Buližník
| Buližník | |
|---|---|
 Buližník | |
| Zařazení | sedimentární |
| Hlavní minerály | Chalcedon, Opál, křemen |
| Akcesorie | Grafit |
| Textura | neklastická |
| Barva | šedá, černá |
Buližník (lydit) je vžité označení usazené křemité horniny (silicitu) pocházející ze starohor, používané zejména v oblasti českého masivu.[1] Tvoří jej převážně krystalický oxid křemičitý ve formě křemene, chalcedonu či opálu. Má černou nebo šedavou barvu a vysokou tvrdost, pro kterou jej používali někdy pravěcí lidé místo pazourků. Pro svou tvrdost byl taktéž používán jako prubířský kámen. Ve stavebnictví se používá jako kamenivo. Častou příměsí je grafit[1] organického původu, někdy bývají zastoupeny i další stopové prvky (V, Cr, Ba, Pb, Sr, Se, Ti, Cu aj.)[2]
Buližníky se hojně vyskytují v usazených vrstvách ve středních a západních Čechách, kde tvoří protáhlá čočkovitá tělesa o rozměrech v řádu stovek metrů. Tato tělesa bývají soustředěna v pruzích sledovatelných na mnohakilometrové vzdálenosti. Díky své odolnosti vůči zvětrávání a erozi tvoří v krajině vyvýšeniny a skaliska.[2] Buližníky tvoří jednak masivní tělesa, dále laminované až vrstevnaté polohy, nebo výrazně brekciované textury s polohami stromatolitických textur.[3]
Na vznik buližníků existují různé názory, ačkoli autoři se vesměs shodují, že k jejich tvorbě přispěly hydrotermální roztoky spjaté s vulkanickou činností. Podle jedné hypotézy jsou buližníky pojímány jako biochemické horniny vzniklé srážením gelu kyseliny křemičité z horkých pramenů za přispění mikroorganismů. Podle druhé hypotézy jde taktéž o biochemickou horninu, avšak vznik buližníku je vysvětlován silicifikací (prokřemeněním) karbonátů v rané fázi diagenetických přeměn. Podle třetí koncepce se jedná o běžné usazené horniny (např. břidlice), které byly druhotně prokřemeněny.[2]
V buližnících byly nalezeny tence páskované stromatolitické struktury a jiné mikrofosilie. To svědčí o tom, že buližníky mohly vznikat i ve velmi mělkém pobřežním prostředí v zátokách a na svazích sopek.[2] Jindy jsou tyto struktury vysvětlovány vznikem v prostředí hlubokomořských kuřáků.[3] V terénu však výskyt buližníků nemusí být přímo vázaný na vulkanická tělesa.[2]
Příklady výskytu buližníku
[editovat | editovat zdroj]Česko
[editovat | editovat zdroj]- Čičovický kamýk u Číčovic
- Divoká Šárka v Praze – Liboci
- Fajmanovy skály a Klenky
- Hudlická skála
- Kněživka u Tuchoměřic
- Pazderna – silicitový hřbítek
- vrch Radyně u Plzně
- vrch Ostrá Hůrka u Plzně
- Tupadelské skály u Klatov
- Velká skála v Praze – Troji
- skála Vlčtejn
- Vraní skála u Zdic
- Zdická skalka u Kublova
- menhir Zkamenělý slouha – Praha 8
- Rusavky u Kralup nad Vltavou
- Lobkovice u Neratovic
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b PETRÁNEK, Jan. On-line geologická encyklopedie - heslo buližník [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e CHLUPÁČ, Ivo, et al. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2011. 438 s. ISBN 978-80-200-1961-5. S. 38.
- ↑ a b STÁRKOVÁ, Marcela; HALODOVÁ, Patricie; MRÁZOVÁ, Štěpánka. Geneze neoproterozoických silicitů (buližníků) s tzv. stromatolitovými texturami na území Brd. S. 57–62. Geoscience Research Reports [online]. Česká geologická služba, 2018 [cit. 2021-03-03]. Roč. 51, čís. 1/2018, s. 57–62. Dostupné online. ISSN 2336-5757.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo buližník ve Wikislovníku
