Přeskočit na obsah

Anton Dreher junior

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anton Dreher junior
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1902 – 1918
Poslanec Dolnorakouského zemského sněmu
Ve funkci:
1884 – 1890
Ve funkci:
1902 – 1908
Rodné jménoCarl Anton Maria Dreher
Narození21. března 1849
Vídeň
Úmrtí7. srpna 1921 (ve věku 72 let)
Schwechat
RodičeAnton Dreher
Profesepolitik, průmyslník, pivovarník a sběratel umění
OceněníŘád Františka Josefa, Řád železné koruny
CommonsAnton Dreher (1849–1921)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Dreher mladší (německy Carl Anton Maria Dreher junior) (21. března 1849 Schwechat – 6. srpna 1921 Altkettenhof) byl rakousko-uherský podnikatel v pivovarnictví. Ze čtyř pivovarů zděděných po otci vybudoval ve druhé polovině 19. století největší pivovarnické impérium v Rakousku-Uhersku, exportem se prosadil v Evropě i v zámoří. Před první světovou válkou byl výstav jeho podniků přes milion hektolitrů ročně a patřil k největším producentům piva na světě. Za své výrobky získal ocenění na čtyřech Světových výstavách, byl nositelem několika vysokých státních vyznamenání a v roce 1902 byl jmenován členem Panské sněmovny. V návaznosti na výrobu piva podnikal i v dalších odvětvích a díky vysokým ziskům se stal majitelem rozsáhlých velkostatků na Moravě, Čechách, Uhrách a Dolním Rakousku.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny, byl jediným synem zakladatele pivovarnického impéria Antona Drehera staršího (1810–1864).[1][2] Na převzetí rodinných podniků byl svým otcem pečlivě připravován, dědicem se stal jako nezletilý v roce 1864. Správu majetku vedli dva správci, Antonův strýc August Deigelmayer a vlivný právník a vídeňský starosta Cajetan Felder. Anton Dreher mezitím studoval na gymnáziu ve Vídni, v letech 1865–1867 si doplnil vzdělání na chemicko-technickém lyceu v Curychu, kde zároveň studoval přírodní vědy na univerzitě. Poté absolvoval studijní cestu po několika evropských zemích (Švýcarsko, Německo, Francie, Nizozemí, Velká Británie).

Pivovary

[editovat | editovat zdroj]
Anton Dreher mladší (1888)
Pivovar ve Schwechatu (1889)

Správu rodového majetku převzal po dosažení plnoletosti přesně v den svých 21. narozenin v roce 1870. Patřily mu tehdy čtyři pivovary, ve Schwechatu, Köbányi (dnes městská část Budapešti), Terstu a Měcholupech. Jejich roční produkce činila přibližně 340 000 hl piva, úspěšným exportním artiklem byl tzv. vídeňský ležák, který jako první uvařil Anton Dreher starší v roce 1840. K rozšíření ležáku ve světě přispěla expedice arcivévody Maxmiliána do Mexika a následně se začal vyvážet i do severní Ameriky.

Krátce po převzetí majetku přistoupil Anton Dreher k modernizaci pivovarů. Přispěla k tomu teplá zima v letech 1872–1873, kdy musel do pivovaru v Terstu dopravit po železnici z Haliče 100 000 tun ledu. To jej přimělo hledat nové způsoby chlazení a první chladící zařízení bylo instalováno právě v Terstu v roce 1877 (zkonstruoval jej Carl Linde). Rozšižoval a modernizoval také provoz ve Schwechatu a v roce 1897 Dreherovy pivovary produkovaly již 740 000 hl piva ročně. K úspěchu jeho podnikání patřilo cílevědomé budování rozsáhlé sítě stálých zákazníků z řad majitelů hostinců, které si k sobě vázal poskytováním drobných úvěrů.

V Čechách patřil k významným provozům pivovar v Měcholupech, který založil již Anton Dreher starší. Pivo značky Michelob (= Měcholupy) mělo uplatnění především v Čechách, ale i v zahraničí.[3] V severních Čechách vstoupil Anton Dreher do pivovarnictví také v Žatci, kde jako spolupodílník vybudoval v roce 1898 nový pivovar (Dreherův pivovar).[4] Na Žatecku skupoval také pozemky pro výsadbu nových chmelnic. Když v roce 1882 koupil velkostatky na Moravě, nechal výrazně přestavět pivovar v Dalešicích,[5] zatímco další pivovary v Hrotovicích a Myslibořicích zrušil.

V roce 1905 byla založena akciová společnost Anton Drehers Brauereien Aktiengesellschaft a v letech 1905–1910 došlo k výstavbě nového komplexu budov v Köbányi. Nakonec v roce 1913 byla provedena fúze s majiteli konkurenčních pivovarů z rodin Mautner-Markhof a Meichl a vznikla společnost Vereinigte Brauereien Schwechat, St. Marx, Simmering – Dreher, Mautner, Meichl AG. Před první světovou válkou dosáhly Dreherovy pivovary ročního výstavu 1 276 751 hektolitrů piva a patřily tak k největším producentům piva na světě. Za první světové války došlo k výraznému omezení výroby, protože polovina zaměstnanců byla povolána na frontu, kvůli nedostatku surovin se snížila i kvalita. Po válce došlo k obnovení výroby ve větším rozsahu, v té době se ale Dreherové potýkali s dalšími problémy, protože po rozpadu Rakouska-Uherska se jejich majetky ocitly na území několika nástupnických států.

Velkostatky

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Altkettenhof (Dolní Rakousko)

Kromě pivovarů a dalších průmyslových provozů byl Anton Dreher také majitelem několika velkostatků na Moravě, v Čechách, Rakousku a Uhrách. Po otci zdědil velkostatek Měcholupy v severních Čechách o rozloze 2.398 hektarů půdy.[6] K velkostatku patřil zámek a několik průmyslových provozů včetně zmíněného pivovaru. Měcholupský zámek byl koncem 19. století přestavěn a zvýšen o jedno patro, sloužil ale jen potřebám správy velkostatku a jako skladové prostory.[7] V roce 1872 přikoupil Dreher sousední statek Libořice, kde se pěstoval chmel,[8] a v roce 1895 získal od žateckého advokáta a okresního starosty Hanse Damma nedaleký velkostatek Líčkov se zámkem a pozemky o rozloze 627 hektarů.[9][10] Mezitím realizoval další akvizice v nákupu pozemků na Moravě. V roce 1882 koupil od Ifigenie de Castries, dědičky bohatého bankéře Georga Siny, spojené velkostatky Hrotovice,[11] Myslibořice a Dalešice[12] za 2 400 000 zlatých. Zatímco zámek v Hrotovicích se stal sídlem správy velkostatků, pro příležitostné pobyty Dreherovy rodiny sloužil zámek Myslibořice, kde byla mimo jiné umístěná hodnotná umělecká sbírka obrazů shromážděná předchozími majiteli.[13] K velkostatku patřilo 7.862 hektarů půdy a řada průmyslových podniků.[14]

Pivovar Dreher v Budapešti

Největším pozemkovým vlastnictvím Antona Drehera byl velkostatek Brumov,[15] který se vzhledem ke složitému historickému vývoji nacházel zčásti na Moravě a zčásti v Horních Uhrách.[16] Tento majetek získal v roce 1894 taktéž od Ifigenie de Castries a v dalších letech je rozšiřoval dalšími nákupy (v roce 1896 koupil za 200.000 korun od hrabat Chorinských z Ledské velkostatek Haluzice s rozlohou 1.110 hektarů půdy). V moravské části patřilo k velkostatku Brumov 9.250 hektarů půdy,[17] v Uhrách náleželo k velkostatku přes 6.000 hektarů půdy se správním centrem Ľuborča, celkově Anton Dreher na rozhraní Bílých Karpat vlastnil přibližně 16.000 hektarů půdy s převahou lesních porostů.[18] Také v Brumově byl pivovar, který byl však pronajímán, větší význam zde měl obchod s dřevem, který Dreher dodával do okolních skláren. Anton Dreher byl mimo jiné vášnivým lovcem a na moravské i uherské straně brumovského velkostatku zřídil několik obor s chovem daňků, jelenů a muflonů. V polesí Ľuborča byl koncem 19. století postaven dřevěný lovecký zámek Antonstál (současná podoba pochází až z let 1937–1943 z doby jeho dědiců). Do portfolia brumovského velkostatku patřil též hotel postavený počátkem 20. století ve Vlárském průsmyku (architekt Dominik Fey), který byl ale převážně pronajímán.[19]

Hlavním rodovým sídlem byl zámek Altkettenhof, který spolu s velkostatkem Schwechat koupil Dreher v roce 1872 od bývalého ministra zahraničí hraběte Johanna Rechberga. K velkostatku patřilo 2.336 hektarů půdy a čistý roční výnos činil 122.546 korun.[20] Hrabě Rechberg si v kupní smlouvě vymínil doživotní užívání zámku Altkettenhof, kde také zemřel v roce 1899. Teprve pak se faktickým vlastníkem stal Anton Dreher, který v roce 1902 přistoupil k rozsáhlé novobarokní přestavbě zámku a vybavení luxusním nábytkem. Náklady vystouply na 800.000 korun.[21]

Ve Vídni rodina vlastnila palác na prestižní adrese Opernring 4 v sousedství Státní opery. Tento palác byl postaven v roce 1863 ještě za Antona Drehera staršího. Další palác patřil Dreherům v Terstu.[22] Sídlo měla rodina i v Budapešti, kde byl v ulici Kossuth Lájos utca 4 v roce 1888 postaven palác Dreher palota.[23] Již dříve zde rodina bydlela ve Ville Havas v sousedství pivovaru Köbánya. Nedaleko od Budapešti koupil Anton Dreher v roce 1872 statek Vál se zámkem a k němu v roce 1898 přikoupil sousední velkostatek se zámkem Martonvásár. Zde se mimo jiné nacházely stáje s dostihovými koňmi, účast na dostizích byla dalším koníčkem Antona Drehera.

Centrální ředitelství dreherovských velkostatků sídlilo ve Schwechatu, až po rozpadu monarchie byla zřízena druhá kancelář v Brumově pro moravské a české statky. Po vzniku Československa byla chystaná pozemková reforma, jejímž důsledkům Anton Dreher diplomaticky předešel. Zatímco jiní majitelé velkostatků vedli s republikou desítky soudních sporů, Dreher zvolil vstřícnou cestu a nabídl státu velkostatek Hrotovice, který prostřednictvím Moravské průmyslové a agrární banky přešel na Státní pozemkový úřad za 18 miliónů korun. Tato transakce byla dojednána krátce před Dreherovou smrtí a díky tomu zůstal dědicům v podstatě nezměněný rozsah velkostatku Brumov na pomezí Moravy a Slovenska.[24]

Veřejné aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Angažoval se také ve veřejném životě, v letech 1884–1890 a 1902–1908 byl poslancem dolnorakouského zemského sněmu. V roce 1902 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. V letech 1900–1902 prezidentem Svazu rakouských průmyslníků, kromě toho se angažoval ve vedení několika finančních institucí a například v letech 1907–1920 byl ředitelem spořitelny ve Schwechatu. Za prezentaci svých produktů na Světové výstavě ve Vídni byl v roce 1873 vyznamenán komturským křížem Řádu Františka Josefa.[25][26] Po Zlaté medaili z vídeňské Světové výstavy obdržel stejná ocenění i na dalších výstavách v Paříži (1878) a Melbourne (1882). V roce 1903 získal Řád železné koruny III. třídy a nakonec v roce 1909 velkokříž Řádu Františka Josefa.[27]

Anton Dreher junior zemřel na zámku Altkettenhof 6. srpna 1921 ve věku 72 let a byl pohřben v rodinném mauzoleu na hřbitově ve Schwechatu.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou byla Katharina (Käthi) Meichlová (1850–1937), dcera Theodora Karla Meichla (1820–1869), majitele pivovaru ve Schwechatu. Z manželství pocházeli tři synové. Nejstarší Anton Eugen (1871–1925) převzal v roce 1921 po otci řízení stěžejní části majetku v Rakousku. Druhorozený Eugen (1872–1949) založil pod otcovým vedením vlastní pivovar v Maďarsku nezávislý na mateřské společnosti. Nejmladší Theodor (1874–1914) zahynul tragicky při autonehodě cestou z Vídně do Terstu. Syn Antona Eugena Anton padl za první světové války v roce 1917 a Eugen byl bezdětný. Anton Dreher mladší proto ve své závěti určil jako univerzálního dědice Theodorova syna Oskara (1913–1926), který však zemřel ve dvanácti letech. Série předčasných úmrtí několika mužských potomků a nezájem dalších dědiců o provozování pivovarů vedl k prodeji celého impéria koncem dvacátých let 20. století bankovnímu konsorciu pod vedením rodiny Schoellerů.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl VII.; Praha, 1893 (reprint 1997); s. 951–952 (heslo Dreher) ISBN 80-7185-104-3
  2. ↑ Anton Dreher a jeho pivovarnické impérium – díl I. na webu pivovary.info dostupné online
  3. ↑ Pivovar Měcholupy na webu pivovary.info dostupné online
  4. ↑ Dreherův pivovar v Žatci na webu muzeumztaec.cz dostupné online
  5. ↑ Příběh pivovaru na webu pivovar-dalesice.cz dostupné online
  6. ↑ PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 157–158 dostupné online
  7. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 303
  8. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 278
  9. ↑ Ottův slovník naučný, Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1044 ISBN 80-7185-226-
  10. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 281
  11. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl II.; Praha, 1997; s. 331 ISBN 80-85983-14-1
  12. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I.; Praha, 1996; s. 615 ISBN 80-85983-13-3
  13. ↑ KAZLEPKA, Zdeněk: Nejkrásnější toho druhu na Moravě. Obrazová sbírka hraběte Ludwiga Huberta d'Harnoncourt jako základ obrazárny Dreherů na zámcích Hrotovice a Myslibořice in: Opuscula historiae artium, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2016; s. 156–179 ISSN 2336-4467 dostupné online
  14. ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien 1899; Brno, 1899; s. 63–64 dostupné online
  15. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I.; Praha, 1996; s. 343 ISBN 80-85983-13-3
  16. ↑ Dějiny hradu Brumov na webu hradbrumov.cz dostupné online
  17. ↑ Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien 1899; Brno, 1899; s. 21–22 dostupné online
  18. ↑ Zpravodaj Brumov-Bylnice 8/2021 dostupné online
  19. ↑ Zajímavosti v obci Sv. Sidonie dostupné online
  20. ↑ Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 53–54 dostupné online
  21. ↑ Zámek Altkettenhof na webu burgen-austria.com dostupné online
  22. ↑ Palazzo Dreher v Terstu dostupné online
  23. ↑ Palác Dreher v Budapešti dostupné online
  24. ↑ HORČIČKA, Václav a kolektiv: Cizí páni na české půdě. Pozemková reforma v meziválečném Československu na statcích cizích státních příslušníků; Praha, 2021; s. 308 ISBN 978-80-86781-43-3
  25. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 128 dostupné online
  26. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nobilitace spojené se světovou výstavou roku 1873; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2008; s. 20
  27. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 84, 160 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anton_Dreher_junior&oldid=24534923“