li-san (1928–) • ? (–1930) • Li Li-san (1930) • Kche Čching-š’ (1931–1933) • Teng Jing-čchao (1934–1935) • Teng Siao-pching (1935) • Čang Wen-pin (1935–1937) • Wang Žuo-fej (1937–1940) • Žen Pi-š’ (1941–1950) • Liou Šao-čchi (1950–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956, poté do 1967 generální tajemník sekretariátu) • Chu Jao-pang (1978–1980, poté do 1982 generální tajemník sekretariátu)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Teng_Čung-sia&oldid=24229519“