Buchwaldova–Hartwigova aminace
Buchwaldova–Hartwigova aminace je organická reakce používaná k tvorbě vazeb uhlík-dusík reakcí arylhalogenidů s aminy za katalýzy palladiem.[1] Takové reakce poprvé popsali v roce 1983 Stephen Buchwald a John F. Hartwig. Buchwaldova–Hartwigova aminace překonává nedostatky jiných metod, jako je nukleofilní substituce, protože při ní lze použít více různých substrátů i funkčních skupin.[2] Její rozvoj umožnil snadnější přípravu arylaminů oproti dosavadním postupům (nukleofilní aromatické substituci nebo Goldbergové reakci).
![Schéma Buchwaldovy–Hartwigovy reakce](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e2/Buchwaldhartwig.png/500px-Buchwaldhartwig.png)
Bylo vytvořeno několik „generací“ katalytických systémů pro Buchwaldovu–Hartwigovu aminaci, přičemž každá nová umožnila využití většího rozsahu reaktantů i zmírnění reakčních podmínek, díky čemuž může každý amin reagovat s téměř všemi arylovými deriváty. Vzhledem k častému výskytu vazeb C-N v molekulách léčiv a přírodních látek má tato reakce v organické syntéze značné využití.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První palladiem katalyzovaná reakce vytvářející vazbu C-N byla popsána roku 1983; šlo o reakci určitých arylbromidů s N,N-diethylamino-tributylcínem za přítomnosti 1 molárního procenta PdCl2[P(o-tolyl)3]2. Bylo vyzkoušeno několik arylbromidů, ovšem jen při použití elektronově neutrálních a stericky nenarušovaných bylo dosaženo dobrých výtěžností.[3]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/3f/Migita.png/450px-Migita.png)
V roce 1984 popsali Dale L. Boger a James S. Panek vznik vazby C–N za přítomnosti stechiometrického množství tetrakis(trifenylfosfin)palladia v reakci, která byla součástí syntézy lavendamycinu. Pokusy o opakování této reakce byly neúspěšné.[4]
![Reakce vytvářející vazbu C-N při totální syntéze lavendamycinu](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/45/Bogerpanekamination.png/400px-Bogerpanekamination.png)
V roce 1994 zveřejnil John F. Hartwig studii zaměřenou na sloučeniny palladia, které použil Migita, a zjistil, že aktivním katalyzátorem je d10 komplex Pd[P(o-tolyl)3]2, rovněž navrhl katalytický cyklus, jehož součástí je oxidační adice arylbromidu.[5]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/Hartwig1.png/650px-Hartwig1.png)
Ve stejném roce Stephen Buchwald zveřejnil rozšíření Migitova výzkumu, v němž uvedl dvě významná vylepšení. První z nich byla transaminační reakce Bu3SnNEt2 následovaná odstraněním těkavého diethylaminu pomocí argonu, což umožnilo použití většího počtu primárních i sekundárních, acyklických i cyklických, aminů. Druhá spočívala v menších změnách při použití arenů s vysokými či nízkými elektronovými hustotami (vyšší teploty, delší reakční doba); nebyly ovšem použity ortho-substituované areny.[6]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ef/Buchwald1994.png/550px-Buchwald1994.png)
Roku 1995 se ukázalo, že tyto reakce lze provádět pomocí volných aminů za přítomnosti terc-butoxidu sodného nebo bis(trimethylsilyl)amidu lithného jako zásady, která umožnila spojování molekul organocínové sloučeniny s aminy. I když tak bylo dosaženo vyšší rychlosti reakce, tak bylo možné použít téměř výhradně jen sekundární aminy, protože docházelo k beta-hydridové eliminaci bromarenů.[7][8]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9c/Tinfree.png/500px-Tinfree.png)
Tyto studie vedly k vývinu první generace Buchwaldových–Hartwigových katalytických systémů. Později byly objeveny fosfinové ligandy, které umožnily použití širšího spektra aminů i arylových skupin, jako jsou aryljodidy, arylchloridy a aryltrifláty, a také provádění reakcí za pokojové teploty a pomocí slabších zásad.
Mechanismus[editovat | editovat zdroj]
Reakční mechanismus Buchwaldovy–Hartwigovy aminace je podobný jako u palladiem katalyzovaných reakcí vytvářejících vazbu C-C. Jeho součástí jsou oxidační adice arylhalogenidu na sloučeninu Pd(0), adice aminu na oxidačně adiční komplex a deprotonace následovaná redukční eliminací. Společně s redukční eliminací mohou probíhat vedlejší reakce, při kterých u aminu dochází k beta-hydridové eliminaci za vzniku iminu dehydrohalogenovaného arenu.[9]
V průběhu vývoje reakce byly pomocí mechanistických studií identifikovány některé vedlejší produkty. Při těchto studiích se také ukázalo, že může, v závislosti na tom, zda jsou použity monodentátní či chelatující fosfinové ligandy, probíhat různými způsoby.
Katalytický cyklus probíhá takto:[10][11][12][13]
![Katalytický cyklus u systému obsahujícího monodentátní fosfinový ligand](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cb/Monophosmechanism.png/600px-Monophosmechanism.png)
Při použití systému monodentátního ligandu a monofosfinové sloučeniny palladia pravděpodobně vzniká palladnatá sloučenina, která je v rovnováze s μ-halogenovým dimerem. Stabilita tohoto dimeru závisí na druhu halogenu a klesá v pořadí I > Br > Cl, proto nejspíše aryljodidy s katalyzátory první generace reagují pomalu. Poté se vytvoří komplex aminu s ligandem, který je deprotonován zásadou a vznikne amid palladia (při použití chelatujícího ligandu tyto dva kroky probíhají v obráceném pořadí, ke komplexaci zásady dojde před vznikem amidu). Vzniklý meziprodukt podléhá redukční eliminaci, čímž se utvoří produkt a dojde k obnovení katalyzátoru. Může se ovšem objevit vedlejší reakce v podobě beta-hydridové eliminace, která vede ke tvorbě iminu a dehydrohalogenovaného arenu.
Je-li použit chelatující ligand, tak nedochází ke vzniku monofosfinového meziproduktu; místo toho za přítomnosti L2Pd komplexu proběhne oxidační adice, tvorba aminu a redukční eliminace. K redukční eliminaci může dojít u tetrakoordinovaného bisfosfinového i trikoordinovaného monofosfinového arylpalladiumamidového komplexu, přičemž u trikoordinovaného probíhá obecně rychleji. U trikoordinovaných ligandů se navíc objevuje také β-hydridové eliminace. U arylpalladiových komplexů obsahujících chelatující fosfiny probíhá pomalu, a tak je v těchto případech nejvýznamnější reakcí redukční eliminace.[14]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem k významu tvorby vazeb C-N při syntéze léčiv a přírodních látek se Buchwaldova–Hartwigova aminace často používá v organické syntéze při jejich úplných syntézách a průmyslové výrobě.[22] Průmyslová využití zahrnují α-arylaci karbonylových sloučenin (ketonů, aldehydů, esterů, amidů karboxylových kyselin) a nitrilů.[23]
Možnosti reakce[editovat | editovat zdroj]
I když lze Buchwaldovu–Hartwigovu aminaci provést s velkým počtem různých dvojic aryl-amin, tak jsou potřebné podmínky reakce značně závislé na volbě substrátu. Používá se několik systémů ligandů, každý s různými možnostmi použití i omezeními; vhodné reakční podmínky závisejí na sterických a elektronových vlastnostech obou složek systému. Níže jsou uvedeny substráty a vhodné podmínky reakce pro nejčastější katalytické systémy (nejsou uvedeny N-heterocyklické karbenové ligandy a ligandy s velkými úhly ligand-kov-ligand, jako například Xantfos a SPANfos).[9]
Katalytické systémy první generace[editovat | editovat zdroj]
První generace katalytických systémů pro Buchwaldovu-Hartwigovu aminaci zahrnuje (Pd[P(o-tolyl)3]2) systémy, které fungují dobře u acyklických i cyklických sekundárních, alkylových i arylových (ovšem ne diarylových), aminů kombinovaných s širokou skupinou arylbromidů. Většinou je nelze použít na primární aminy, protože pak dochází k dehydrohalogenaci aminu.[7][8]
K provedení vnitromolekulární varianty této reakce lze použít aryljodidy[8], ovšem pouze tehdy, pokud se jako rozpouštědlo místo toluenu použije dioxan, i když s dobrou výtěžností.[24]
Bidentátní fosfinové ligandy[editovat | editovat zdroj]
Vývin difenylfosfinonaftylových (BINAP) a (difenylfosfino)ferrocenových (DPPF) ligandů pro Buchwaldovu–Hartwigovu aminaci umožnil první provedení této reakce u primárních aminů a také zapojení aryljodidů a triflátů (předpokládá se, že bidentátní ligandy zamezují tvorbě dimeru jodidu palladnatého po oxidační adici, což reakci urychluje). Při použití těchto ligandů reakce obvykle probíhá rychleji a dosahuje se vyšší výtěžnosti než s katalyzátory první generace. Jejich objev se původně zdál být v rozporu s mechanistickými studiemi naznačujícími, že jako aktivní katalyzátor působí u katalyzátorů první generace monodentátní komplexy.[25][26][27]
![Příklady bidentáních ligandů](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2d/BHASecondgenexamples.png/600px-BHASecondgenexamples.png)
Chelatační účinky těchto ligandů pravděpodobně zamezují beta-hydridové eliminaci tím, že znepřístupňují reakční místo. U α-chirálních aminů při jejich použití nedochází k racemizaci, která se objevuje při použití katalytických systémů první generace.[28]
![Zabránění racemizace aminu při použití chelatujících ligandů](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bb/BHASecondgenchiral.png/450px-BHASecondgenchiral.png)
Stericky stíněné ligandy[editovat | editovat zdroj]
Objemné tri- a dialkylové fosfinové ligandy použité jako součásti katalytických systémů při Buchwaldově–Hartwigově aminaci umožňují reakce velkého počtu aminů (primárních, sekundárních, odtahujících elektrony, heterocyklických...) s arylchloridy, bromidy, jodidy i trifláty. Jako zásady lze pak navíc obvyklých alkoxidů či silylamidů použít hydroxidy, uhličitany nebo fosforečnany. Buchwaldova skupina vyvinula řadu dialkylbiarylfosfinových ligandů, zatímco Hartwigova skupina se soustředila na ligandy odvozené od ferrocenu a trialkylfosfinů.[29][30][31][32][33][34]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b5/BHAThirdgenscope.png/500px-BHAThirdgenscope.png)
Výrazný nárůst aktivity u těchto ligandů bývá spojován se sterickým upřednostňováním jednovazných sloučenin palladia v celém průběhu katalytického cyklu, což vede k urychlení oxidační adice, tvorby amidu a redukční eliminace. Některé z těchto ligandů také navyšují poměr rychlosti redukční eliminace k rychlosti beta-hydridové eliminace pomocí interakce arenu s palladiem, která zvyšuje elektronovou hustotu.[19][20]
Při použití katalyzátorů s takovými ligandy je dokonce možné použít aminy se skupinami odtahujícími elektrony a heterocyklické substráty, které často deaktivují katalyzátory obsahující palladium.[35][36]
![Heteoarylové a amidové substráty při Buchwaldově–Hartwigově aminaci](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/05/BHAHetarylamide.png/500px-BHAHetarylamide.png)
Ekvivalenty amoniaku[editovat | editovat zdroj]
Buchwaldovy–Hartwigovy aminace s použitím amoniaku jsou obtížně proveditelné kvůli jeho silné vazbě na palladnaté komplexy. Tento problém se podařilo vyřešit s použitím reaktantů, které slouží jako ekvivalenty amoniaku; příkladem takových látek jsou benzofenonimin a silylamidy.[37][38][39]
![Ekvivalenty amoniaku v Buchwaldově–Hartwigově aminaci](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a1/BHAammonia.png/600px-BHAammonia.png)
Je znám katalytický systém, obsahující ligand typu josifos, za jehož přítomnosti lze provést Buchwaldovu–Hartwigovu aminaci přímo s amoniakem.[40]
Obdobné reakce vytvářející vazby C-O, C-S a C-C[editovat | editovat zdroj]
Za podobných podmínek jako při aminaci lze provést také reakce alkoholů s arylhalogenidy za vzniku příslušných aryletherů. Touto reakcí lze nahradit jiné, probíhající za tvrdších podmínek, jako je Ullmannova kondenzace.[41][42]
![Příprava aryletherů](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9c/BHAether.png/500px-BHAether.png)
Podobně mohou také reagovat thioly a thiofenoly za tvorby arylthioetherů. Jsou také známy reakce ekvivalentů sulfanu s arylhalogenidy, při kterých rovněž vznikají thiofenoly.[43]
Enoláty a podobné uhlíkaté nukleofily mohou reagovat například s α-arylketony, malonáty a nitrily. Možnosti těchto reakcí jsou ovlivňovány použitými ligandy podobně jako Buchwaldova–Hartwigova aminace a i zde je známo několik katalytických systémů.[44] U těchto procesů bylo vyvinuto několik enantioselektivních variant.[45][46]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/03/BHAenolates.png/550px-BHAenolates.png)
Bylo také vyvinuto několik variant této reakce, při kterých se jako katalyzátory místo sloučenin palladia používají komplexy mědi a niklu.[18]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buchwald–Hartwig amination na anglické Wikipedii.
- ↑ Paola A. Forero-Cortés; Alexander M. Haydl. The 25th Anniversary of the Buchwald–Hartwig Amination: Development, Applications, and Outlook. Organic Process Research & Development. 2019-07-02, s. 1478–1483.
- ↑ Conrad Weygand. Weygand/Hilgetag Preparative Organic Chemistry. Příprava vydání G. Hilgetag, A. Martini. New York: John Wiley & Sons, Inc., 1972. Dostupné online. ISBN 0471937495. S. 461.
- ↑ M. Kosugi; M. Kameyama; T. Migita. Palladium-Catalyzed Aromatic Amination of Aryl Bromides Withn,n-Di-Ethylamino-Tributyltin. Chemistry Letters. 1983, s. 927–928.
- ↑ D. L. Boger; J. S. Panek. Palladium(0)- mediated [beta]-carboline synthesis: Preparation of the CDE ring system of lavendamycin. Tetrahedron Letters. 1984, s. 3175–3178.
- ↑ F. Paul; J. Patt; J. F. Hartwig. Palladium-catalyzed formation of carbon-nitrogen bonds. Reaction intermediates and catalyst improvements in the hetero cross-coupling of aryl halides and tin amides. Journal of the American Chemical Society. 1994, s. 5969–5970.
- ↑ A. S. Guram; S. L. Buchwald. Palladium-Catalyzed Aromatic Aminations with in situ Generated Aminostannanes. Journal of the American Chemical Society. 1994, s. 7901–7902.
- ↑ a b J. Louie; J. F. Hartwig. Palladium-catalyzed synthesis of arylamines from aryl halides. Mechanistic studies lead to coupling in the absence of tin reagents. Tetrahedron Letters. 1995, s. 3609–3612.
- ↑ a b c A. S. Guram; R. A. Rennels; S. L. Buchwald. A Simple Catalytic Method for the Conversion of Aryl Bromides to Arylamines. Angewandte Chemie International Edition. 1995, s. 1348–1350.
- ↑ a b c Muci, A.R.; BUCHWALD, S.L. Practical Palladium Catalysts for C-N and C-O Bond Formation. Topics in Curr. Chem.. 2002, s. 131–209. ISBN 978-3-540-42175-7. DOI 10.1007/3-540-45313-x_5.
- ↑ M. S. Driver; J. F. Hartwig. Carbon−Nitrogen-Bond-Forming Reductive Elimination of Arylamines from Palladium(II) Phosphine Complexes. Journal of the American Chemical Society. 1996, s. 8232–8245.
- ↑ J. F. Hartwig; S. Richards; D. Barañano; F. Paul. Influences on the Relative Rates for C−N Bond-Forming Reductive Elimination and β-Hydrogen Elimination of Amides. A Case Study on the Origins of Competing Reduction in the Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Halides. Journal of the American Chemical Society. 1995, s. 3626–3633.
- ↑ M. S. Driver; J. F. Hartwig. A Rare, Low-Valent Alkylamido Complex, a Diphenylamido Complex, and Their Reductive Elimination of Amines by Three-Coordinate Intermediates. Journal of the American Chemical Society. 1995, s. 4708–4709.
- ↑ R. A. Widenhoefer; S. L. Buchwald. Halide and Amine Influence in the Equilibrium Formation of Palladium Tris(o-tolyl)phosphine Mono(amine) Complexes from Palladium Aryl Halide Dimers. Organometallics. 1996, s. 2755–2763.
- ↑ a b Hartwig, J.F. Approaches to catalyst discovery. New carbon-heteroatom and carbon-carbon bond formation. Pure Appl. Chem.. 1999, s. 1416–1423. DOI 10.1351/pac199971081417.
- ↑ Hartwig, J.F. Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Halides: Mechanism and Rational Catalyst Design. Synlett. 1997, s. 329–340. DOI 10.1055/s-1997-789.
- ↑ Hartwig, J.F. Carbon-Heteroatom Bond-Forming Reductive Eliminations of Amines, Ethers, and Sulfides. Acc. Chem. Res.. 1998, s. 852–860. DOI 10.1021/ar970282g.
- ↑ Wolfe, J.P.; WAGAW, S.; MARCOUX, J.F.; BUCHWALD, S.L. Rational Development of Practical Catalysts for Aromatic Carbon-Nitrogen Bond Formation. Acc. Chem. Res.. 1998, s. 805–818. DOI 10.1021/ar9600650.
- ↑ a b Hartwig, J.F. Transition Metal Catalyzed Synthesis of Arylamines and Aryl Ethers from Aryl Halides and Triflates: Scope and Mechanism. Angew. Chem. Int. Ed.. 1998, s. 2046–2067. DOI 10.1002/(sici)1521-3773(19980817)37:15<2046::aid-anie2046>3.0.co;2-l.
- ↑ a b Hartwig, J.F. Evolution of a Fourth Generation Catalyst for the Amination and Thioetherification of Aryl Halides. Acc. Chem. Res.. 2008, s. 1534–1544. DOI 10.1021/ar800098p. PMID 18681463.
- ↑ a b Surry, D.S.; BUCHWALD, S.L. Biaryl Phosphane Ligands in Palladium-Catalyzed Amination. Angew. Chem. Int. Ed.. 2008, s. 6338–6361. DOI 10.1002/anie.200800497. PMID 18663711.
- ↑ Surry, D.S.; BUCHWALD, S.L. Dialkylbiaryl phosphines in Pd-catalyzed amination: a user's guide. Chem. Sci.. 2011, s. 27–50. DOI 10.1039/c0sc00331j. PMID 22432049.
- ↑ [9][14][15][16][17][18][19][20][21]
- ↑ Thomas J. Colacot. The 2010 Nobel Prize in Chemistry: Palladium-Catalysed Cross-Coupling. Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine. Platinum Metals Rev., 2011, 55, (2) doi:10.1595/147106711X558301
- ↑ J. P. Wolfe; S. L. Buchwald. Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Iodides. The Journal of Organic Chemistry. 1996, s. 1133–1135.
- ↑ M. S. Driver; J. F. Hartwig. A Second-Generation Catalyst for Aryl Halide Amination: Mixed Secondary Amines from Aryl Halides and Primary Amines Catalyzed by (DPPF)PdCl2. Journal of the American Chemical Society. 1996, s. 7217–7218.
- ↑ J. P. Wolfe; S. Wagaw; S. L. Buchwald. An Improved Catalyst System for Aromatic Carbon-Nitrogen Bond Formation: The Possible Involvement of Bis(Phosphine) Palladium Complexes as Key Intermediates. Journal of the American Chemical Society. 1996, s. 7215–7216.
- ↑ J. Louie; M. S. Driver; B. C. Hamann; J. F. Hartwig. Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Triflates and Importance of Triflate Addition Rate. The Journal of Organic Chemistry. 1997, s. 1268–1273.
- ↑ S. Wagaw; R. A. Rennels; S. L. Buchwald. Palladium-Catalyzed Coupling of Optically Active Amines with Aryl Bromides. Journal of the American Chemical Society. 1997, s. 8451–8458.
- ↑ D. W. Old; J. P. Wolfe; S. L. Buchwald. A Highly Active Catalyst for Palladium-Catalyzed Cross-Coupling Reactions: Room-Temperature Suzuki Couplings and Amination of Unactivated Aryl Chlorides. Journal of the American Chemical Society. 1998, s. 9722–9723.
- ↑ J. P. Wolfe; S. L. Buchwald. A Highly Active Catalyst for the Room-Temperature Amination and Suzuki Coupling of Aryl Chlorides. Angewandte Chemie International Edition. 1999, s. 2413–2416.
- ↑ B. C. Hamann; J. F. Buchwald. Sterically Hindered Chelating Alkyl Phosphines Provide Large Rate Accelerations in Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Iodides, Bromides, and Chlorides, and the First Amination of Aryl Tosylates. Journal of the American Chemical Society. 1998, s. 7369–7370.
- ↑ J. P. Wolfe; H. Tomori; J. P. Sadighi; J. Yin; S. L. Buchwald. Simple, Efficient Catalyst System for the Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Chlorides, Bromides, and Triflates. The Journal of Organic Chemistry. 2000, s. 1158–1174. Dostupné online. Bibcode 2007JOCh...72.1134P.
- ↑ J. P. Stambuli; R. Kuwano; J. F. Hartwig. Unparalleled Rates for the Activation of Aryl Chlorides and Bromides: Coupling with Amines and Boronic Acids in Minutes at Room Temperature. Angewandte Chemie International Edition. 2002, s. 4746–4748.
- ↑ X. Huang; K. W. Anderson; D. Zim; L. Jiang; A. Klapars; S. L. Buchwald. Expanding Pd-Catalyzed C-N Bond-Forming Processes: The First Amidation of Aryl Sulfonates, Aqueous Amination, and Complementarity with Cu-Catalyzed Reactions. Journal of the American Chemical Society. 2003, s. 6653–6655. PMID 12769573.
- ↑ K. W. Anderson; R. E. Tundel; T. Ikawa; R. A. Altman; S. L. Buchwald. Monodentate Phosphines Provide Highly Active Catalysts for Pd-Catalyzed CN Bond-Forming Reactions of Heteroaromatic Halides/Amines and (H)N-Heterocycles. Angewandte Chemie International Edition. 2006, s. 6523–6527.
- ↑ T. Ikawa; T. E. Barder; M. R. Biscoe; S. L. Buchwald. Pd-Catalyzed Amidations of Aryl Chlorides Using Monodentate Biaryl Phosphine Ligands: A Kinetic, Computational, and Synthetic Investigation. Journal of the American Chemical Society. 2007, s. 13001–13007. PMID 17918833.
- ↑ J. P. Wolfe; J. Ahman; J. P. Sadighi; R. A. Singer; S. L. Buchwald. An Ammonia Equivalent for the Palladium-Catalyzed Amination of Aryl Halides and Triflates. Tetrahedron Letters. 1997, s. 6367–6370.
- ↑ S. Lee; M. Jorgensen; J. F. Hartwig. Palladium-Catalyzed Synthesis of Arylamines from Aryl Halides and Lithium Bis(trimethylsilyl)amide as an Ammonia Equivalent. Tetrahedron Letters. 2001, s. 2729–2732.
- ↑ X. Huang; S. L. Buchwald. New Ammonia Equivalents for the Pd-Catalyzed Amination of Aryl Halides. Organic Letters. 2001, s. 3417–3419.
- ↑ G. D. Vo; J. F. Hartwig. Palladium-Catalyzed Coupling of Ammonia with Aryl Chlorides, Bromides, Iodides, and Sulfonates: A General Method for the Preparation of Primary Arylamines. Journal of the American Chemical Society. 2009, s. 11049–11061. PMID 19591470.
- ↑ G. Mann; C. Incarvito; A. L. Rheingold; J. F. Hartwig. Palladium-Catalyzed C-O Coupling Involving Unactivated Aryl Halides. Sterically Induced Reductive Elimination To Form the C-O Bond in Diaryl Ethers. Journal of the American Chemical Society. 1999, s. 3224–3225.
- ↑ K. E. Torraca; X. Huang; C. A. Parrish; S. L. Buchwald. An Efficient Intermolecular Palladium-Catalyzed Synthesis of Aryl Ethers. Journal of the American Chemical Society. 2001, s. 10770–10771.
- ↑ Heesgaard Jepsen Tue. Synthesis of Functionalized Dibenzothiophenes - An Efficient Three-Step Approach Based on Pd-Catalyzed C-C and C-S Bond Formations. European Journal of Organic Chemistry. 2011, s. 53–57.
- ↑ D. A. Culkin; J.F. Hartwig. Palladium-Catalyzed r-Arylation of Carbonyl Compounds and Nitriles. Accounts of Chemical Research. 2003, s. 234–245.
- ↑ T. Hamada; A. Chieffi; J. Ahman; S. L. Buchwald. An Improved Catalyst for the Asymmetric Arylation of Ketone Enolates. Journal of the American Chemical Society. 2002, s. 1261–1268.
- ↑ X. Liao; Z. Weng; J. F. Ahman; S. L. Buchwald. Enantioselective r-Arylation of Ketones with Aryl Triflates Catalyzed by Difluorphos Complexes of Palladium and Nickel. Journal of the American Chemical Society. 2008, s. 195–200. PMID 18076166.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Buchwaldova–Hartwigova aminace na Wikimedia Commons