Augustin Vološin

MSgre. Augustin Vološin
Авґустин Волошин, dr. h. c.
MSgre. Augustin Vološin; Авґустин Волошин, dr. h. c.
poslanec Národního shromáždění ČSR
	Ve funkci:; 1925 – 1929
předs. auton. vlády Karpatské Ukrajiny
	Ve funkci:; 1938 – 1939
předseda vlády Karpatské Ukrajiny
	Ve funkci:; 1939 – 1939
prezident Karpatské Ukrajiny
	Ve funkci:; 1939 – 1939
Stranická příslušnost
Členství	Čs. str. lidová; (Kř.-lid. str. Podk. Rusi); Ukrajinské národní sjednocení
Narození	17. března 1874; Kelečyn
Úmrtí	19. července 1945 (ve věku 71 let); Moskva
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Profese	politik, kněz a učitel
Náboženství	Řeckokatolická církev
Ocenění	Řád státu
Commons	Avhustyn Voloshyn
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Msgre. Augustin Vološin, Dr.h.c. (17. března 1874 Kelečyn u města Mižhirja – 19. července 1945 Moskva; ukrajinsky Авґустин Волошин – Avgustyn Vološyn) byl podkarpatskoruský duchovní řeckokatolické církve, učitel, československý politik, prezident Karpatské Ukrajiny.

Biografie

Narodil se 17. března 1874 v na Podkarpatské Rusi jako jedno z pěti dětí v rodině kněze Ivana Vološina. V Budapešti vystudoval klasické gymnázium a matematiku na tamní universitě. Potom studoval pedagogiku a filosofii ve Vídni a teologii v Římě.^[1]

Už v roce 1920 patřil k předním politickým aktivistům na Podkarpatské Rusi. Podílel se na založení Ruské rolnické strany.^[2]

Od 15. 11. 1925 do 25. 9. 1929 působil jako poslanec Národního shromáždění republiky Československé, kam byl zvolen při parlamentních volbách v roce 1925 za tehdejší Československou stranu lidovou,^[3]^[4] respektive za s ní sdruženou formaci Křesťansko-lidová strana Podkarpatské Rusi, kterou Vološin vedl. Jejími sympatizanty byli především řecko-katoličtí zemědělci a podpory se jí dostávalo od řecko-katolického kléru. Měla ovšem proukrajinskou orientaci. Ve 20. letech šlo o stranu loajální vůči ČSR, ve 30. letech se prohlubovala její orientace na nacistické Německo. Šlo o menší formaci. V rámci Podkarpatské Rusi získávala v parlamentních volbách cca 2-4 % hlasů.^[5]

Podle údajů k roku 1925 byl Vološin povoláním ředitel učitelského ústavu v Užhorodě.^[6]

V říjnu 1938 byl jmenován předsedou autonomní vlády Podkarpatské Rusi.^[7] Stál pak v čele tří po sobě jdoucích kabinetů (první vláda Augustina Vološina, druhá vláda Augustina Vološina a třetí vláda Augustina Vološina), kde kromě premiérské funkce zastával i některé další resorty (například ve své první vládě byl i ministrem financí, průmyslu, obchodu a živností, školství a zemědělství). Dne 15. března 1939 deklaroval, že Karpatská Ukrajina přestává být součástí Československé republiky.^[8]

Poté byl prezidentem samostatného státu Karpatská Ukrajina, který existoval od 15. března do 18. března 1939.

Pak se uchýlil do Prahy, kde žil během celé druhé světové války jako soukromá osoba. V Praze byl profesorem pedagogiky a psychologie na nacisty financované Ukrajinské svobodné univerzitě. V letech 1944 až 1945 byl posledním rektorem této univerzity.^[9] V roce 1945 (po osvobození Prahy) byl sovětskou vojenskou kontrarozvědkou Směrš odvlečen do Moskvy, kde zemřel ve vězení údajně na infarkt.^[1]

Augustin Vološin byl 15. března 2002 jmenován Hrdinou Ukrajiny.^[10]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b PETR, Čuka. AUGUSTIN VOLOŠIN (1874 - 1945) Tragický osud podkarpatského kněze a politika [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 961–962.
↑ Augustin Vološin [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-08]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-08]. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 656, 961–962.
↑ 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-08]. Dostupné online.
↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 962.
↑ PLACHÝ, Jiří. Tragické březnové dny roku 1939 na Podkarpatské Rusi [online]. VHÚ Praha, 2014-03-13 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online.
↑ POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1, ISBN 80-7277-370-4. OCLC 244568012 S. 270.
↑ http://zakon.rada.gov.ua/cgi-bin/laws/main.cgi?nreg=257%2F2002

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Augustin Vološin na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Augustin Vološin
Deportace Augustina Vološina
Církve v Zakarpatí

[:0-1] PETR, Čuka. AUGUSTIN VOLOŠIN (1874 - 1945) Tragický osud podkarpatského kněze a politika [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online.

[2] kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 961–962.

[3] Augustin Vološin [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-08]. Dostupné online.

[4] jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-08]. Dostupné online.

[5] kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 656, 961–962.

[6] 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-08]. Dostupné online.

[7] kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 962.

[8] PLACHÝ, Jiří. Tragické březnové dny roku 1939 na Podkarpatské Rusi [online]. VHÚ Praha, 2014-03-13 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online.

[9] POP, Ivan. Podkarpatská Rus : osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1, ISBN 80-7277-370-4. OCLC 244568012 S. 270.

[10] ttp://zakon.rada.gov.ua/cgi-bin/laws/main.cgi?nreg=257%2F2002

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]