Přeskočit na obsah

Buzludža

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Buzludža
Бузлуджа
Památník Buzludža
Památník Buzludža

Vrchol1439 m n. m.
Prominence102 m ↓ východní sedlo
Izolace2,3 km → Atovo padalo
Poloha
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
PohoříStara planina
Souřadnice
Buzludža
Buzludža
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buzludža (bulharsky Бузлуджа, jméno odvozeno od tureckého ledový) je vrchol v balkánském pohoří Stara planinaBulharsku. Nejvyšší bod, označovaný jako Buzludža, je na kótě 1439 m n. m. Původní nejvyšší vrchol, ležící jihovýchodně (do 29. června 1942 znám jako Buzludža, poté byl pojmenován Hadži Dimitar, bulharsky Хаджи Димитър), dosahoval 1441 m n. m., byl uměle snížen na 1432 metrů. V roce 1868 to bylo místo poslední bitvy mezi bulharskými povstalci (v čele s Hadžim Dimitarem a Stefanem Karadžou) a Osmanskou říší.

Památník

[editovat | editovat zdroj]

Na jihovýchodním vrcholu (1432 m n. m., asi 500 metrů od hlavního vrcholu) byl za bulharského komunistického režimu postaven Památník Bulharské komunistické strany (BKP), též nazývaný neformálně Buzludža. Je upomínkou události z roku 1891, kdy tajně sestavená skupina socialistů v čele s Dimitarem Blagoevem v zemi vytvořila organizované socialistické hnutí, které vedlo k založení Bulharské dělnické sociálnědemokratické strany (předchůdce BKP).

Historie výstavby

[editovat | editovat zdroj]

Stavba památníku začala 23. ledna 1974 pod vedením architekta Georgiho Stoilova (bývalého starosty Sofie a spoluzakladatele Unie architektů v Bulharsku). Architektonický návrh byl vypracován ve stylu brutalismu, kterým byl Stoilov ovlivněn.[1] K vytvoření plochy na vrcholu hory byla použita trhavina TNT. Z vrcholu bylo odstraněno více než 15 000 krychlových metrů horniny a výška vrchu se tím snížila ze 1441 na 1432 metrů. Na výstavbě památníku pracovalo více než 6000 lidí – kromě dělníků, dobrovolníků, inženýrů, sochařů a dalších umělců též na 500 vojáků pod velením generála Delčo Delčeva.[1] Kvůli klimatickým podmínkám práce probíhaly zpravidla jen od května do září. Pro přepravu materiálu na vrchol hory byly vybudovány nové silnice, na stavbu bylo použito 70 000 tun betonu, 3 000 tun oceli a 40 tun skla.[1] Náklady na stavbu byly 14 186 000 leva. K tomu je nutno připočíst další náklady na budování infrastruktury, jako například rozvodů elektřiny, nádrží na vodu či silnice z Kranu na Buzludžu, takže celkové finální náklady nakonec představovaly zhruba 25 miliónů leva. Zčásti byly tyto náklady pokryty dary a příspěvky od občanů, ziskem z prodeje známek a také zvýšenou daní o 0,5 %, takže na stavbu de facto přispěl každý občan Bulharska.[1]

Využití památníku

[editovat | editovat zdroj]

Památník byl slavnostně otevřen 23. srpna 1981 za účasti Todora Živkova, generálního tajemníka Ústředního výboru Bulharské komunistické strany.[1] Vzhledem k tomu, že na výstavbu přispěli všichni občané země, byl památník volně přístupný všem. Návštěvu bylo však nutné si kvůli velkému zájmu veřejnosti rezervovat předem. Podle záznamů Památník Bulharské komunistické strany na Buzludže v letech 1981–1989 navštívily na 2 milióny lidí. Až do konce vlády komunistů v Bulharsku se zde konaly rovněž různé stranické akce a slavnostní události, včetně návštěv zahraničních delegací.[1]

Po roce 1990

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990 památník chátrá, avšak zůstal stále volně přístupný veřejnosti.[2] V souvislosti s vandalismem a rozkrádáním dílků mozaik návštěvníky byly vchody do budovy zazděny a na místě je trvale hlídač v unimobuňce a dohlíží na to, aby se nikdo nepokoušel dostat dovnitř.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Buzludzha monument na anglické Wikipedii a Хаджи Димитър (връх) na bulharské Wikipedii.

  1. a b c d e f History of the Buzludza Memorial House [online]. [cit. 2018-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-19. (anglicky) 
  2. NOSEK, Michal. Brutalistní UFO bulharských komunistů chátrá téměř třicet let. Prohlédněte si netradiční atrakci. E15 [online]. 2018-07-29 [cit. 2018-07-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]