Felix Mann
| PhDr. Felix Mann | |
|---|---|
| Narození | 11. prosince 1905 Knovíz u Kladna  Rakousko-Uhersko[1] |
| Úmrtí | 17. dubna 1942 (ve věku 36 let) Berlín-Plötzensee  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven stětím gilotinou[2] |
| Bydliště | Doubravice |
| Vzdělání | Doktor filozofie |
| Povolání | úředník v technické knihovně (knihovník)[2] |
| Zaměstnavatel | Explosia Semtín |
| Titul | PhDr. |
| Choť | Marie Mannová (* 17. září 1910 v Pardubicích - † duben 2008)[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Felix Mann (11. prosince 1905 v Knovízi[3] u Kladna[1] - 17. dubna 1942 v Berlíně-Plötzensee) byl za protektorátu zaměstnancem "dynamitky" - podniku Explosia Semtín u Pardubic. Zpravodajsko-sabotážní skupině Tři králové dodával (od léta roku 1939) třaskaviny a rozbušky. Během čistky (prováděné gestapem) v ilegální organizaci Obrana národa na jaře roku 1940 byl zatčen, vyslýchán, dva roky vězněn, nakonec německým soudem odsouzen k trestu smrti a popraven v Berlíně-Plötzensee.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Studia a práce před rokem 1939
[editovat | editovat zdroj]Felix Mann se narodil 11. prosince 1905 v Knovízi u Kladna.[1] Po skončení vysokoškolských studií pracoval v technické knihovně podniku Explosia Semtín u Pardubic.[1][4] Felix Mann žil severozápadně od Pardubic v Doubravicích nedaleko Semtína.[1]
Odbojová činnost
[editovat | editovat zdroj].gif)
Již v létě roku 1939 navázal PhDr. Felix Mann kontakty s pražskými odbojáři poručíkem (magistrátním úředníkem) Miroslavem Medalem a vinohradským automechanikem Emilem Zöldnerem.[1] Ti byli napojeni na zpravodajsko-sabotážní skupinu Tři králové (podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín a štábní kapitán Václav Morávek), která působila v rámci ilegální organizace Obrana národa.[1] Prakticky tedy od léta roku 1939 dodával PhDr. Felix Mann domácímu odboji materiál (výbušniny, dynamit, rozbušky) pro výrobu "cukroví", které bylo určeno pro "cukrářství" (příprava a realizace sabotážních akcí a diverzní činnost).[4] Velká část těchto "dodávek", umožňujících výrobu bomb, byla určena pro Josefa Mašína a Josefa Balabána.[4] PhDr. Felix Mann byl vedoucím odbojové buňky v semtínské Explosii.[5] Kromě technické knihovny pracoval Mann také v tovární laboratoři.[5] Ve speciálních látkových sáčcích, které si ovazoval kolem těla, vynášel z laboratoře třaskaviny.[6][5] Tak se Mannovi podařilo (během několika měsíců) propašovat ven ze semtínské Explosie (lidově označované jako "dynamitka"[1]) celkově několik metrických centů třaskavin jakož i bedny s rozbuškami.[7] Tento materiál byl (mimo objekt továrny) předáván Medalovi a následně přivážen do Prahy pomocí automobilů, které patřily (paradoxně) gestapu,[7] pro které autoservis Emila Zöldnera vozy opravoval.[7]
Zatčení, výslechy, věznění, odsouzení, ...
[editovat | editovat zdroj]PhDr. Felix Mann byl zatčen během čistky gestapa.[4] v ilegální organizaci Obrana národa dne 10. května 1940.[1] Současně s ním byli gestapem v květnu 1940 zatčeni i Miroslav Medal a Emil Zöldner.[8] Během krutého mučení ani jeden z nich nic neprozradil.[8] Nějaký čas byli vězněni v Berlíně. Dne 7. listopadu roku 1941 byl PhDr. Felix Mann odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě, napomáhání nepříteli a neoprávněné držení výbušnin (v rámci procesu s odbojovou skupinou M. Bondyho).[2][9] Velice podobná obvinění a rozsudky smrti si vyslechli i Miroslav Medal [p 1] a Emil Zöldner.[2][p 2] Ve věznici Plötzensee byli Felix Mann (spolu s Miroslavem Medalem a Emilem Zöldnerem) popraveni stětím gilotinou dne 17. dubna 1942.[2][1][4]
Dovětek
[editovat | editovat zdroj]Manželka Felixe Manna - Marie Mannová - se narodila 17. září 1910 v Pardubicích a strávila zde velkou část života.[1] Její aktivity v protiněmeckém odboji byly spojeny s ilegální činností jejího manžela.[1] Dne 17. září 1942 byl Marie Mannová (spolu s dalšími ženami z pardubického okresu) deportována do internačního tábora Svatobořice, kde byla vězněna.[1] Po propuštění z tábora pracovala jako zemědělská dělnice u jednoho většího zemědělce v Doubravicích.[1] Po skončení druhé světové války si našla práci v podniku Kávoviny Pardubice. V roce 1968 odešla do starobního důchodu. Zemřela v dubnu roku 2008.[1]
Pamětní deska
[editovat | editovat zdroj]V Semtíně (místní část Doubravice) je umístěna pamětní deska s nápisem:[12] V UPOMÍNKU NA NAŠE OBČANY / UMUČENÉ NĚMECKÝMI FAŠISTY / ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY // DVOŘÁK JAROSLAV *28.5.1907 V PRAZE, POPRAVEN 2.7.1942 V PARDUBICÍCH NA ZÁMEČKU / MANN FELIX *11.12.1905 V KNOVÍZI, POPRAVEN 17.4.1942 V BERLÍNĚ-PLÖTENSEE // ČEST JEJICH PAMÁTCE![12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Poručík Miroslav Medal (* 1. listopadu 1916 v Praze - † 17. dubna 1942 Věznice Plötzensee v Berlíně) byl po ustavení Protektorátu Čechy a Morava v rámci zrušení prvorepublikové československé armády (v létě roku 1939) deaktivován a přidělen do Prahy jako magistrátní úředník.[2] Dne 7. listopadu roku 1941 byl Miroslav Medal odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě, napomáhání nepříteli a za napomáhání k uchovávání skladu zbraní (v rámci procesu s odbojovou skupinou M. Bondyho).[2][10] Byl popraven stětím gilotinou dne 17. dubna 1942 v Berlíně-Plötzensee.[2]
- ↑ Automechanik Emil Zöldner (* 24. prosince 1904 v Praze - † 17. dubna 1942 Věznice Plötzensee v Berlíně) vlastnil autservis v Praze na Vinohradech, kde si (mimo jiných zákazníků) gestapo nechávalo opravovat služební vozy. Medal byl dne 7. listopadu 1941 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě a za napomáhání k uchovávání skladu zbraní a držení munice (v rámci procesu s odbojovou skupinou M. Bondyho)[2][11] Byl popraven stětím gilotinou dne 17. dubna 1942 v Berlíně-Plötzensee.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p DOSOUDIL, František. Žili mezi námi - Marie Mannová (* 17. září 1910 v Pardubicích - † duben 2008) [online]. Klub přátel Pardubicka, 2009-03-13 [cit. 2017-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) [cit. 2017-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-12.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Pchery
- ↑ a b c d e LEŽÁK, Zdeněk; KOCIÁN, Michal. Tři králové. 1. vyd. Praha: ARGO, 2017. 108 s. ISBN 978-80-257-2321-0. EAN: 9788025723210.
- ↑ a b c KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola rejstřík osob: Felix Mann, s. 96.
- ↑ Archiv Ministerstva vnitra (AMV), signatura: 325-102-6 (Správa vyšetřování StB, oddělení válečných zločinů); Výpověď (výslech) tlumočníka gestapa Josefa Chalupského ze dne 3. listopadu 1945
- ↑ a b c DANÍČEK, Patrik. Josef Mašín, (nejen) očima potomků. Brno, 2016 [cit. 2017-12-10]. 131 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce PhDr. Vladimír Černý, Ph.D.. s. 45. Dostupné online.
- ↑ a b NĚMEČEK, Jan: Brigádní generál Josef Mašín. "Historie a vojenství", číslo 1, rok 1993, strana 147.
- ↑ ABS (141), Barch (R 3001, 3017), Der Tod von Plötzensee, Ehrenbuch, GDW, Gedenkstätte Plötzensee, NA (KT-OVS)
- ↑ Barch (R 3001, 3017), Der Tod von Plötzensee, Ehrenbuch, GDW, Gedenkstätte Plötzensee, NA (KT-OVS)
- ↑ Barch (R 3001, 3017), Der Tod von Plötzensee, Ehrenbuch, GDW, Gedenkstätte Plötzensee, NA (KT-OVS)
- ↑ a b ŠŤASTNÝ, Ivo. Pamětní deska Obětem 2. světové války (Umístění: Semtín, místní část Doubravice) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2006-11-17 [cit. 2017-12-10]. Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-5309-30213 (GPS souřadnice: Souřadnice: N50°04'00.08 E15°44'45.28). Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dosoudil, František. Kniha obětí nacistického násilí a druhé světové války z okresu Pardubice (léta 1938-1946). Vyd. 1. Pardubice: Východočeské muzeum v Pardubicích ve spolupráci s Českým svazem bojovníků za svobodu, Okresním výborem v Pardubicích, 2005. 210 s. ISBN 80-86046-80-X.
