Antonín Pulpán

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Antonín Pulpán
Narození17. února 1910
Slatiňany; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. září 1942 (ve věku 32 let)
Berlín–Plötzensee; Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven oběšením
Povoláníobchodník, voják z povolání (důstojník)
Zaměstnavatelprvorepubliková československá armáda
Znám jako„Formánek“ (nebo „cukrář Formánek“)
Titulporučík
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Pulpán (17. února 1910 Slatiňany – 12. září 1942 Berlín–Plötzensee)[1][2] byl obchodníkem a od roku 1935 důstojníkem v prvorepublikové československé armádě. Po nastolení protektorátu se poručík Antonín Pulpán zapojil do protiněmeckého odporu v řadách ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (regionální východočeská organizace působící na Pardubicku), kde měl na starosti zpravodajské úkoly jakož i diverzní a sabotážní činnost.

Život[editovat | editovat zdroj]

Před nastolením protektorátu[editovat | editovat zdroj]

Akciový pivovar Pernštejn v Pardubicích na dobovém snímku

Antonín Pulpán se narodil 17. února 1910 ve Slatiňanech a až do roku 1935 pracoval jako obchodník. V roce 1935 vstoupil do řad vojáků z povolání v prvorepublikové československé armádě.[3] Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska (vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava dne 15. března 1939) byla armáda rozpuštěna, vojáci z povolání (důstojníci) byli postupně během jara a léta 1939 umisťováni na různá civilní místa po celém teritoriu protektorátu. Antonín Pulpán byl deaktivován v hodnosti poručíka a pracoval jako zaměstnanec akciového pivovaru Pernštejn v Pardubicích.[3]

V řadách regionální Obrany národa[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 1939 Pulpána jeho známý ze školních let a poštovní úředník získal pro práci v regionálním štábu pardubické vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON).[3] Jednalo se o první garnituru regionální (krajské) ilegální struktury, která měla za úkol zbudovat utajenou (podzemní) armádu[3] připravenou k případnému ozbrojenému vystoupení proti německým okupantům a jejich přisluhovačům. Dalším úkolem této krajské pardubické ON bylo shromažďování lokálních zpravodajských informací (a jejich předávání do centra ON a odtud mimo protektorát), „podkopávání“ (diverzní činnost) místní německé zbrojní (chemické) výroby a sabotování přesunů (především po železnici) vojenského materiálu po regionu Pardubicka. (Krajskému velitelství ON Pardubice velel plukovník Josefu Taclovi a na Krajském velitelství ON Pardubice působil také štábní kapitán generálního štábu Zdeněk Tvrz.)

Pardubičtí „cukráři“[editovat | editovat zdroj]

Poručík Antonín Pulpán vystupoval v materiálech gestapa jako „Formánek“ (nebo „cukrář Formánek“) a patřil mezi pardubické „cukráře“, jejichž celá skupina čítala celkem čtyři osoby. Byl to velitel „cukrářů“ štábní kapitán Jaroslav Skutil; jeho zástupce poručík Antonín Pulpán; Skutilův kolega, poštovní úředník Josef Šiler a železničář Evžen Zörkler.[4] Úkolem „cukrářů“ byla tzv. „špinavá práce“ (sabotážní akce v továrnách, kladení nástražných výbušnin na železnici, fyzická likvidace nepohodlných osob, což byli lidé napomáhající aktivně protektorátnímu režimu především udavačstvím, apod.)[3] Antonín Pulpán absolvoval několik cest do pražského ústředí Obrany národa, kde od svých nadřízených kolegů dostával průběžné pokyny k činnosti v regionu a předával jim informace o dění na Pardubicku.[3] Od podzimu 1939 se Pulpán několikrát setkal i s majitelem lékárny Gustavem Coufalem z Chrudimi, s nímž jednal o možnostech obstarání zbraní pro potřeby ON.[3]

Likvidace první garnitury ON[editovat | editovat zdroj]

Ve dvou zatýkacích vlnách (na podzim 1939 a v únoru 1940) došlo prakticky k rozbití ON a zničení tzv. první garnitury ON. U některých zatčených funkcionářů našlo gestapo dokonce jmenné seznamy příslušníků velení a jednotek, což mělo za následek další zatýkání. Zatčení funkcionáři ON byli internováni v koncentračních táborech. Funkcionáři, kteří unikli zatčení, přešli buď do hluboké ilegality nebo odešli do emigrace.

Před zatýkací vlnou gestapa, která proběhla v řadách Obrany národa v únoru 1940, se Antonín Pulpán ukryl a vyhnul se tak polapení.[4] Po odchodu velitele cukrářů Jaroslava Skutila mimo protektorát převzal poručík Antonín Pulpán pomyslné žezlo „cukrářského velitele“. (Skutil únorovému zatýkání v roce 1940 také unikl a to včasným odchodem do exilu, kde se v Anglii připojil k RAF).[4]

Chemické továrny[editovat | editovat zdroj]

Po zničení první garnitury ON německými represivními složkami byl Antonín Pulpán pověřen Janem Peterou prací na obnově (znovuvýstavbě) rozbité východočeské organizace Obrana národa.[4] Hlavní snahou Pulpána byl ale především „zpravodajský průnik“ do strategických podniků Synthesie (chemická firma sídlící v Pardubicích v části Semtín) a Explosie[p. 1] (od roku 1921 výrobce výbušnin), kde pomocí kontaktu (Karel Zikuda) získal Pulpán pro Peteru údaje o poloze semtínských továren, což bylo zajímavé především pro případné jejich spojenecké (anglické) bombardování. Pulpán se podílel i na tvorbě nákresu (plánku v měřítku 1 : 75000) s vyznačením pozice objektů Fantových závodů.[4][p. 2]

Zatčení, odsouzení, ...[editovat | editovat zdroj]

Do svého zatčení tak Pulpán stačil vytvořit jen zcela malou (několik lidí čítající) síť ON a s jeho zatčením tím působení ON v pardubické oblasti definitivně skončilo.[4] Antonín Pulpán byl zatčen gestapem 29. listopadu 1940,[3] za svoji protiříšskou činnost (příprava k velezradě, napomáhání a nadržování nepříteli, zemězrada) byl dne 22. dubna 1942 odsouzen I. senátem Lidového soudního dvora (Volksgerichtshof) k trestu smrti a k trvalé ztrátě občanských čestných práv.[3][5] Rozsudek byl vykonán 12. září 1942 ráno, kdy byl (spolu s chrudimským lékárníkem Gustavem Coufalem, ten byl sťat gilotinou) zavražděn oběšením ve věznici v Berlíně–Plötzensee.[3]

Připomínka[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v přízemí pivovaru Pernštejn v Pardubicích

V přízemí pivovaru Pernštejn (Palackého třída, Pardubice) je umístěna pamětní deska věnovaná památce Antonína Pulpána.[5] Na Pamětní desce je nápis:[5] PAMÁTCE NEOHROŽENÉMU VLASTENCI A MUČEDNÍKU / PORUČÍKU ANTONÍNU PŮLPÁNOVI, / PRŮKOPNÍKU NÁRODNÍHO ODBOJE NA PARDUBICKU. / PADL KATANSKOU RUKOU NĚMECKÝCH VRAHŮ DNE 12. / ZÁŘÍ 1942 V BERLÍNĚ. / VĚNUJÍ SPOLUZAMĚSTNANCI.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V Explosii spolupracoval s odbojem PhDr. Felix Mann, který v součinnosti s vinohradským automechanikem a autodopravcem Emilem Zöldnerem dodával (od léta roku 1939) třaskaviny a rozbušky do Prahy podplukovníku Josefu Mašínovi. Ačkoliv byl pplk. Josef Mašín a tři králové součástí ON, tak se tyto „dodávky“ realizovaly mimo Krajské vojenské velitelství (KVV) v Pardubicích a jednalo se spíše o samostatnou „aktivitu“ pražského ústředí.[4]
  2. ↑ Fantovy závody (dnes rafinérie Paramo) založil v roce 1889 David Fanto v Pardubicích jako závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy a v roce 1905 jej změnil na akciovou společnost. Podnik byl na konci druhé světové války dvakrát vybombardován a po roce 1945 na místě trosek a sutin vznikla Pardubická rafinérie minerálních olejů, národní podnik. Ta se pod obchodním názvem PARAMO (Pardubická rafinérie minerálních olejů) stala v roce 1960 podnikem s výhradní výrobou speciálních asfaltů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Antonín Pulpán (* 17. února 1910 – 12. září 1942 Plötzensee): úředník, poručík; popraven: oběšením; pohřben: věznice Berlin–Plötzensee [online]. Find a Grave (Najdi Hrob) com [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Pulpán Antonín (* 17.2.1910 Slatiňany – 12.9.1942 oběšen): poručík, úředník [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR); DOKUMENTACE POPRAVENÝCH ČECHOSLOVÁKŮ ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY V BERLÍNĚ-PLÖTZENSEE [cit. 2024-01-16]. 22. dubna 1942 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě, napomáhání nepříteli a zemězradu (odbojová organizace Obrana národa). Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j Antonín Pulpán (* 17. Februar 1910, Slatinian (Slatiňany) – 12. September 1942 Berlin–Plötzensee) [online]. Databáze památníku Plötzensee [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ a b c d e f g RICHTER, Tomáš. Činnost Obrany národa ve východních Čechách v době nacistické okupace. , 2010 [cit. 2024-01-16]. 123 s. diplomová. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce PhDr. Jan Němeček, DrSc.. s. na různých místech textu. Dostupné online.
  5. ↑ a b c d ŠŤASTNÝ, Ivo. Pamětní deska Antonín Půlpán [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2007-05-29 [cit. 2024-01-16]. Umístění: Pardubice, Palackého třída, přízemí pivovaru Pernštejn; GPS souřadnice: N50°02'07.65 E15°45'43.68. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Pulpán&oldid=23908584“