Bohuslav Widmann
| Bohuslav Widmann | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1891 – 1895 | |
| Zemský prezident Kraňska | |
| Ve funkci: 1874 – 1877 | |
| Předchůdce | Lothar Štěpán z Metternichu |
| Nástupce | Anton Schöppl von Sonnwalden |
| Místodržící Horních Rakous | |
| Ve funkci: 1877 – 1879 | |
| Předchůdce | Otto von Wiedenfeld |
| Nástupce | Felix Pino von Friedenthal |
| Místodržící Tyrolska a Vorarlberska | |
| Ve funkci: 1879 – 1890 | |
| Předchůdce | Johann von Vorhauser |
| Nástupce | Franz von Merveldt |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Sjednoc. německá levice) |
| Narození | 12. března 1836 Olomouc  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 9. června 1911 (ve věku 75 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Alma mater | Tereziánská akademie ve Vídni |
| Profese | politik |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bohuslav von Widmann (12. března 1836 Olomouc[1][2] – 9. června 1911 Vídeň[1][2]) byl rakouský vysoký státní úředník a politik německé národnosti, na konci 19. století poslanec Říšské rady; zemský prezident Kraňska a místodržící Horních Rakous a Tyrolska s Vorarlberskem.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Olomouci. Vystudoval Theresianum ve Vídni a práva na univerzitě. V roce 1856 nastoupil do státní služby jako konceptní praktikant na místodržitelství v Brně. Zde zůstal do vypuknutí války v roce 1866, kdy byl přidělen jako civilní komisař k 10. armádnímu sboru generála Ludwiga von Gablenze. Od roku 1867 měl hodnost místodržitelského tajemníka a vedl okresní úřad v Novém Jičíně. Roku 1868 se stal okresním hejtmanem v Olomouci.[1]
5. června 1871 se jeho manželkou stala Gabriele von Skene, paní ze Schwarzenau. Měli tři děti, z toho dva syny a jednu dceru. Synové působili v rakousko-uherské armádě.[1]
V roce 1874 získal Bohuslav titul dvorního rady a byl pověřen vedením zemské vlády v Kraňsku, od roku 1875 pak jako řádně jmenovaný zemský prezident, tedy nejvyšší představitel státní správy v této korunní zemi. Na tomto postu setrval do 9. prosince 1877, kdy byl jmenován místodržícím Horních Rakous (nejvyšší představitel státní správy se v některých zemích Rakouska nazýval zemským prezidentem, ve většině zemí pak místodržícím). 13. srpna 1879 pak byl jmenován místodržícím Tyrolska a Vorarlberska a zároveň povýšen na tajného radu. Byl orientován jako německý liberál a ve funkci místodržícího se dostával opakovaně do konfliktů s tyrolskými Italy a německými konzervativci.[1] Ve funkci tyrolského místodržícího setrval do roku 1890. Zasloužil se o rozvoj lékařské fakulty Univerzity v Innsbrucku. 17. října 1889 mu město Innsbruck udělilo čestné občanství. 19. června 1890 nastoupil na vlastní žádost ze zdravotních důvodů do penze. Získal tehdy Řád Františka Josefa.[3]
V závěru své veřejné dráhy byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii městskou a obchodních a živnostenských komor v Tyrolsku, obvod Bolzano, Merano atd./Bolzano. Rezignace byla oznámena na schůzi 22. října 1895. Pak místo něj do parlamentu usedl Paul Welponer.[4] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako baron Bohuslav von Widmann, c. k. tajný rada, místodržící v penzi, bytem Vídeň a Schwarzenau.[5]
V roce 1891 se uvádí jako kandidát klubu klubu Sjednocené německé levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů.[6]
Zemřel v červnu 1911[1][3] ve svém bytě ve Vídni.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Statthalter a. D. Freiherr von Widmann gestorben. Grazer Volksblatt. Červen 1911, čís. 263, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b c Bohuslav Freiherr v. Widmann gestorben. Reichspost. Červen 1911, čís. 264, s. 7. Dostupné online.
- ↑ a b Der ehemalige Statthalter von Tirol Freiherr v. Widmann. Innsbrucker Nachrichten. Červen 1911, čís. 132, s. 10. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0011&page=796&size=45
- ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
